Kúčú teien

Jednozačne najdospelejší Toyodov film, ktorý stojí za to vidieť. Zaujímavým a netradičným spôsobom rieši problematiku rodiny a ako je už pre Toyodu typické, hlavné charaktery sú tu omnoho viac v popredí než samotný dej. Trošku zamrzí absencia rockového soundtracku, ktorý sa ale vráti v podobe nádherného konca, po ktorom som ešte dlho tupo pozeral na čiernu obrazovku po záverečných titulkách a následne si koniec pustil ešte niekoľkokrát po sebe. (05.02.2014)

Pravděpodobně nejstravitelnější a nejcivilnější film od Toyody, což pro mě je paradoxně zápor. Pomalé tempo bylo skutečně místy dost pomalé, ale do tématu filmu se však hodilo. Toshiaki Toyoda je výjimečný režisér o tom žádná. Hanging Garden mě z jeho filmů však bavil asi nejméně. Ve srovnání s ostatními filmy je tato sociální satira však stále špička. Snad se někdy dočkáme dalších filmů. (21.04.2008)

Velmi zvlášní snímek, resp. jinými slovy, tohle není zrovna normální rodinka :-) Trochu psycho, trochu perverzní, občas ujetě zábavné, ale především poutavý a netradičně podaný náhled do jedné rodiny, kde přetvářka a předstírání je na denním pořádku. V čele stojí matka dvou dětí jež se snaží všemi silami udržet rodinku šťastnou ač její vztah k vlastní matce a vzpomínky na dětství se za zrovna ideální považovat nedají. Houpající se kamera a hudba už jen zvýrazňuje neobvykle podaný příběh jež vážně stojí za zhlédnutí. 82% (29.09.2018)

Byla jednou jedna rodina, kde nejšílenější ze všech byla matka a ta si myslela, že na ní nikomu nezáleží. Opak byl pravdou. Šílená rodina, kde před sebou nikdo nemá tajemství a přeci si neřeknou vše. V závěru se to začíná rozplétat a já čekala, jak se tahle mírně artová záležitost vyvrbí. Konec to zachránil, takže slabší tři hvězdičky. Jen bych tento kousek asi nenazvala romantický – toho tam bylo opravdu poskrovnu (pokud do toho nezapočítám sexuálně frustrovaného otce rodiny a jeho úlety). (14.05.2020)

Žena která chce uniknout z patologického vztahu s matkou a hledá smysl života v každodennosti života nižší střední třídy a je pro to, aby se jí tento svět nerozpadl, ochotná obětovat vlastní hrdost. Kvůli tomu ale rodinné vztahy nabývají patologických rysů... Mnohovrsevnatost filmu spočívá v tom, že žádná postava není prosta patologičnosti a naopak nikdo v rodině není sám o sobě odsouzeníhodný - nehledě na svoje chování (otec podvádějící manželku svoji rodinu miluje atd.). Film je možná na první pohled specificky japonský - jejich kultura ženám velí "následovat svého muže" a některé mladé dívky slýchají od maminky, že musí umět odpouštět. Chování matky rodiny v Kuchu teien ale není motivováno "udržením si tváře", ale hlubokým lidským citem v celé své komplexnosti. (18.06.2012)