Krajina přílivu

Nádherný, podmanivý, mrtvolně zahnívající film, který bych ovšem nerad doporučoval svým kamarádům, ba ani nepřátelům, se v závěru zcela nečekaně zvedne z křesla, zanechávajíc po sobě fleky od rozkládajících se tělních tekutin a vydá se k vlakové trati. Dětská úniková hra na Alenku a vyfetovanou králičí noru, s jedním akčním výbuchem, katastrofou jak řemen a závěrem, který snad může být něčím jako jiskřičkou katarze. Jiskřička, která v budoucnosti zažehne nový požár? Pokud by Terry Gilliam někdy (nedejbože) natočil pokračování, rozhodně bych s ním v tom křesle rád zase zahníval! P.S. Fiškusům, kteří na FDb zařadili tento film do žánru komedie/scifi a v textu distributora uvádí „optimistický i neskutečný, humorný...“ závidím jejich šťastné dětství, plynulé zásobování kvalitní trávou v dospělosti a jejich zvrhlou zálibu v mystifikaci. No nic, přece nebudu z pouhého nedorozumění dělat drama. (10.12.2012)

Když Jeff Bridges ztuhne (píše se o tom všude a stane se to po necelých dvaceti minutách), film začíná ztrácet dech a to tak, že tragicky. Už není vtipný, ani ujetý, jen nechutný a divný. A to dlouho. 40% Apendix: Zásluhou hnusného zápachu v sále, kde jsem tenhle trip sledoval (shodou okolností ve Velkém sále Thermalu), pro mne Tideland bude navždy také filmem smradlavým. 40% Zajímavé komentáře: kiddo, Radko, MIMIC, anderson, llollita (08.07.2006)

Vy s tím teda naděláte. "Obyčejný" výlet do dětské mysli a představivosti, neobyčejný pouze v tom, že málokdo ho dokáže opravdu vystihnout. Z bizarního se stává přirozené, z nesmyslu realita, nepodstatné se stává životně důležitým, věci mají svůj význam a přece jsou ještě bez významu. Ale kdo už zapomněl, tak stejně neví, o čem mluvím. (08.01.2008)

Ak vás niekedy napadlo, ako by vyzeral crossover NEKRomantika a Alenky v ríši divov v réžii Tima Burtona, odpoveď hľadajte v najnovšom filme Terryho Gilliama. Chce to len prekusnúť absenciu normálneho príbehu (aký by ste čakali od detského filmu) a Tideland sa vám odmení demonštráciou svojej zvláštnej moci nad divákom, resp. schopnosti vtiahnúť ho hlboko do svojho psycho sveta a pekne s ním zamávať. A to platí desaťnásobne o detských divákoch. Vidieť to pred pár rokmi, nemohli by sme dnes bývať pár metrov od železničnej trate... P.S.: Tideland ide v októbri do amerických kín... tiež ste tak zvedaví, čo naňho povedia páni v MPAA? (09.07.2006)

Druhý tripový výlet Terryho Gilliama. Zatímco Strach a hnus v Las Vegas představoval manickou fází tripu, Krajina přílivu je temnou depresivní polovinou jízdy (viz. např. přelidněnost hazardpole Las vegas vs samota opuštěného venkova). Drogové rauše otce a matky souzní s temnou patologickou fantazií malé hrdinky Jelizy-Rose. Krajinu přílivu lze vnímat mj. jako rekviem za dětskou fantazii - nejen pro její temnou deformaci u Jelizy-Rose, ale také pro její absolutní ztrátu ve světě dospělých. Všechny dospělé postavy fimu se se ztrátou fantazie nedokáží vyrovnat a snaží se jí uměle navodit drogami nebo nahradit obbsesemi či fetišem. V šíleném světě Krajiny přílivu tak Jeliza-Rose na půdorysu pohádkového příběhu (smrt rodičů v úvodu, postupné potkávání bizarních postav a kontakt s nimi, vnitřní cesta hrdinky...) prochází za pomocí schizofrenních dětských her těžko identifikovatelným časem a prostorem a stále silněji zpívá labutí píseň svého dětství. Krajina přílivu je bohužel přliš v zajetí narativní i formální subjektivnosti, stejně jako v umanuté fixaci na hlavní hrdnínku. Je to zvláštní, ale film přeplněný (zvrácenou) fantazií je velmi nudný a nestravitelný. Gilliam možná až příliš rozeznívá temné stránky duše, divák se podvědomě brání a hledá únik z takto definivaného filmového světa. Možná se mu tento experiment pouze vymknul z rukou... PS - opuštěný dům a vycpaná zvířátka = krásný odkaz na Hitchcockovo Psycho. (13.01.2007)