Blankytné hory aneb Nepravděpodobný příběh

Na prvý pohľad nevýrazný film, ktorý si vás získa až po určitom čase svojim ironickým nadhľadom a postupne sa odkrývajucou karikatúrou sovietskeho režimu. Film má vlastne iba interiérové scény ktoré nám pomáhajú lepšie pochopiť stereotyp vtedajšieho denného režimu plného byrokratických rozhodnutí. Tie sa často ani neriešia a ich prenášanie do ďalšieho obdobia je iba pokusom o ich (aj tak neúspešné) oddialenie. Shengelaya spomínané nedostatky kritizuje ako nestranný pozorovateľ, robí to s nadhľadom a inteligentne. (Nič iné mu asi v tom období ani nezostávalo) Aj keď film na LFŠ v Hradišti neprilákal veľa divákov, pre mňa osobne to bolo jedno z najpríjemnejších prekvapení celej filmovky... (31.07.2007)

(SSSR) Knihu Reza Čeišviliho BLANKYTNÉ HORY ANEB NEPRAVDĚPODOBNÝ PŘÍBĚH adaptoval tvůrce "komedií s přesahem" Eldar Šengelaja do podoby nadčasové podívané, která výstižně ukazuje fungování byrokratického aparátu, kdy jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Univerzálnost je podpořena jednak plejádou pestrých postaviček ve vedlejších úlohách, u nichž nesehrává roli, jakým jazykem mluví, a dominance interiérových záběrů, kdy by se nakladatelství mohlo nacházet kdekoliv jinde na světě. Ve vševědoucím vyprávění jsou navíc tak důmyslně dávkovány informace, že i my jako diváci se ztratíme v tom, jak se věc má s povídkou, kterou mladý autor Sosa přinel do nakladatelství k vydání, a tak nám nezbyde nic jiného, než se skvěle vygradovanému snímku poddat a bavit se. To je nám umožněno i přes stísňující a ubíjející pocit, který je navozen zasazením do vnitřku nakladatelství, ve kterém se vše rozpadá, a převážně diegetickou zvukovou stopou, v níž se slévají do jednoho veškeré okolní ruchy. Vzhledem k datování filmu (rok 1984 a začátek přestavby) se zároveň jedná i o cenný materiál - dokument doby, který si v podobě satiry utahuje z toho, jak bezproblémově probíhala předem připravená přestavba. (22.01.2011)

Nádejný autor prináša poviedku na posúdenie do vydavateľstva a naráža na typickú byrokraciu. Dôležité je vždy všetko ostatné, kde je aký podpis, kurzy, semináre, porady a my sledujeme všetku tú banalitu a keď sa už schyľuje k čítaniu poviedky, tak si nevypočujeme ani slovo. Kolobeh dokumentov tu má svojskú podobu a vďaka tomu všetkému si tá organizácia iný koniec ani nezaslúžila. Celý príbeh Ťan-Šan je veľmi pravdepodobný a autor ľahšie odkloní tunel metra, ako by porazil byrokraciu. –––– Predsa nechal dva názvy. (19.07.2015)

Dokonalá komediálno-satirická ilustrácia tézy, že každá inštitúcia žije najmä sama pre seba a zbytočnosť svojho pôsobenia si odôvodňuje množstvom chaotických činností, navzájom si odporujúcich úkonov neslúžiacich nikomu, okrem inštitúcie samotnej. Vyčerpávajúce pobiehanie medzi kanceláriami je odôvodnením úradov pre neustálu potrebu navyšovania zamestnancov. Riešenie záležitostí vlastnej ustanovizne unaví tak, že málokedy sa nájde čas na vybavenie kľúčových záležitostí alebo tých, čo prichádzajúcich zvonka. A ak sa čas nájde, je to len protislužba za dobré kontakty alebo protislužby. Nezáleží ani na umiestnení. Situácia sa opakuje, kdekoľvek sa akákoľvek inštitúcia nachádza. (03.12.2012)

Ak chcete nakrútiť film o byrokracii, lepší žáner ako komédia nenájdete. Aj keď v reáli je to miestami horor, miestami absurdná komédia. Nejde tu ani tak o poviedku, ktorú nemá chuť ani čas nikto nikdy čítať, motívov je tu viacero a práve ich vrstvenie je najzábavnejšia zložka filmu. To menej zábavné je už fakt, že sa jednotlivé situácie neustále opakujú a pomerne málo variujú. Prečítali ste? Nie. Zvesíte ten obraz? Nie. Dostanete ma z výťahu? Snáď. A tak stále dokola až do absurdného konca. Potešia detaily ako vrzgajúce dvere a hluk z ulice, ktoré dotvárajú atmosféru pocitu "ja sa z toho zbláznim...". Asi by tomu prospela kratšia stopáž, každopádne je to miestami geniálne. (19.07.2015)