Křest ohněm

Už od začátku jsem věděl, že tento film nebude zdaleka vrcholový, jako např. Černý jestráb sestřelen, nebo filmy tomuto podobné. Ano, čekal jsem průměrný válečný film, který jsem taky dostal. Jeden den, jedna jednotka, pár "správných" amerických chlapů a Irák. Jak začít? První věc, co mi přímo dala facku přes obličej, byla kamera. Ta se hlavně (z 90%) zaměřuje na obličeje vojáků, tudíž okolí si moc divák neužije. Snad tím chce kameraman zakrýt to, že od iráckého prostředí má film hodně daleko. Ve filmu může i nepozorný divák najít reklamu na vozy s polepkou značky Nissan, protože je to jediný džíp povstalců, kterým se oni "zlí" hoši prohánějí, pominu-li osobní auta. Když už zmiňuju povstalce, jejich oblíbenou zbraní je zajisté Kalašnikov, ale hlavně RPG! U této zbraně - RPG - je myslím dobré zdůraznit, že při jejím použití se povstalci ani jednou netrefí přímo do amerického Humvee, nýbrž před auto, nebo za auto. Taktéž raketa nenapáchá větší škody, než by bylo v reálu asi možné. Přileju ještě oleje do ohně - všimněte si, že v celém filmu vybouchne JEDNO JEDINÉ auto, a to, když najede na minu. To dává najevo fakt, že se štáb snažil co nejvíc ušetřit na rozpočtu. A když jsem u té negativní kritiky, schválně si dejte pozor na převahu povstalců při boji "tělo na tělo", téměř na konci filmu, kdy Iráčané mají zbraně a Američané pouze nože. Holt, výcvik je výcvik. Shrnuto a podtrženo, další tuctový americký film, založen dle pravdivé události, který je lepší obejít hodně z daleka... (15.02.2006)

Celý film vypadá jako by se parta studentů vydala natočit válečný film do rozbité továrny, bojové scény vypadají opravdu hodně levně, RPG mají účinek jako větší petarda a vojáci se nedokážou trefit ani do auta, protože by filmaři neměli na další. Největší perlou jsou ale dialogy, které vyplňují čas mezi potyčkami. To se z bojechtivých vojáků stávají miliusové, humanisté a pacifisté, kterří probírají různé filosofické otázky, jako "proč bojujeme", "za koho bojujeme", "co budeme dělat až se vrátíme" a jiné různé blbosti které v závěru filmu zakončí hromadným pláčem za mrtvé soudruhy. smutné. Největší kravina ve filmu je ale bratříčkování se s iráckou policií ("já jsem tvůj přítel, já věřím tobě, ty věř mě") a týranými vězni v tajném vězení CIA, to mě fakt dostalo. Jestliže byl film koncipován jako pocta padlým, protože má jít o skutečné události, tak se ti musejí obracet v hrobě. A to mi vůbec nejde o absenci známějších herců, jako spíš o absenci herců jako takových. (27.04.2007)

Rádoby srdceryvný příběh amerických vojáků, kteří jsou poprvé konfrontováni se smrtí tváří v tvář, natočený rádoby dokumentárním stylem v levných kulisách s "civilními" rádobyhereckými výkony podle rádobydobrého scénáře. Zdá se vám těch rádoby nějak moc? Já ještě přidám, že je to rádobypokus o moderní válečný film, který ale bohužel nevyšel a slogan na obalu DVD "Boj o přežití" se vyplňuje doslova. Sledování filmu je skutečným bojem od začátku do konce. Ještě, že jsem to přežil. (04.12.2008)

Film mi příjde jako kdyby se sešlo pár kamarádů dohromady a natočili svůj vysněný snímek. Z tohoto pohledu se to jeví jako amatérský film (čímž nechci autory urazit). Jestli je to vskutku tak, tak film se vydařil, je opatřen skvělými efekty, dobrou kamerou, střihem a výpravou. Z toho druhého hlediska jsou ale některé scény až moc košaté, neustále přicházející výbuchy z ničeho nic se stanou ohrané a herecké výkony vojáků stojících nad mrtvými kamarády jsou nepřesvědčivé. Co ale tomuhle filmu dodalo k velkému plusu jsou: místní policista (nejednou vojákům pomohl, pravý přítel, dobrý voják atd.) a závěrečná scéna. V té se totiž poprvé setkáváme s tím, co vše je voják ochotný udělat pro svou vlast, ale i pro své kamarády. Boj novodobých vojáků s noži proti přesile je jedinečný a kromě filmů ze 2. sv. války moc nevídaný. (28.03.2007)

Těžko říct, co vlastně Křest ohněm je. Je to nejspíš (velmi špatně) zahraný dokument, ne válečné drama. Film totiž nemá vůbec žádnou záplatku, jen sledujeme, jak vojáci tráví je-den perný den v akci. Přestřelky střídají přestřelky (ani ty ale nevypadají zrovna realistic-ky), a když se zrovna nestřílí, posloucháme patetické, šroubované a křečovité hlášky, jaké by obyčejný pěšák v uniformě ze sebe nevypravil ani omylem. Je to prostě nesnesitelně dlouhá nuda. To radši běžte na Mariňáka. (23.02.2006)