Match Point - Hra osudu

Nevím proč, ale tenhle film mě baví. Nikdy jsem nebyla fanynka Woodyho Allena, jeho tvorba mě míjí a není mi blízká. Možná právě proto se mi Match Point celkem zamlouvá, jelikož vybočuje z řady "normálních" Allenovských kousků. Už od začátku má nádech tragédie, což ještě umocňuje skvěle vybraná operní hudba. (Okamžitě jsem si sehnala soundtrack) Ačkoliv to nikdo z herců nezahrál špatně, ani mě nikdo z nich výrazněji nezaujal. Tím pádem nejvíc vystupuje Scarlett Johansson svou krásou, i když její hraní mi až zas tak uchvacující nepříjde. Kdo mi vyloženě pil krev byla Emily Mortimer. Závěrečná cirka půl hodinka je zajímavý zvrat a naplňuje tak hlavní myšlenku filmu a poslední záběr má sílu, všechno to můžete vidět v Meyersových očích. (01.01.2011)

Velmi znepokojivý a v první půlce bohužel poměrně nudný film, který ke konci ovšem nabírá tempo a pointa je nejasná až do úplného konce. Zajímavý herci (především Meyers a Scarlett :), relativně přirozený scénář... Na Woodyho Allena velmi netypické, jeho starší a vtipnější filmy mi sedly mnohem více, Match Point si podruhé už asi nedám, nicméně ty dvě hodiny, co jsem u něj strávil byly rozhodně zajímavé. (04.01.2007)

Woodyho náhradní hlava v akci. Výtečně napsané, výtečně zahrané a výtečně zrežírované. V mistrovsky rozjetém Londýnském zápase o vlastní svědomí a pohodlný život prohrává Jonathan Rhys Meyers na plné čáře, ale Woody za kamerou smečuje jako o život a nenechá diváka uhodnout, kam míček nakonec spadne. A vězte, že když spadne, je to pořádný rachot se zatraceně dlouhou ozvěnou. (90%) (28.01.2008)

Neallenovský Allen. Vždy jsem Woodyho podezírala, že si přečetl knihu Červený a černý a hrdina Match Pointu je osobitá variace na Juliána Sorela, který se intrikami a milostnými aférami snaží dostat do tzv. lepší společnosti. Nicméně zkoumání motivací Chrise Wiltona je nanejvýš přesvědčivé, od opery k Dostojevskému. Chris je podstatou své osobnosti intrikánský stratég a zároveň hazardní hráč, což je nanejvýš nebezpečná kombinace. Asi jako mix nitroglycerinu, jedlé sody a křemeliny. Vznikne dynamit. Jeho plán na vzestup hatí dvě maličkosti- vášnivá posedlost (člověk jako Chris Wilton nemůže milovat někoho jiného než sebe) a vrtkavá fortuna. Na kterou stranu sítě spadne míček? A úplně nejvíc mne pálila otázka, co cítil poté, co míček dopadnul...Ulehčení, lítost, výčitky, smutek, ztrátu, prázdnotu? Nebo lidé jako on už necítí? Nevím. A bojím se vědět. (23.04.2007)

Tohle není klasický Woody. Popravdě - neznat jméno režiséra předem, nemám nejmenší šanci uhodnout, kdo ten film natočil. Ale s tímto jiným filmem (Woody se v něm byť ani na sekundu nemihne, odehrává se v Londýně, tradičního sarkasmu si taky moc neužijeme) jsem přesto moc spokojená, ani chvíli jsem se přes značnou délku nenudila, poslouchala chytře napsané dialogy a sledovala zapeklitý milostný trojúhelník, jehož rozřešení jsem tušila už chvíli předem, než k němu došlo, ale několik detailů na něm mě skutečně dostalo... Navíc má výborné a pečlivě volené herecké obsazení a krásnou atmosféru současné Anglie a její smetánky, takže těším se, pane Allene, na váš další počin. (04.09.2006)