Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film se skládá ze tří příběhů. První vypráví o utopickém zámku z 20. století, který nechal postavit hrabě Forbeck, druhý je o současných profesorech, kteří na zámku žijí, a třetí pojednává o wagnerovském fantazijním světě králů a draků. Režisér Alain Resnais vzdává v tomto povznášejícím filmu o štěstí a síle představivosti poctu třem vlivným francouzským filmařům: Georgesovi Mélièsovi, Marcelu L'Herbierovi a Ericu Rohmerovi. Snímek je rozdělen do tří paralelních příběhů. Úvodní část se odehrává kolem první dekády 20. století v Ardenách, kde hrabě Forbeck odhaluje návrhy svého architekta na výstavbu utopického města. Tento příběh se odráží ve vyprávění ze současnosti, v němž Forbeckův zámek obývá skupina profesorů, kteří pod vedením gurua jménem Guarini hledají nový způsob vzdělávání za využití představivosti. Třetí část vykresluje wagnerovský fantazijní svět králů a draků, který je výplodem představivosti dětí některých z profesorů na škole. Díky vynalézavosti a skvělé filmařské zručnosti se Resnaisovi daří utkat z těchto tří vláken poutavou a zábavnou směsici dramatu, satiry, komedie, fantazie a hudby. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (12)

SeanLSD 

všechny recenze uživatele

Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Hraný film nemusí být nutně dramatem. Může být i opravdu volnou hrou asociací, hravostí, která ve svých tvárných principech nemá daleko k té dětské. Skutečný příběh se mění obratem ruky v snovou vizi, která je ódou na obraznost tvořivost i to, co je jejich skutečným předpokladem - tvůrčí svobodu. Podivínský nápad přerůstá do všelidského podobenství. Seminář-dílna-workshop nabízí nepřeberně možností nejen Geraldině Chaplinové (jeden z jejích vrcholných výkonů) či Vittorio Gassmanovi, který i v mimoitalském prostředí potvrzuje svou uměleckou suverenitu, ale dává také vyniknout až exotickému půvabu i uměleckému působení Fanny Ardantové. Nezanikají však ani další protagonisté. Chtít dnes po divákovi, aby trápil svůj mozek, je nepochybně troufalost. Usilovat o to, aby ze zhlédnutí uměleckého díla těchto parametrů odcházel trvale obohacen a posílen, pak jedním ze základních poslání skutečné umělecké tvorby. Ano: plný život je vždy románem. V tom je nutno dát jeho tvůrcům plně za pravdu. ()

Reklama

garmon 

všechny recenze uživatele

Nejmíň autenticky působí rovina dětské hry - to je fakt kašírka. Hysterická Sabine ještě nenabrala síly, takže se celkem dá... Hysterická Geraldine je za zenitem a působí mile vyžile. Je to celé skvěle vymyšlené, ale belhá se to za předešlými Resnaisy tou teorematičností. Nicméně je to chronologicky poslední koukatelný film od něj, který jsem měl možnost (a chuť) vidět - kam se ztratil Pan Režisér???!!!. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Alain Resnais snad pokaždé dokáže svým dílem příjemně překvapit a potěšit. Nedělá své filmy standardním způsobem, ale snaží se o jiné cesty. Ukazuje jiné možnosti při sdělování svých myšlenek a mě jeho tvorba uspokojuje svou tvůrčí originalitou a jedinečností. Jeho nejvýraznější silou je samotná působnost díla jako celku na diváka. Se svým prolínáním různých druhů obrazů je zvýrazňovaná samotná podstata jeho idejí. Není rozhodující jediná forma, ale různorodá sada rozdílných částí, které dohromady poskládají jednotlivé kousky mozaiky do souborného a jednotného celku k velkolepému vyjádření myšlenky. Je vůbec možné nalézt jedno štěstí? Umíme přijímat lásku? Umíme dávat radost a pocit jedinečnosti? Umíme přijmout svobodu, pokud nás svírá strach z možnosti přijmout něco námi doposud nepoznaného? Musíme stále získávat převahu nad ostatními, abychom nebyli sami těmi, kdo jsou v područí? Umíme otevřít svou mysl novým vznešenějším myšlenkám, nebo se spokojíme pouze s tím, co máme a důvěrně známe? Dokážeme žít, nebo jen přežívat? Dokážeme bez pokrytectví přijímat rozdílné osobnosti? V prvním rozehraném příběhu je stěžejní postavou podivínský hrabě Michel Forbek (dobrý Ruggero Raimondi) s neobyčejnou možností osobnostního posunu. Jeho protipólem je jeho přízemní otec Zoltán (zajímavý Samson Fainsilber), nedůvěřivá a ustrašená Livia Cerasquier (dobrá Fanny Ardant) a její oddaný manžel Raoul Vandamme (André Dussollier). Ve druhém rozehraném příběhu je stěžejní postavou mladá, ambiciózní a hledající Élisabeth Rousseau (zajímavá Sabine Azéma), která je nesmlouvavým způsobem konfrontována s realitou názorových rozdílů, postojů a chování. Další výrazné postavy jsou uznávaný šiřitel svobody tvůrčích myšlenek Walter Guarini (dobrý Vittorio Gassman), lehkomyslná a vášnivá Nora Winkle (dobrá Geraldine Chaplin), hravý a šaškovský Robert Dufresne (Pierre Arditi), nadšený i rozčarovaný organizátor sympózia Georges Leroux (Robert Manuel) a mladá učitelka Claudine Obertin (Martine Kelly). A vše je prošpikováno fantaskní imaginací dětské hry s hrdinou (Jean-Claude Corbel) bez bázně a hany. Žít a nechat žít! Rozvíjet své možnosti a myšlenky. Milovat a být milován. Jak rozmanitý je život a všechny jeho možnosti. Jak nesnadné je uchopit všechny krásy života za ten správný konec. Naděje snad přetrvává. ()

huzgi 

všechny recenze uživatele

Je to přesně ten film, který nehledá cestu k tobě, ale ty ji musíš hodně trnitě hledat k němu. Mně ta naprostá svoboda, volnost a svobodomyslnost získala, Resnais si dělá co chce, kdy chce, kašle na logiku vyprávění, má svou vnitřní představu, že chce oslavit lásku v různých formách její podoby a skládá si to jako puzzle, a diváku ty si můžeš trhnout nohou. Navíc v každém pohybu, gestu, mimické miniatuře Geraldiny Chaplinové vidím ty jednoznačné geny a podobu s jejím otcem a vnitřně jásám, stejně tak mám hodně rád Vittorio Gassmana,a to jsem si užíval.... ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama