Scénář:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrají:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (více)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Veľmi silný a presvedčivý film o poslednom transporte z Berlína do Osvienčimu. Hrôzy, na ktoré by ľudstvo nikdy nemalo zabudnúť, aby sa už nikdy neopakovali! Cez množstvo zla sa vo filme na povrch prediera aj dobro, ktoré sa objavuje aj medzi nemeckými vojakmi. Nie všetci totiž prestali byť ľuďmi... ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 15 rokov. ()
Od tvorcu výborného Stalingradu, by som čakal podstatne viac ako dvojhodinové nefungujúce žmýkanie citov. Postupné predstavovanie párov mi pripadalo dosť nudné. Samotný príbeh to ani neobohatilo, ani nezdramatizovalo, iba zbytočne naťahovalo. Videli aj počuli sme o tom x-krát, čo by ani nevadilo, keby režisér zvolil inú zaujímavejšiu cestu ako príbeh podať. Keďže herecké výkony tiež nie sú silnou stránkou, výkony skôr kolísavé, jediné slovo, ktoré dokonale vystihuje celý film je nepresvedčivý. Pár zaujímavých momentov sa tu nájde, ale v celkovej dvojhodinovej stopáži je to iba slabá útecha. Silné vojnové drámy zbožňujem, ale to bolo tak na pol plynu, škoda. Film 50%. ()
Mohlo to být o kousek kratší (konkrétně o flashbacky z minulosti) a taky to trpělo klasickým televizním zpracováním, nicméně jinak velká paráda (i když je to samozřejmě hodně drsné), výrazná česká stopa potěšila, a zejména degradace vzhledu, morálky a způsobů v pár dnech byla zpracována excelentně. 90% ()
Hutná atmosféra ve vlaku nabírá s přibývajícími minutami na obrátkách a nezvladatelné situace jsou jen otázkou času, kdy dojde k totálnímu zešílení. Der Letzte Zug je v tomto směru poměrně zručně vyladěn a nacistické zmrdství je znázorněno stejně účinně jako strach a nejistota deportovaných. Na druhou stranu filmu neprospívají profláklé flashbacky, v nichž se znovu setkáváme s bezduchými štěky typu: ,,Miluji tě!, ,,Nikdy tě neopustím" apod. V tomto případě bych ocenil spíše jednolitost bez zbytečných úskoků do minulosti. Pro bezútěšnost situací a ponurou atmosféru ve vlaku by to dle mě znamenalo jedině plus. Film, který si možná hraje na víc, než má, avšak podstata samotné genocidy je vystižena nadprůměrně. 75% ()
Tak tohle je, řekl bych, extrémně těžké téma na filmové zpracování. Zde se to, dle mého, moc nepovedlo. Nemám ponětí, jestli je film alespoň částečně založen na nějaké skutečné události nebo na výpovědích očitých svědků z Polska či Německa, každopádně některé skutečnosti, které jsou ve filmu ukázány, jsou velice podivné a nevěrohodné. Na druhou stranu je tu všechno, zrůdné nacistické smýšlení, zoufalost, která dohání lidi k šílenství, a také obraz toho, že tito lidé pouze přežívali než nakonec zemřeli, naštěstí ne všichni. Celkově se ovšem jedná o prvoplánovou směsici natlačených emocí a nuceného soucitu v amatérském zpracování, spoléhající jen na "sílu" samotného tématu. ()
Galerie (17)
Photo © Concorde Filmverleih GmbH
Zajímavosti (10)
- Režisérkou filmu byla česká dětská hvězda Dana Vávrová, kterou známe jako Leontýnku z filmu Ať žijí duchové (1977). (M.B)
- Záběry, které ukazují přijíždějící vlak do KL Auschwitz-Birkenau (Březinka), jsou ve skutečnosti obrácené, tj. vlak jede směrem od táborové brány. Druhá kolej ve skutečnosti neexistuje, rozmístění kolejí uvnitř tábora taktéž neodpovídá (jsou tři a vlevo při pohledu z tábora k bráně). (Zilin)
- Když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen, začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, a to "Zog Nit Keynmol", známou taktéž jako "Partinazer Lid". Jedná se ovšem o píseň z jazyka jidiš, kterým němečtí Židové zásadně nehovořili a tuto píseň by v té době těžko mohli znát. (hansel97)
Reklama