Goyovy přízraky

Dlouhé roky jsme museli čekat, abychom mohli konstatovat, že se nejnovější opus Miloše Formana v jeho oblíbeném žánru biografií nevyvedl, jak bychom asi chtěli. Zřejmě nejednu premiéru muselo s ohledem na režisérovo renomé provázet rozpačité pokašlávání. K životopisům Wolfganga Amadea Mozarta, Larryho Flynta a naposledy Andyho Kaufmana přibyl i očekávaný portrét uznávaného španělského malíře Francisca Goyi, ten je však pouze jakýmsi průvodcem revolučními časy na starém kontinentě. Hlavní pozornost se totiž ubírá k podstatně zajímavějšímu otci Lorenzovi a k jeho příběhu okolo nevinné dívenky Inés, která po absurdním vynuceném doznání putuje na dlouhé roky do kobek inkvizice. Forman se dotkne prakticky všeho, co krutá (a na události bohatá) doba nabízela, ale nic silného, co se v zákulisí ukrývalo, trestuhodně nedotáhne do konce. Zůstala jen nepříliš životná kostra, nehodná jména Forman. Vedle ambiciózního člena inkvizice Javiera Bardema je bezesporu zajímavé sledovat sličnou Natalii Portman, která s celkově malým množstvím dialogů dokázala v obou svých hrdinkách vyvolat divákům zájem. Některé scény mimořádně zaujmou (Lorenzovo písemné opičí doznání), jiné působí minimálně nejistě. Řada dialogových pasáží se topí v nudě, režisérův poslední film vyznívá na jednu stranu poctivě, vedle toho ale sterilně až zvětrale – a bohužel ani obrazem nás Formanovo drama nemůže uspokojit!! A mimochodem, už jsem se o tom někde zmiňoval, ale na přelomu let 2006 a 2007 měly u nás v rozmezí zhruba tří měsíců premiéru tři snímky tří velkých českých režisérů. A vedle Formana byly i Vratné lahve Jana Svěráka a Obsluhoval jsem anglického krále pana Jiřího Menzela spíše splasklou bublinou. Rozhodně nenadchly. S ohledem na snímky minulé minimálně ve všech třech případech stagnující průměr!! (14.01.2008)

Typicky Formanovský příběh silného lidského individua s nosným typem hlavního hrdiny se tentokrát nekoná (sama postava Goyi není ani postavou hlavní, jak by se podle názvu dalo čekat), avšak přesto jde o mistrné podobenství poukazující na to, jak špatný je jakýkoliv systém, v němž se ideje a morální premisy nekryjí se skutečným počínáním a životy lidí v tomto systému žijících. Prázdnota velkých slov o svobodě a rovnosti, stejně jako o boží pravdě a správnosti (inkvizičního) počínání v jeho jméně, je konfrontována s násilnickou podstatou každého společenského uspořádání stojícího na nesvobodě jedince a potřebě tuto nesvobodu násilně udržovat. Ať už se jedná o monarchii, republiku či církev svatou...trpět bude vždy obyčejný malý člověk... To jsou ty Formanovsky a Carrierovsky viděné Goyovy přízraky. Historicky zdánlivě bezvýznamné příběhy lidí, které pohltila a zničila mašinérie ať již jakékoliv instituce - státu, církve, války, a to paradoxně právě na pozadí historicky vděčnějších velkých (učebnicových) dějinných událostí. Dějiny všedního života obyčejných lidí jsou ale možná mnohem důležitější... Forman k tomu použil záměrně umírněný vypravěčský styl bez velkých efektů či spektakulárně dramatických scén (emocionálně se snaží působit spíše záběry na detaily nějakých bezvýznamných věcí - např. plenění vojáků postihuje záběry na zmatené slepice hynoucí pod kopyty koní...), jde spíše o jakési konverzační drama, i když ne v jeho pravém smyslu slova. Hlavním hrdinou tohoto zajímavě komponovaného dramatu je pragmaticky se chovající otec Lorenzo v úchvatném hereckém ztvárnění španělského herce Javiera Bardema - a zvláště jeho role kněze z první části filmu je geniálně zahraná, už dlouho jsem neviděl lepší herecký výkon (zajímalo by mě, jak to ten Forman dělá, že dokáže z herce dostat takhle uhrančivý výkon, podobný pocit jsem měl při sledování Muže na Měsíci). Také Stellan Skarsgård v roli Goyi, stojícího trochu mimo čas a právě panující režimy, hraje přesvědčivě, ostatní role mi trochu splývají. Mírné rozpaky pak možná ale budí fakt, že Formanův film vlastně nemá hlavního hrdinu, ústřední partie je rozdělena mezi Otce Lorenza, Goyu a snad i Ines, ale možná měli být tyto dvě poslední postavy potlačeny ve prospěch dominujícího Lorenza... Těžko však soudit, co by bylo, kdyby... Každopádně tu máme další skvělý Formanovský silný filmový spektákl, který má silnou výpovědní hodnotu nejen o době a místě, které popisuje, ale i o době a místech současných, kde se odehrávají podobné příběhy i dnes. A jistě má sloužit i jako memento do budoucna... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Jméno růže, Nostradamus (21.03.2007)

Goyovy přízraky předcházela pověst poněkud nedotaženého filmu, která se podle mě naštěstí nenaplnila. Jenom Formanův styl, který se zaměřuje na lidskou individualitu, se tentokrát změnil, když Forman pro změnu natočil nikoliv úlohu osobnosti v lidských dějinách, nýbrž vliv dějin na osudy jednotlivce. Každá z postav měla celkem jasně nalinkovaný svůj život a svou kariéru, když zasáhly dějiny a mrška náhoda a z konzervativního církevního hodnostáře Lorenza se stává nadšený příznivec francouzské revoluce a prokurátor Francouzské republiky. Forman se tady nejspíš inspiroval osudem význačného Napoleonova spolupracovníka, šéfa tajné služby Fouchého, který se z pozice kněze vypracoval na jednoho z nejmocnějších vládních úředníků přes pozici jakobínského radikála, aby na konci své kariéry svého chlebodárce zradil. Mladou šlechtičnu zase čeká domluvený sňatek a bezstarostný život v luxusu, ale jedno náhodné setkání s inkvizičními agenty a malé nedorozumění vede k brutálnímu zvratu a strádání. Titulní postava představuje pouhý pojící prvek a fakticky nehraje ve filmu zásadní roli. I tohle matení je možná příčinou, proč někteří filmoví fanoušci mají s přijetím Goyových přízraků trochu problém. Jinak je to perfektně zahraný a slušně zrežírovaný snímek, který patří mezi Formanovy lepší filmy. Celkový dojem: 80 %. (11.03.2012)

Hlavní postavou nejnovějšího Formanova filmu není ani Goya, ani Ines či bratr Lorenzo. Je to doba - doba, ať už jakákoliv, je vždy ke "svým" lidem krutá, smýká jimi v pavučině dějin sem a tam a nerozlišuje mezi "dobrými" a "zlými", mezi vinnými a nevinnými. Pokud bychom snad chtěli Goyovy přízraky srovnat s filmy jiných režisérů Formanova formátu, mohly by obstát. Když ale srovnáme Formana s Formanem, najdeme bohužel [a nebo bohudík :-) ] mnoho povedenějších, filmařsky vybroušenějších, pohyblivých obrázků. Tím nechci říct, že by se mi tento film nelíbil, jen podotýkám, že Forman umí i líp, resp. obrázky jsou pěkné, ale chtělo by to silnější příběh, (03.02.2007)

Není to vůbec špatný film, ale nějak mě nezaujal. Příběh je místy dost nudný jindy zase napínavý, ale rozhodně mu chybí nějaké tempo!! Obsazení není vůbec špatné a herci předvádějí slušné výkony. Hodně se mi líbil Javier Bardem. Miloš Forman svou ůlohu zvádl docela dobře, ale každý víme, že natočil mnohem lepší filmy..... (23.11.2007)