La viuda de Montiel
Widow Montiel, The
Obsahy(1)
Když zemřel don José Montiel, všichni, kromě jeho vdovy, se cítili pomstěni – muselo však uplynout několik hodin, aby všichni uvěřili, že je doopravdy po smrti. Těmito větami z povídky slavného kolumbijského spisovatele Gabriela Gárcii Márqueze Vdova Monteliová je uváděn stejnojmenný film chilského režiséra Miguela Littina. Littin se důsledně opíral o vynikající literární předlohu a adekvátně vyjádřil specifické rysy tvorby Gabriela Gárcii Márqueze. Vytvořil studii krutého a násilnického muže, udavače a bezohledného kořistníka Josého Montiela, který zemřel všemi nenáviděn. Jen vdova ho na počátku oplakává. Děj se odehrává v několika rovinách: ze současnosti odbočuje do vzpomínek, realita se prolíná s představami, přičemž se pružný časový rytmus podřizuje střídání konkrétních subjektivních prožitků. Právě prolomení časové bariéry vytváří zvláštní napětí filmu a prohlubuje plastičnost obrazu jak José Montiela a jeho vdovy, tak i latinskoamerické země, sténající pod vojenskou diktaturou. Nesnadnou titulní úlohu svěřil režisér Geraldině Chaplinové. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Zlatý Medvěd - výběr ()
LFŠ 2008 Další prázdná marquezovská adaptace koketující s kýčem, která se tváří hrozně oduševněle, ale ve skutečnosti je nabubřelým "nic". Přestože mě ryze ženské, povětšinou introspektivní filmy neoslovují, dovedu je ocenit, jenže... VDOVA MONTIELOVÁ nemá ani pnutí mezi tím, co se odehrává v pozadí a co v popředí, jako je tomu u Antonioniho, a osobně nedovedu pochopit jednání hlavní hrdinky, která se smrtí manžela se chová jako uzlíček neštěstí (přestože by měla být ráda, viz Paldiniho komentář) a cloumá ulicemi několik dní v kuse, popř. polehává po posteli. To se jí cloumá, když má služebnictvo, které se o všechno postará, ale ne a ne docloumat na déšť, aby jí udeřil blesk, popř. doprostřed vozovky, aby ji sejmul náklaďák, přestože divákovi valnou většinu filmu slibuje, že se jde zahrabat (dokonce si na to vykope hrob!). Ten (divák) se pak baví vymýšlením způsobů, jak by mohla konečně chcípnout, nebo se pokouší o sebevraždu (ne, akreditačkou si nepodřežete žíly). Tahle telenovela (nasvědčují tomu jak scenérie, tak i chování postav a dějové (ne)peripetie) se snaží šokovat explicitními scénami popravy zvířat, popř. sexuálními hrátkami, ALE... je to mid-cult, popř. wannabe uměníčko. ()
Stará babka Montielová, která vypadá jako mladá Geraldine Chaplin celý život přivírá oči nad nezbednými výstřelky svého muže (ten nedělá nic hrozného - jen udává své sousedy, krade, souloží se služebnou, chodí do hampejzu obdarovávat chudé konkubíny), a když oči po jeho smrti otevře a zjistí jaký byl raubíř, rupne jí v bedně a jde se vykoupat do řeky plné nafoukaných plavců. ()
Marquézův styl vyprávění je z filmu docela cítit, ale u filmu jsem se nudil, což se mi u Marquézových knih nikdy nestalo. Vdovu Montielovou jsem sice zrovna nečetl, ale hodně tu chybí typický Marquézův humor. ()
Tuna sa Miguel Littin stal doslova zenskym reziserom. Cely film je prilis zozensteny na mna, len taky bezduchy vykrik do prazdna 5 % ()
Velmi dobrou atmosféru filmu ničí roztříštěnost scénáře činí ze zfilmované povídky pouze průměrný film. Škoda. Bylo zaděláno na víc, například kvůli vynikající Geraldine Chaplin. ()