Haze

No není to nejhorší. Mezi sklepní dramata vežněných nebožáků patří určitě Haze k těm lepším kouskům. Vyzdvyhuje jej jeho nápaditost. Bohužel právě zpracování je zároven i to co jej pohřbívá. Japonci točí divné veci a Tsakumoto je mistrem v tomto oboru (= Tetsuo, co dodat ...). Ale tohle bylo zase až přepálené. Navíc velmi nedávno jsme videl jiný kraťas s podobnou tématikou = Fair Haired Child z miniserie Masters of Horror a Haze za timhle dost pokulhává. (02.08.2008)

Žádný jiný film nezachycuje klaustrofobickou atmosféru jako tento. Sledování Haze je vyloženě nepříjemné, což je na jednu stranu pro horor skvělou vizitkou, na stranu druhou nepříjemnost sledování Haze bohužel pramení i z toho, že ve většině filmu není nic vidět. Ano byl to sice definitivně záměr, který plní svůj účel - nicméně jej plní až příliš. Krapet více světla a drobet snesitelnější úhly by na síle noční můry vůbec neubraly. (15.06.2015)

V jednoduchosti je síce mnohokrát krása no v tomto prípade to neplatí. Na mňa úzke tmavé priestory v ktorých sa chlapík vystrašený na smrť plazí nezapôsobili. Tvorca kultového Tetsuo ma týmto krátkym filmom sklamal. Má to síce potenciál, ako horrorový tak aj umelecký (scénka zo zubami prekvapila) ono to v podstate nie je ozaj nič iné iba o chlapíkovi ktorý sa plazí a stretne počas toho jednu ženskú a niekoľko umelých končatín. Malo to akú-takú atmosféru ale po pravde nič extra. 2*. (23.11.2018)

Mít slušného kameramana, čerstvý dojezd po LSD, dva dobrovolníky a atomový kryt, natočíte takovou krávovinu taky. Bohužel jsem se jako obvykle netrefila, když jsem chtěla dát šanci asijskému hororu. Artová nuda s nepatrnou špetkou ohavnosti, ale poutavé asi jako oběd z řasy kombu (asijské, tváří se originálně, ale je to slizké a nechutné). Uspokojí jen velmi specifické publikum nebo zanícené uživatele halucinogenů. (06.03.2014)

Ak trpíte klaustrofóbiou, vyhnite sa tomuto filmu oblúkom. Praktický celý "príbeh" /našťastie ide o krátkometrážny film/ sa totiž odohráva v akejsi temnej šachte, plnej desivých zvukov a výjavov, ktoré môžu byť skutočnosťou, ale rovnako tak halucináciou protagonistu. Temný, bezvýchodiskový feeling spolu s premisou človeku nemôže nepripomenúť Kocku, hoci Tsukamoto predsa len ide na "vec" trochu inak, minimalisticky - a v konečnom dôsledku introspektívnejšie. Záver filmu je prekvapivý, ale nemožno ho nazvať čistokrvnou pointou, pretože namiesto vysvetlenia iba rozširuje možnosti interpretácie. Výber je na divákovi. Vizuálna stránka a nadupaná, hoci striedmo použitá hudba umocňuje zážitok z tejto exkurzie v pekle takmer na úroveň "tripu". P.S. Pre znásobenie zážitku odporúčam pozerať v hlbokej noci, v hodne tesnom spacáku a so slúchadlami. (13.02.2007)