Vratné lahve

Jednoznačně nejslabší scénář Zdeňka Svěráka, jehož nejhorší postavou je právě otravný Tkaloun. Nicméně právě jeho dominance umožňuje vyniknout sekundárním příběhům v pozadí. Ty jsou pro svou neokatost a záměrnou kondenzaci jen na nezbytné body, přičemž zbytek si domýšlíme sami, vlastně hrozně osvěžující... zejména ten s Macháčkem a Vilhelmovou (nevěřil bych, že to někdy o Macháčkovi řeknu :). Nosnou postavou je ale matka rodiny Daniely Kolářové, která pro svou nemluvnost (a díky tomu i mnohem větší výmluvnost) vystupuje z omezujících mantinelů lehce "senilního scénáře", je do značné míry především dílem jinak až příliš pokorné režie a je vedle těch menších příběhů v pozadí jediný důvod, proč tomu filmu nakonec dávám 70 % (3 a půl hvězdičky). Pevně doufám, že Zdeňku Svěrákovi už budou Vratné lahve stačit a nebude s Janem dále spolupracovat. (24.09.2007)

-PROSÍM TĚ, JAK SE MŮŽEŠ DÍVAT NA TAKOVÝ KRAVINY? -UŽ JSI NĚKDY ŽEHLIL? Tenhle film JE typicky "svěrákovský" - od hezkých obrázků (vlak na pozadí proměny ročních dob, detaily), přes humor, který se dívá na člověka s tolik potřebným nadhledem a láskou až k pocitu, že po strašně dlouhé době vidím český film ze současnosti, jehož postavy jsou lidé z masa a kostí a ocitají se v "běžných", nám všem tolik blízkých situacích. Právě proto nemohu pochopit, proč snímek velice snadno zabíjí těch několik scén (např. "zeťovy pohnutky"), které kdyby se trošku víc rozvedly, mohly být rozhodně mnohem nosnější, a teď píšu opravdu v podstatě jen o těch vážných (ne sentimentálních!), protože humoru je ve filmu skutečně habaděj. Takhle se totiž o tom stáří, které je nejevidentnějším tématém snímku, dozvíme vlastně jen něco velice povrchního, i když vtipného. Ovšem chtěl bych zdůraznit, že je rozhodně cenné a bude i ceněné, že Vratné lahve vznikly! (23.04.2007)

Ve Svěrákovské volné "lidské" trilogii stojí kvalitou Vratné Láhve daleko za Obecnou školou, ale rozhodně před Koljou. Jan Svěrák tentokrát nedává na odiv své režijní mistrovství a drží se spíše v pozadí. Jasný prim tedy má Zdeněk Svěrák a otázka je zda je to zcela dobře. Zatímco scénář napsal tradičně výtečně, tak herecky je to takové... "divné". Jeho postavu mu uvěříte, o tom žádná, ale prostě na tom něco nesedí. Na co lze ovšem pět jen slova chvály jsou herci ve vedlejších rolích. Obvzláště Macháček je opravdu dobrý a nepůsobí jako karikature sebe sama jako u kolegy Hřebejka. Největším kladem Lahví, je krom atmosféry především výkon Daniely Kolářové, které má po delší době opět ve filmu větší prostor. A využívá ho přímo neskutečným způsobem. Snímek má výborný začátek a konec (především od intonační narážky na K. I. Prácheňského), ale celkový dojem trošku kazí střední část obvzláště kolem pádu z kola. Tohle nemá režisér Svěrákova formátu zapotřebí. Lahve se zde rozpadnou v sérii méně či více povedených útržků bez výraznějšího dopadu na konečné vyznění. (09.03.2007)

O Zdeňku Svěrákovi stále platí, že je vynikajícím pozorovatelem dění kolem sebe, a dokáže napsat postavy s lidským rozměrem. Všechny vyjma svého hrdiny, jelikož Tkaloun na mě celou dobu působil jako dokonale vykonstruované zbožné přání ideálního důchodce, tudíž právě v něm mi onen oduševnělý rozměr chybí. Navíc rukopis Svěráka mladšího mi často uniká a spokojí se pouze s (byť) působivým odkazem na své předešlé filmy. Je mi líto Vratné lahve zatratit úplně, zvláště k přihlédnutí ke zbytku české kinematografie, tudíž jasně hvězda nahoru, jenže abych měl z filmu této autorské dvojice pocit vykalkulovanosti a mírného egocentrismu – hvězda dolů. Rozpačitých 60%. (21.02.2008)