Obsahy(1)
Pôvodný televízny muzikál na hru M. Meilhaca a M. Millauda s hudbou Florimonda Hervého voľne spracoval Ľubomír Feldek. Slávna opereta Mam'zelle Nitouche vznikla pred viac ako sto rokmi v takzvanej krásnej epoche a dodnes si zachovala svoj pôvab. Ale isté aj preto, že sa do príbehu hry premietol osud samotného skladateľa Florimonda Hervého, konkrétne obdobie, kedy sa rozhodoval medzi kostolom a divadlom. Svätec Celestín - sveták Floridor, zbožná kláštorná chovanica Denisa - anjelik s čertom v tele, ale aj ďalšie postavy vťahujúce nás do prúdu premien a nových dobrodružstiev... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Veselý hudobný príbeh s Evou Kostolányovou v hlavnej úlohe, predtým, než ju v jej mladom veku skosila rakovina ... ()
Eva Kostolányiová v tomto minimalistickom prevedení muzikálu vyslovene exceluje. A to aj pri hercoch prvej ligy, ktorí sa meseli opičiť vo svojich dvojroliach, spievali s určitými ťažkosťami, pričom Eva s absolútnou ľahkosťou spievala, tancovala a hrala ako rodená herečka. Práve za ňu filmu jednu hviezdu pridám, hoci mi vadili občasné chaotické pasáže a unáhlený príliš jednoduchý záver. ()
Sportovec to vystihl. Tehdy slibní mladí (později přední) slovenští herci skvěle obstáli a s invenční Pálkovou režii vytvořili grotesku či parodii původní operety. Dodnes výborná zábava. ()
Neuvěřitelná crossdressová šílenost. Nie, raději klasiku nebo Oldřicha Nového. ()
Pro mne nahodile nalezený vynikající kus 'Lubomíra Feldeka a Jozefa Pálky, kterým se podařilo pozoruhodným způsobem modernizovat starou operetní látku do i dnes překvapivě moderního tvaru, v němž tradiční poetika žánru slouží jako svébytná vnější kulisa pro nespoutané mládí doby před třiceti lety, které v tomto rámci rozpoutává zdánlivě nevázaně bujnou, ve skutečnosti však strohé kázni promyšleného tvůrčího záměru podrobenou strukturu nadčasově působivé televizní inscenace. Úspěch tohoto kroku by byl však nepředstavitelný bez hereckého i pěveckého koncertu kvarteta osobností, které ztvárnilo hlavní role. Při vší hluboké úctě k mužským představitelům první místo náeží tragickéu talentu slovenské kultury, přední slovenské zpěvačce své doby, výrazné talentované univerzální osobnosti Evě Kostolányiové, jíž tehdy zbývaly - věděla o tom - tři roky života naplněného bolestmi a prodlužujícími se pobyty v nemocnici. Herecky - byla to její první velká dramatická příležitost - tato vlastně barová zpěvačka vedle svých skvělých kolegů ze souborů Nové scény a Slovenského národního divadla minimálně obstála; pěvecky pak vysloveně zářila; její takřka herecký smysl pro text, suverénní vyzrálé ženství překvapivě mladé 29leté dámy, rozverné v šarmu a strhující ve své osobnostně lidské suverenitě, okouzluje a podmaňuje i po desetiletích, která uplynula od její strašné smrti. Ale i mužští kolegové - Leopold Haverl v přesvědčivé dvojroli herečky Corinny a poručíka místní posádky, Marián Labuda jako strhující abatyše i nabubřele karikaturní operetní major právě tak jako neméně strhující Martin Huba oscilující mezi operetním autorem a klášterním varhaníkem - jsou skvělí a odvádějí doslova hvězdné výkony svých životních uměleckých drah (Labudovi a Hubovi tehdy ještě nebylo třicet let, o něco starší Haverl úrávě překročil kristova léta). Sarkastický odstup naznačuje i jiný režijní prvek - zhruba polovina jeptišek má při detailních zábrech kamer jasně mužské pohlaví. Obdobně působí i strmě gradující závěr za běžných okolností triviálně překvapivých prvoplánových odhalení plnících úlohu brány předem daného jednorozměrně - brakově - šťastného konce: Namísto výkřiků a obligátních objetí a polibků nastupují titulky. Prvotní umělecká trivialita výchozí předlohy byla povýšena na skutečný umělecký čin, jeden z mnoha démantů proslulých slovenských televizních pondělků šedesátých a sedmdesátých i osmdesátých let minulého století, na které česká divácká veřejnost čekávala s netajenou nedočkavostí a potěšením. ()
Galerie (2)
Photo © Archiv STV
Reklama