Zamilovaní blázni

Co se stane, když jste znuděný akčními filmy, tak si pustíte film, od kterého nic neočekáváte. Trailer tohoto filmu vás na youtube nijak nenadchl, ale spát se vám ještě nechce. Je to romantické drama-komedii, kde v hlavních rolí hraje pro mě neoblíbený Josh Hartnett a moje nejlepší herečka Radha Mitchell. No tak to překousnu a na začátek se kouknu... ...najednou se stane to, proč koukám na filmy. Možná nejlepší romantická komedie nebo drama, které jsem kdy viděl. NÁDHERNÝ FILM! (09.05.2014)

Donald je rain boy a všechno spočítá. Isabelle má taky papíry na hlavu a svému klukovi doma uklidí, ale v jeho dosavadním jízdním řádu tak zadělá na slušnej bordel. Dva blázínci - každý na opačné straně autistické škály - se prolínají, míjejí a "ruší své kruhy" jako kdokoli a já to vidím i dík sympatickým výkonům Joshe a Radhy na 3,5 *. Jen taková věcná: proti dabingu většinou nic nemám, ale tady Joshův "mluvčí" propůjčoval svým hlasem i jinou diagnózu, takže v tomto případě lépe s původním zvukem. (09.10.2007)

Dlouho jsem se tak u filmu nezasmál, ale dlouho jsem se taky tak nedojmul. Prožíval jsem opravdu hodně intenzívní různorodé pocity. Přesně tak, jak to mám u filmu rád... Hlavní herecká dvojice byla skvělá, taktéž hudba byla vybrána výborně a scénář je geniální.. Prostě jsem si tenhle film moc užil, a proto dávám bez rozpaků plné hodnocení. (30.07.2008)

Český překlad názvu zase jednou září a zařazuje tento perfektní film do škatulky přiblblých romantických komedií. Ne, že by Mozart a velryba nebyla romantická komedie, ale je tak zatraceně dobrá, že by měla mít svoji vlastní škatulku. Josh Hartnett hraje autistu tak výborně, že jím snad musí být a Radha Mitchell je jednoduše k sežrání. Tenhle film ale není jenom o lásce a absurdních situacích, které občas řeší lidé s Aspergerovým syndromem. Nutí k zmyšlení nad tím, jak snadno odsuzujeme ty okolo nás, protože jsou nějakým způsobem výstřední, jak nedáváme šance těm, kteří se nechovají podle pravidel. Autisti nevnímají svět jako my. Neumějí komunikovat, příliš nerozumí mezilidským vztahům, nechápou vtipy,... a přesto (nebo právě proto) občas vidí nebo cítí něco, co je tak neskutečně opravdové, až to bolí. (28.10.2011)

Obecně moc nemusím filmy, jejichž středobodem je to, že hlavní postava má nějakou nemoc (lhostejno, jakého rázu). Obzvlášť pokud - jako v případě Isabelle a Donalda - nemusí být zavření za zdmi nějakého ústavu a dokáží vcelku bez větších problémů fungovat ve společnosti "normálních" lidí. To slovo normální jsem napsal záměrně do uvozovek, protože jsem názoru, že podobné socionormativní pojmy mají dosti neblahou historii, a většinové společnosti vůbec neuškodí, pokud se trochu "naředí" lidmi, jejichž psychika funguje trochu jinak. Třeba Donald mi osobně přišel jako neuvěřitelný sympaťák, kterému jsem celou dobu držel palce, a obecně jsem si tu postavu hodně oblíbil. U Isabelle si nejsem jistý, zda jí vlastně objektivně něco bylo, podle mě měla prostě jen poněkud komplikovanější psychiku, což jí ale v mých očích spíše jen přidává na zajímavosti. A zatímco Donald je zde velmi klidný, plachý a ustálený, ona je živel, který dodává filmu patřičnou dynamiku, a spousta scén s ní je zcela skvostná (jako například rande v kostýmech Mozarta a velryby - odtud ten název, který český distributor necitlivě změnil na "Zamilované blázny"). Celkově mi to nakonec vlastně vůbec nepřijde jako špatný film a stojí podle mě za vidění, asi hlavně kvůli zajímavým postavám a dobrým hereckým výkonům. (29.02.2020)