Stress-es tres-tres
Stress Is Three
Režie:
Carlos SauraKamera:
Luis CuadradoHudba:
Jaime PérezHrají:
Geraldine Chaplin, Fernando Cebrián, Juan Luis Galiardo, Fernando Sánchez Polack, Charo Soriano, Porfiria SanchízObsahy(1)
Trojice přátel, dva muži a žena (G.Chaplin) si vyjedou na piknik k moři. Během cesty dochází mezi trojicí ke konfliktu, jehož násilné vyústění proběhne, tentokrát pouze v představách. Temnější verze Jules a Jim. (kobejn)
Recenze (5)
Tak tuna neplati ze v jednoduchosti je sila. Obycajny vylet k moru, kde si trojica ludi musi ujasnit nejake ich techle - mechtle 68 % ()
poměrně jednoduchá zápletka, ale přesto se Saurovi celkem snadno daří zachycovat postupně houstnoucí atmosféru mezi trojicí cestujících, zpod které občas již nenápadně vykukují silně zneklidňující (zejména při návštěvě statku - nebo ten harpunovaný sv. Šebestián!) anebo demaskující scény (např. když Fernando osedlá motorku a jde se předvádět před manželkou, jedoucí na koni; nebo když na pláži Geraldine odloží blond paruku a s ní jako kdyby vyklouzla i z role poslušné manželky a manžel konečně zjistí to co si tolik přál vědět). ()
Kobejnův obsah raději nečíst. Na dvou řádcích podává tři zavádivé informace a dokonalý spoiler závěru, jinak nic. Spoilery jsou i v mém komentáři: Stress-es tres-tres (není mi moc jasné, co to znamená) jistým způsobem řadí Sauru mezi velikány západoevropského filmu období, které považuji za klasické - a to tím, jak dokáže udržovat napětí od počátku zcela banálním nudným dějem, bez jakýchkoli obsahových či formálních zajímavostí. Ostatně banálnost a nudnost dle očekávání časem ustoupí. Za zmínku snad stojí, že různé existence potkávané na cestě nějak zrcadlí hlavní postavy: výmluvné je to u připíchnutého brouka, ale nepochybně týž účel má i autonehoda, k níž se přichomýtli (motorkář, mrtvý muž a raněná žena), a která je v tomto smyslu sice nesnadno čitelná a brání se prvoplánovému výkladu, ale tím se jen zvyšuje naléhavost toho, že její zrcadlovost musíme vzít jako fakt (viz kabelka). Představové ztotožnění se svatým Šebestiánem mi vůbec není jasné. Vzhledem k jeho vztahu k císaři lze sice snadno vést paralelu Jorge:Šebestián - Fernando:Dioklecián (Terezu by pak snadno mohla reprezentovat z němoty uzdravená Zoe - srov. odložení paruky v souvislosti s jejím oživením), ale to už mi připadá moc krypto. Významné bezesporu je, že ono pro Fernanda žalostné vyvrcholení celé cesty si tento celou dobu vlastně sám připravoval; je málo říci "zavinil" či "způsobil". Saurova síla se ukazuje v jaksi metafyzickém způsobu, jímž to, čeho se Fernardo neprávem obává, je jakoby přímo vyvoláno jeho obsedantně žárlivým špehounstvím, aniž by bylo lze konstatovat jakoukoli kauzální souvislost. (ne, že bych chtěl bagatelizovat vůli ostatních členů trojice; nebo že bych neviděl, jak je Tereza hnána do úzkých; přesto jsem přesvědčen, že jedinou pravou příčinou toho, co Fernando uviděl, je, že se šel podívat - Saura tak zavádí kvantovou mechaniku do filmu!). Na závěr srovnání: Stres-es tres-tres má přemnoho společného s o rok pozdějším Saurovým Doupětem: I zde se Geraldinina postava jmenuje Tereza, i zde dostane manželem naplácáno na zadek - ale zatímco v Doupěti tento akt přirozeně zapadá do okolního dění, tady působí dost wtf, takže to začíná vypadat na Saurovu libůstku. Podstatné ale je, že i v tomto filmu jde o problematiku jejich manželství, rovněž role v tomto problému jsou podobné. Navíc i zde se zřejmě cílí na soudobou španělskou společnost. A samozřejmě závěr: i zde máme alternativy konce (z nichž nejméně jedna končí násilnou smrtí nejméně jedné z ústředních postav). I zde finální záběr velmi efektně obrací pohled na prodloužení časové linky filmového děje: v Doupěti do minulosti (čímž nás nutí přehrát si znovu nejen celý příběh, ale i předcházející roky - přičemž je možné, že k tomu, co se pak dělo ve filmu, nakonec ani nedojde); zde do bezprostřední budoucnosti (čímž se stále udržuje ve hře první (falešná) verze konce příběhu). Zásadním rozdílem je samozřejmě (vedle formy a úplně jiného stylu), že tady nejde jen o dvojici, nýbrž o trojúhelník. Celkově mám z tohoto filmu dojem na silné čtyři hvězdy, ale čtyři dávají všichni, což mi zase u takového filmu připadá nudné. Takže pět. () (méně) (více)
Stres ve třech, toť konflikt nového, rychle se rozvíjejícího světa průmyslové prosperity a konzumních potřeb života se světem starým, vymezeným klerofašistickými doktrínami a zakódovanými předsudky. Počínaje se rokem 1959 frankistickému režimu se daří budovat ekonomický zázrak, avšak vládnoucí diktát kombinace antiliberalismu, římského katolictví a nedemokracie pevně třímal vozatajskou uzdu a snad až příliš hluboce vězel v myšlení obyvatel. Takový životní prostor je zdánlivě moderní, a proto lačně doufající, ale také dosud svázaný s minulostí a předsudky. A tak se to vlastně valí ze všech stran, bezstarostnost neustále naráží na svá vlastní omezení, dychtivost je zrazována žárlivostí, ženská emancipace nepřeskočí patriarchální stanovy, moderní je příznačné zvyšováním se hladiny stresu a počátkem hledání sama sebe, ztraceného v novotě a vláčeného tradicemi. Carlos Saura sestavil podmanivé verše existenciální poezie niterné samoty a citového odcizení. Obrazy Luise Cuadrada hýčkají podrobnosti, vytvářejí kontrasty, flirtují se slunečním jasem, hrají si se stíny na těle i na duši, pronikají do vnitřních krajin, koketují na mořském pobřeží, lační po životě, krásou vzdychají. Mezi hlavní protagonisty v osidlech konzumu a předsudků patří úspěšný průmyslník, podezíravý, snad až žárlivě, ke své manželce Fernando (zajímavý Fernando Cebrián), nerovným postavením již znavená Fernandova žena Teresa (dobrá Geraldine Chaplin), a Fernandův bližší spolupracovník, bezstarostnější, do určité míry však osamělý Antonio (zajímavý Juan Luis Galiardo). Z dalších rolí: z návštěvy nadšená, zároveň také zmatená Fernandova tetka Matilde (Porfiria Sanchíz), malý, nevinný i svéráznější Fernandův synovec Pablito (Humberto Sempere), či z nehody rozhozená žena (Charo Soriano). Stres ve třech je podmanivou poezií, s esteticky vytříbenými obrazy. Poezie osamělých niter, uvězněných v hluché samotě moderního a konzumního na jedné straně, a tradičními předsudky na té druhé. ()
Saurovy filmy mě vždy okouzlovaly svou promyšleností a filmovým (scénář, režie a zřejmě i kamera) perfekcionalismem. Syžet je sice banální, ale pod jeho rukama, dostává nové rozměry a barvy (byť jen černobílé) ... Svatý Šebestián byl proklán šípy (možná harpunami), a právě proto, že toto dílo bylo dokonale završeno, je nesnadné jej zopakovat. Fernando se o to pokusí nejprve mentálně, ale výsledek ho neuspokojuje a možnost realizace mu nažene jen husí kůži... Sledování emocionálního vývoje a vzájemných vztahů všech tří protagonistů je samozřejmě podstatou tohoto filmu. ()
Galerie (21)
Související novinky
Zemřel režisér Carlos Saura
Ve věku jednadevadesáti let zemřel jeden z nejvýznamnějších španělských filmových tvůrců historie, režisér a scenárista Carlos Saura. Sám přitom měl hned zítra obdržet na španělských národních cenách… (více)
Reklama