Volver

Bezchybně zrežírovaný film se skvělým obsazením a krásnými barvami podtrhujícími španělský ráz filmu. Volver je další Almodóvarův film o ženách, a v podstatě nepřináší nic nového, originalitu v něm nehledejme. Dokonce bych řekl, že snáze předvídatelný děj se jen tak nevidí. Pointu filmu jsem uhodl během prvních deseti minut. Volver ale není o překvapeních! Je o tom, jak krásně umí Almodóvar vyprávět lehce neuvěřitelné (ale o to diváčtější) příběhy svých hrdinek. (21.12.2006)

Almodóvarovy filmy nechápu, nebaví mě a bohužel i Volver, do kterého jsem vkládal naděje, mě nakonec zklamal. Někdo v tom možná hledal smysl života, jiní zase uznale obdivovali odvahu hlavních hrdinek poprat se s nečekanými životními nástrahami a překážkami. Já jsem však celou dobu jen znuděně zíval, každých pět minut koukal nervózně na hodinky a na konci přemýšlel, co tím chtěl režisér vlastně říci. (28.01.2009)

Film, ve kterém hned několik lidí hraje své životní výkony (a ještě si nechám rozležet, zda svůj majstrštyk neprožil i Almodovar). Opravdu výborné, ale nepletl bych si to s komedií, k té má daleko. (ani dobrodružný není tím šťastným označením), jde o drama, ve kterém hrají jen ženy a muži jsou tu zde jen tak "mimochodem". (13.10.2006)

dlho dlho bolo Všetko o mojej matke bezkonkurenčne mojím najobľúbenejším filmom od Pedra, po zhliadnutí Volveru má veľmi vyrovnaného rivala. Almodóvar tu podáva veľmi citlivo a na rozdiel od minulých filmov predsa pestrofarebne, no jemnejšie, niektoré svoje osobné, obľúbené témy, ako vzťah k matke, vyrovnávanie sa s osobnou i národnou minulosťou, s "duchmi" svojej krajiny i života. Symbolický návrat, spomínaný v názve piesne, ktorá dala názov aj filmu, sa tu uskutočňuje vo viacerých rovinách. A tých tu je, kto je na almodovára zvyknutý, neprekvapujúco celkom dosť. Penelópe krásna a spolu s ostatnými predstaviteľkami výborná, aj toho jemného humoru tu bolo na moje potešenie trošku viac ako napríklad vo Vysokých opätkoch, ďalšom tematicky blízkom filme (29.01.2007)

Nemůžu se zbavit dojmu, že existuje kategorie filmů natáčených známými režiséry, pod kterými kdyby byli podepsáni neznámí tvůrci, jejich hodnocení by bylo podstatně střízlivější. Mám navíc pocit, že Volver této kategorii plně odpovídá. Pokud odfiltrujeme slastné rozjímání nadšených fanoušků Pedra Almodóvara ve stylu "jaký to krásný film" a podíváme se na něj analyticky, zůstane nám poněkud za vlasy přitažená a nepříliš nosná historka ve stylu latinoamerických telenovel. Celý snímek vlastně takový rozšířený díl telenovely připomíná, ať už důrazem na dialogy a na ženské postavy a obratnou prací s lidskými emocemi. Je ovšem špičkově obsazený a zrežírovaný, takže je akceptovatelný i pro diváka, který nad klasickými telenovelami ohrnuje zvysoka nos. Almodóvar se soustředil na popsání ženského světa a muži v jeho dramatu hrají ryze vedlejší, navíc obvykle nelichotivou, roli sexuálních násilníků, promiskuitních manželů nebo slabochů. Zato ženské role jsou obsazeny tím nejlepším, čím momentálně španělská kinematografie disponuje. Neumím si představit heterosexuálního muže, který by potají nezatoužil po tom strávit večer s Penélope Cruz, Carmen Maura představuje vyzrálé herectví a důstojnou postupně uvadající krásu, Lola Duenas je neuvěřitelná sympaťačka a u nás ještě kupodivu nedoceňovaná herečka, která s přehledem vítězí v anketách popularity, no a Yohana Cobo je pubertální lolitka. Z Penélope Cruz vyzařuje tak mohutná dávka půvabů a smyslné sexuality, že jí ani není možné věřit ta léta strávená u plotny, při manuální práci a stresy s neschopným manželem. Protože Almodóvar je velmi zkušený tvůrce, i tu podivnou historku dokáže podat přirozeně a udrží pozornost diváka. Je to ale jeden z filmů, kde není nosné to, o čem je, ale spíš jak je to natočené. Celkový dojem: 60 %. (25.04.2010)