Hezké chvilky bez záruky

Nešťastní lidé města pražského... Roztříštěný střepovitý film, jehož neustálá těkavost nedovoluje navázat jakýkoliv kontakt s postavami a jejich problémy... Filmový brownův pohyb částic způsobuje u diváka frustraci a neurózu a jeho výsledkem je hroucení prostorových souřadnic a rozklad mizanscény. Ruční kamera narušuje intimní zónu postav a rychlý střih smazává jakékoliv záchytné body. Technická stránka filmu souzní se současnou uspěchanou dobou, zacyklenou formou ovšem nepodporují výrazné postavy ani jejich výrazné příběhy. Pokud budeme Hezké chvilky bez záruky brát jako neurotický experiment na téma současného bezhodnotového panta-rhei, může film svým způsobem obstát. Jakákoliv jiná interpretace (tragikomedie o lidských problémech, mozaika několika smutných lidskcýh osudů) odhazuje snímek do stoupy. (10.05.2007)

Barvitost a pološílenost naší doby, v níž bez zvláštních potíží mohou být věrohodnými odborníky kartářky a astrologové, je nesporná. Stejně zřejmé je, že vedle kostelní zpovědnice existuje ještě jedno místo, kde se lze dovědět mnohé: psychologova pracovna. Fakt, že si tyto skutečnosti Chytilová plně osvojila i po svém umělecky ztvárnila, je zřejmý. Zdánlivé chaotičnosti syžetu i scénáře odpovídá režisérčině vůli směstnat co nejúspornějším způsobem na minimální plochu co nejvíce příběhů, jejichž scelujícím prvkem je obdobně absurdně probíhající život psychoterapeutčin (skvělá Janěková st. ztělesňující zralou krásu zdánlivě průměrné ženské podoby). Pro ty, kdo pochybují o pravděpodobnosti řady scén i historií, s nimiž je psycholožka konfrontována, posloužím několika daty. Rozvodovost se stabilně pohybuje kolem 55% při stále klesajícím počtu uzavíraných sňatků; zhruba třetina dospělé populace obého pohlaví žije osaměle a každé druhé dítě vyrůstá v neúplné rodině. Psychologové si rozhodně nemohou naříkat na nedostatek práce. Že režisérský rukopis Chytilové mnoho těchto fakt ještě zvýrazňuje, je zjevné právě tak jako její jedinečná schopnost vidět odvrácenou tvář druhého, mužského pohlaví. Jsou muži, kteří podobně vyhraněně vnímají ženy; veřejností jsou neporovnatelně méně kaceřováni. Integrujete-li do svého soudu o tomto díle Chytilové tato fakta a souvislosti (mně se v tomto ohledu vybavuje PANELSTORY), vidíte, že se jedná o film promyšlený, zralý, přesvědčivý, blikající sine ira et studio červenými světly negativ naší současnosti. Dílo zdařilé a minimálně zhlédnutíhodné. Soudím, že to není jeho nejpřesnější a nejvýstižnější postižení. CHVILKY totiž patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás po listopadu natočeno. (28.02.2008)

Ach ti muži, to je verbež, co paní Chytilová? Co všechno musí po boku té chátry ženy vydržet. Obdivuji odvahu všech mužských hereckých osobností, se kterou se do natáčení tohoto nepodařeného snímku pouštěli. Tady jde doslova o pověst pracně vybudovaného dobrého jména každého účinkujícího herce, ale i hereček. Komedie? Spíše traumatizující amatérský film s nábojem feminismu (který je paní režisérce tak příznačný) plný neuměle zahraných hysterických záchvatů duševně nevyspělých postaviček. Ano, dnešní doba si s manželskými páry (a vůbec s celou společností) hodně pohrává. To je pravda. Chybí vzájemná tolerance, vstřícnost, odpouštění, chápání problémů toho druhého atd., atd. To vše se podepisuje na našich dětech a také okolí. Je to jistě nanejvýše vhodné téma ke zfilmování, ale touto nešťastnou formou? Kartářky a astrologové zde jistě nepomůžou. Asi nepomůže o morálním úpadku společnosti ani natočit stresující film. Pomůže jedině zamyšlení se každého z nás nad svých chováním. Je to tedy jen a jen na každém z nás. Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Když má národ vzor, má se čím řídit a co uctívat. U nás ten "vyšší" vzor ovšem chybí! Na každém kroku se setkáváme s agresivitou, neúctou, urážkami, sobectvím, násilím, korupcí a to vše se vstřebává do každého z nás. Potažmo i do manželských soužití. Proto spolu s Věrou Chytilovou křičím do světa: : "Lidé, běžte do sebe a pracujte na svých duševních hodnotách. Vaše děti a společnost Vám to vrátí! Buďte k sobě ohleduplní. Ohleduplnost totiž není vaší slabostí, nýbrž vaší osobní morální sílou". Když se totiž k sobě budeme chovat ohleduplně, budou ty naše hezké chvilky SE ZÁRUKOU a nebudeme muset vyhledávat pomoc psychologů, kartářek a astrologů. (30.08.2010)

Proč? Proč vznikl tento film? Pro koho? Přestane už Chytilovou bavit těkavá kamera? Nemohu si pomoci... nečekal jsem žádný zázrak, film mně neobohatil, ale ani neuškodil.... a jak jsem řekl na začátku... postrádám smysl tohoto filmu... Ani nepobavil, ani neměl vyjadřovací hodnotu, ani neměl poselství... Takže proč? Film pro film? Sám nevím... (10.01.2008)

Chytilová si furt drží celkem solidní filmovou laťku. I přes to, že je to film již podstatně slabší, než její dřívější počiny, ve filmu mohli být obsazeny krapet lepší herci a semtam propracovanější dialogy, jedná se o příjěmně koukatelný snímek s dobrou chytilovskou kamerou, i celkem dobře zkomponovanou hudbou (i když mladýho Krasue jinak dvakrát nemusím a jako zpěváka nemůžu vůbec). 70% (05.01.2009)