Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 115)
Asi nejlepší domácí komedie posledních let připomíná, že i dnes lze vyprávět a natáčet o citlivých věcech života s nadhledem, taktem, vkusem, vtipem, moudrostí. Určitě mnoho ve filmu znamená kamera (nejen záběry Prahy, ale i nemilosrdné detaily obličejů obou protagonistů). O bědách a slotách devadesátých i pozdějších let na minimální ploše, sevřeně střídmými prostředky, LÁHVE říkají takřka vše. Tápavé ztrácení a znovunacházení manželské lásky se v závěru filmu mění v její rehabilitaci (odzbrojující Svěrákovo přiznání, že při psaní scénáře hojně čerpal z vlastního soukromí; musí žít s nadmíru velkorysou a chápavou manželkou; všechna čest a sláva). Zdá se, že režisér byl v tomto případě i tak trochu scénáristou. Filmu to určitě prospělo. A českému divákovi, hladovému po kvalitních domácích novinkách, jistě také. ()
Svěrákovky jsou už snad to jediné co z české tvorby dokážu sledovat rád a s očekáváním. Herci se nepitvoří, ale hrají a atmosféra příběhu dokáže strhnout. Charaktery postav jsou navíc dobře napsané a děj hlavně v druhé části neztrácí tempo. Prostě fajn rodinný film, u kterého si každý najde to svoje. ()
V dnešní době nesmyslného ´kultu mládí´ je tohle učiněný poklad a také typicky svěrákovský balzám na duši. Žádný vyřvaný humor (před filmem běžel trailer na Božského Evana se Stevem Carellem a zvedal se mi pajšl), ale velice inteligentní příběh plný životních mouder a postřehů, který člověku vyvolá permanentní úsměv na tváři a třeba, při nádherném milostném vyznání v balónu, i rozněžní tak, že koupíte své drahé polovičce po odchodu z kina květinu :o) PS: Krásná paralela (jedna z mnoha ve filmu) ze Svěrákových postřehů je třeba hned ta úvodní. Mám kamaráda, dvoumetrový chlap jako hora, učil na střední hotelovce dějepis a češtinu. Říkal mi, že po půl roce, vždycky když nasedl do tramavaje, se kterou do práce dojížděl, měl úplně svíravý pocit v hrudi (bez tiků a prášků pana Svěráka) z pocitu, že zas bude muset odolávat atakům drzých spratků. Nejhorší prý byli synáčci bohatých tatíků, kteří nějak finančně pomohli škole (viz.ve filmu synáček tatíka, který financoval "běžeckou dráhu"), protože ti věděli, že jsou tímhle krytí, že se jim nic stát nemůže. Ani ne po roce to kamarád s učitelováním zabalil, nevydržel s nervama. Mokrou houbu na studenty neždímal, Váš film neviděl, ale věřte, pane Svěráku, že by Vám hluboce rozuměl :o)) ()
Taký nenásilný, spontánny, ľudský, nežný a oddychový humor dokáže mať na svedomí len pár indivíduí, ku ktorým Svěrákovci právom patria. Od problémov v pokročilom veku, cez sexuálne harašenie až po vkusne zakomponovanú zámenu postáv, to všetko a ešte oveľa viac sa nám ponúka v jednej „vratnej fľaštičke“. Vynikajúce večerné letné osvieženie v podaní jemného filmového vánku neuspokojí podľa mňa len málo divákov, pretože okrem naťahovaného konca s balónom a nedotiahnutí, čo sa týka osudu vedľajších postáv, som bol s výsledkom veľmi spokojný. Zatiaľ otco-synovská spolupráca funguje ako hodinky, tak dúfam, že to ešte nechystajú zabaliť. 80%. ()
Nejlepším filmem autorsko-rodinného tandemu pánů Svěráků pro mě zůstává Obecná Škola, ale je možné, že s přibývajícími léty se to změní...za hodně, hodně let;) Tak jak to jen na prahu skutečné dospělosti mohu posoudit, mám za to, že Zdeněk Svěrák skvěle vykreslil jisté období života nejednoho muže stříbrných skrání, řídnoucího vlasu a ne zcela dokonale fungující prostaty, a učinil tak se sobě vlastním vtipem, laskavým humorem, a především s lidským přístupem a pochopením - jde vlastně o takovou Amélii z Montmartru pro šedesátníky:) Každopádně tento kousek můžete s klidem doporučit dál. 80% ()
Galerie (25)
Zajímavosti (87)
- Při přebírání ceny na festivalu v Karlových Varech scenárista Zdeněk Svěrák mimo jiné řekl: "Děkuji synovi za to, za co jsem ho při psaní nenáviděl - když mě nemilosrdně nutil k přepisování. Děkuji své ženě, že na mě mluví tak, jak mluví, protože napsat dialogy pro Danielu Kolářovou je pak hračka." (NIRO)
- Role pana Wasserbauera (Jan Vlasák) je celá napsána tak, aby v ní byly zvýrazněné sykavky, s nimiž má Wasserbauer logopedický problém. Nejvíc to vynikne ve scéně svatby, kdy cituje z básně verše "Jak se břízka k břízce sklání", ale autoři si obdobně zahráli s češtinou i ve scéně, kdy Wasserbauer odhalí své znalosti němčiny a vyznává lásku paní Tkalounové (Daniela Kolářová) slovy: "Mohl by si zíct ještě tu vaviantu, jakoze si tykáme?", "Trudi já jsem si vymyslel, sbych Vám mohl zíkat ty věty", "pfísahám, že ne.", "Uviděl jsem Vás na úzadě, když jste si vyzizovala ten vedlejsí pzíjem a úplně jsem zahozel.", "Kdybych Vás mohl pfffílezzitostně pozvat na kávu." Když však Wasserbauer hovoří německy a říká: "Du bist so schön", "Trudi existiert nicht, verstehen Sie?" problémy se sykavkami nemá. (ČSFD)
- Partnerem filmu byl velkopopovický pivovar. Proto se také ve scénách z výkupny lahví jsou vidět pouze přepravky pivovarnické skupiny, do níž Kozel patří, a to Plzeňský prazdroj, Gambrinus, Kozel a Radegast. DVD bylo také přibalováno k multipacku piva Kozel. (ČSFD)
Reklama