Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po páde Tróje sa Hecuba (Katharine Hepburn) i ostatné trójske ženy stali gréckymi otrokyňami. Grécki vojaci o ne losovali a brali si ich za manželky. Hecubinu dcéru Cassandru (Geneviève Bujold) vybrali pre kráľovskú spálňu, no Cassandra sa schováva, pretože sľúbila bohom, že bude žiť ako panna... (matriosa)

Recenze (8)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nevím proč, ale tuhle antickou tragedii ve filmu jsem si na první pohled zamiloval. Skvělá je už původní dramatická předloha, ale statická a expresivní realizace nářku poražených Trojanek nad záhubou svého světa je překrásný a zahraný strhujícím způsobem. Milovník antického divadla si může ověřit, jak zhruba fungoval chorus v praxi, milovník filmu zase, kolik z dramatičnosti nese ve filmu jazyk. Ano a Irene Papas je kráska vskutku antické vznešenosti. Se zády i bez nich :o))) ()

Dale 

všechny recenze uživatele

Prehnaná teatrálnosť kričí z každej repliky, z každého hereckého gesta ústrednej ženskej štvorice. Obdivujem ich herecké výkony, no čo je moc, to je moc a dosť to už liezlo na nervy. Starodávnu antickú tragédiu asi nejde sfilmovať lepšie, no čo fungovalo pred vyše 2000 rokmi, dnes už pôsobí ako päsť na oko. Dej takmer neexistuje, celý čas sledujeme len rozjímanie trójskych žien nad stratou svojich blízkych a svojho mesta a nad osudom, ktorý ich čaká. Je to rozdelené do zhruba štvrťhodinových výstupov Bujold-Redgrave-Papas, ktoré spájajú výstupy Katharine Hepburn. Zaznie tam toho veľa, no k veci len veľmi málo a tak jediným vyrušením z tejto totálnej nudy je čiastočné odhalenie Irene Papas. Na tento film treba mať pevné nervy a vytrvalosť, aby ste to nevypli po 10 minútach, ale dopozerali do konca. S niekoľkými prestávkami, ale zvládol som to. ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Trójanky jsou monumentální přehlídkou starořecké kulturní slávy. Euripidis napsal svou hru jako morální kritiku společnosti, vojenských zvyklostí doby a k provokativně jízlivému obcování s nerovnoprávným postavením ženy na samotném počátku kulturní civilizace. Michalis Kakojannis s trpělivou zvědavostí pokouší extrémní stavy niterných pocitů ženské duše, autor hudebních tónů Mikis Theodorakis klesá v mysli až na dno marnosti a bolestivých zármutků vnitřních světů. Problém vidím v podání. Antická tragédie a shakespearovsky afektovaný patos projevu nejsou nejvhodnějším spojením, pocity jankovatě vřeští bolest, ale skutečnou podstatu prožitku neumí zpřístupnit a vnější podoba utrpení zde dostává přednost. Ne všechno je špatné, sborové mezihry dokáží zvýraznit niternou nejistotu strachu a zhutňují temnou náladu podrobení. Taktéž herecký part Irene Papas přináší uspokojení v motivační přirozenosti. Trójanky čekají na svůj nezvratný osud a otevírají své intimní bolesti srdcí. Dirigentem dne otevřených dveří ženských niterných pocitů je Ekavi (hystericky patetická Katharine Hepburn), královna poraženého města Tróje. Matka devatenácti dětí přihlíží troskám zkázy vlastního bohatství a slávy, železné hroty šípů bolesti se zabodávají hlouběji do vědomí i smyslů, beznaděj se stává novým panovníkem pyšného města i královnina vlastního vnitřního světa. Zloba je slzou bolesti, bolest je výsměchem pýchy a pýcha je sestrou moci. První bolestí Ekavi je Kassandra (v patetické představě tragédie uvízlá Geneviève Bujold), královská dcera s věšteckou schopností. Lidská duše, poznamenaná vítězným znásilněním a věčným prokletím nedůvěřivosti proroctví, se zmítá na hranici jiné dimenze lidského bytí. Druhou, a znásobenou, niternou bolestí trójské královny je Andromachi (snaživě patetická Vanessa Redgrave), vdova a královnina snacha. Konečná vojenská porážka již způsobila hluboké rány v její lidské duši, přesto se ještě musí vyrovnat s nejzásadnější ztrátou života i podstaty ženského vnitřního světa. Třetí intenzivní bolestí zoufající královny trosek slávy je Eleni (velmi zajímavá Irene Papas), základní příčina uplynulé desetiletky krutého válečného běsnění. Ženský půvab patří k nejúčinnějším zbraním hromadného ničení, omamná smyslnost ženskosti se dožaduje svého práva na život a nebrání se kontroverzním provokacím. Z dalších rolí: svědomitě trpělivý posel a oznamovatel požadavků řecké vítězné vůle Talthyvios (Brian Blessed), ženinou krásou zkrocený spartský král a Elenin žárlivý manžel Menelaos (Patrick Magee), malý a nevinný Andromachiin synek Astyanax (Alberto Sanz), či pěvkyně ženského královského sboru v nářku (známá řecká písničkářka Maria Farantouri). Trójanky jsou nesmrtelnou oslavou estetiky řeckého ducha, antická tragédie v Euripidově předsevzetí zpřístupňuje intimitu vnitřních světů ženy. Pro mě velká škoda shakespearovsky okázalé patetické hysterie projevu, niterná naléhavost tím nezískala dobrého pomocníka k zprostředkování skutečného rozměru prožitků. ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Film nakrútený podľa Eurpidovej divadelnej hry. S kvalitným hereckým obsadením a so silne uveriteľnými hereckými výkonmi. Dej je v podstate veľmi jednoduchý, postavená na mnohým emóciách - výsostne negatívnych emóciách. Celé je to vtisnuté do parádneho horského prostredia, v ktorom dominuje zchátralá pevnosť. Pôsobivé, aj keď na atmosfére by sa dalo popracovať ešte viac. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Nájemní vrazi tvrdí, že oběť je nejlépe neznat, nic o ní nevědět. Tihle hoši se ale znali dobře: potkávali se na polích (bohužel jen válečných), pokřikovali na sebe z hradeb a pod hradbami, diskutovali a jeden druhému se vysmívali při soubojích. Přesto Řekové byli doslova "nájemní", kdežto slovo "vrah" nemělo při dobyvačných kampaních tohoto typu žádný smysl. Pozn. 1: Euripídēs je dramatikem, který si svojí antickou aktuálnost udržel až do naší doby; svědčí o tom i počet filmů natočených podle jeho tragédií, tento nejenom nevyjímaje. Ostatně mi jeho díla ladí s dramaty Čechovovými: hrozně se mi líbí, ale nic si z nich nepamatuji. Pozn. 2: Odysseiu (v překladu Otmara Vaňorného, 1921) jsem četl na Rujáně (tedy hodně daleko od Hisarliku), bylo mi 25 a první vydání této knihy vázané v kůži mám ještě doma (asi si ji dosud nikdo nechtěl vypůjčit). Pozn. 3: Τροία - dosud to zní krásně; stejně jako Ἑκάβη, Πολυξένη (o jejím obětování se zmiňuje až Ovidius, a něco tu je i ze Seneky) a Κασσάνδρα - taková jména se už holkám nedávají... ()

Galerie (9)

Reklama

Reklama