書を捨てよ町へ出よう
Throw Away Your Books, Rally in the Streets
Režie:
Šúdži TerajamaHudba:
J.A. SeazerHrají:
Hideaki Sasaki, Sei Hiraizumi, Akihiro Miwa, J.A. Seazer, Keiko Niitaka, Jukiko Kobajaši, Sakumi HagiwaraObsahy(1)
Bezcílná odysea ulicemi Tokia a sonda do života bezejmenného hrdiny, který je živý pouze ve filmovém světě. Osud, nebo lépe řečeno film a hrdinova vlastní fabulace ho zavádí do absurdních situací střídavě reálných a jindy symbolicky surreálních. Hrdina polemizuje s osobní svobodou a možností vzdoru, zatímco režisér Shûji Terayama, kulturní ikona 60. a 70. let, zpochybňuje tradiční vnímání filmu. Dílo je výsledkem režisérovy osobní zvědavosti z pozice divadelního umělce vůči filmu coby médiu a jeho trvání, či pomíjivosti. Terayama uplatňuje zcizující postupy, které hojně využíval ve svých divadelních hrách, a aktualizuje je pro film do podoby hrátek se samotným médiem filmu, zákonitostmi filmové projekce a diváckou aktivitou. (JFL)
(více)Recenze (6)
Japonský experiment, který potěší zejména skvělým vystihnutím specifické atmosféry šedesátek a odpovídajícím (velmi povedeným!) hudebním doprovodem. Napadlo mě, že to jsou možná takové o něco zajímavější (či chcete-li "experimentálnější") japonské Vlasy - byť s trochu jiným poselstvím. Celkově se dá říct, že Zahoďme knihy, vyražme do ulic je nevšední a zábavné dílko, jehož natáčení si štáb i herci náležitě - v duchu doby - užili. Ostatně, sám hlavní protagonista nám o snímku (ale nejen o něm) na začátku a v závěru chvíli popovídá. ()
Samozrejme, lákavá dobrodružnosť ulíc je pre niekoho zaujímavou a empirickejšou alternatívou poznania sveta, než lúskanie tisícok stránok kníh. Lenže, podľa mňa je lepšie vyraziť von a pribaliť si k tomu nejaké knihy. Pretože ak sa odhodia, vznikne podobne chaotické, miestami vynikajúce, no miestami opakovaním nevšedných postupov nudné podobenstvo o sakra malej možnosti meniť svet okolo. Do nadpriemeru povyšuje film skvelá hudba. Najviac ma dostala pieseň spievaná skupinkou školáčok v uniformách, ktoré veselo nadšeným hymnickým spevom prorokujú, čo sa stane, až vyrastú a stanú sa kurvami. ()
Pro me jeden z nejlepsich filmu Febiofestu 07.Zvlaste hudebni stranka nema chybu.Samotny film je pak neuveritelne napadity , z dejovosti prechazi k dokumentu, z tragiky k humoru, nekdy cernemu a nekdy nezvykle jemnemu.Cele to ma v sobe tolik detailu ktere vas proste budou nutit premyslet nejen o tomto filmu, ale i cele te dobe prelomu sedesatych a sedmdesatych let, jez reziser serviruje s takovou autenticitou.Kdyby se vam na to podarilo natrefit , tak se pripravte na miliskovani s kralickem, boxovani s modelem penisu a neuveritelne mnozstvi japonskejch manicek.Taky zaverecne tytulky jsou fakt neco. ()
Maestro Terayama se zjevně nebál velmi ostré ironie, hraničící s výsměchem do vlastních řad - už v celovečerní prvotině o kečupovém císaři bylo zvláštní sledovat legendu avantgardního japonského divadla zesměšňovat mládežnickou kontra-kulturu konce 60. let (tedy jednu z důležitých podmínek undergroundové/ nezávislé/ experimentální scény tehdejší doby, v níž byl sám Terayama zapuštěn) - zde je však již ironie vyvážená shovívavostí k mládí jako takovému a místy i nefalšovaným oceněním jeho radikalismu. Vcelku (cíleně) humorné scény dospívání hlavního ne-hrdiny tvoří podklad (jaksi blahosklonného - Terayamovi bylo 35let, takže skoro o generaci jinde, než hlavní postavy snímku) pro podvojné zkoumání jedné generace a jejího světa. Surreálný obraz hořícího letadla s rudou vlajkou v pozadí, jež shoří s ní, může sloužit jako vysvětlení celého autorova náhledu na studentské hnutí: nezkušené mládí (symbolizované v rámci filmu letadlem) se obrací v popel v rámci hrdinova zrání a stejně tak i rudá vlajka (ta v rámci filmu jedinečným způsobem symbolizuje rudou vlajku) končí v plamenech - levicový radikalismus tehdejší mládeže slouží jako prostředník jejich přechodu do dospělejší fáze nezávislé tvorby (a) života. /// Jinak vskutku produkt jedinečného období kinematografie - metafikce, vkládání samostatných sekvencí zachycující umělecké performance v ulicích Tokia, surrealistické scény, hra s filtry atd. Jen trochu zklamala překvapivě trochu moc velká jednoduchost podání ústřední zápletky - pro někoho (spíš většinu diváků) to však bude spíše pozitivum, jelikož se neztratí ve složitosti formy. ()
Režisérův debut je adaptací jeho stejnojmenného románu a hry, hravá, energická, psychedelická, vizuálně hypnotická kritika současného Japonska zaměřeného na hrubý materialismus. Příběh náctiletého, beznadějně hledajícího svou identitu v dysfunkční rodině a rozbitém světě...Mistrovské dílo subverzivního filmu. ()
wow to je film - mlade pionierky spievaju - when i grow up to be a whore i will leave the door open so the swallows can come form the sea. dafuk? in japan only. inac hudba je vo filme ozaj uchvatna, jednu * davam za nu ()