Manželské etudy po dvaceti letech

Výborný nápad! Velmi inspirativní i zábavná podívaná natočit radosti a strasti opravdových lidí a sledovat jejich první roky v manželství a poté, kam se posunuli za 20 let ve vztahu a v profesi a jak jejich děti řeší podobné problémy, kterým museli tehdy čelit i oni sami. Umělé reality show ať jdou k šípku, tohleto je pravej život!!! (08.01.2006)

5. díl mi trochu vzal vítr z plachet (díl, kdy "hlavní hrdince" na konci zemře dcera). To je přesně ta nepřenosná zkušenost, o které člověk říká: "kdo to nezažil, nedokáže si to představit"... a naslouchající si myslí, že si to dokáže představit a že je to fakt strašný. 5 minut, hodinu, jeden den, možná týden je z toho špatnej, ale pak už si na to jen občas vzpomene. Dotyčný, komu se to ale opravdu stalo, s tím žije zbytek svého života.. a v tomhle případě neuvěřitelně smutného života :-(. Tenhle dokumentární cyklus je fakt strašně silnej! Kam se hrabe blboučká reality show! (30.01.2006)

Je zajímavé sledovat rozdíly ve stylu natáčení dokumentu tehdy a dnes. Nejvíce to pak vynikne, když se řeč dokumentu obrátí k politickým otázkám. Ty v první fázi vlastně ani nebyly položeny a proto v druhé části působí tak výrazně. Je také trochu škoda, že druhá část byla mnohem více věnována pouze manželovi a jeho úspěchu. Z tohoto hlediska byla starší polovina jistě zajímavější. (02.01.2006)

Velice silný dokument, dá se řící ta pravá reality show. Je to opravdový pohled do života daných dvojic, pohled spojený s kontrastem mezi jejich manželskými začátky a dnešním životem lidí středního věku s dospělými nebo dospívajícími dětmi, i s předělem změn devětaosmdesátého roku dopadajících do dnešní reality. Počátky byly podobné tak jako náš život v osmdesátých letech, kdežto dnes jsou jejich osudy velmi různorodé. I tak malý vzorek obráží statisticky problém rozvodovosti - polovina párů je rozvedených. Já jsem sledoval původní cyklus před dvaceti lety (ten byl vždy zopakován před novým dílem) a o to více jsem očekával pokračování. A mohu s čistým srdcem říct, že mně nezklamalo. A nestydím se ani za slzy v závěru 5. dílu. I to je život. (06.02.2006)

Časosběrné dokumenty jsou zajímavé už samy o sobě, a pokud se jich ujme prvotřídní režisérka, jakou Helena Třeštíková bezesporu je (a která, když je přesvědčena o nudném výsledku své snahy, je schopna spálit i 83 hodin materiálu o Gottovi, shromažďovaných po několik desítek let), je o kvalitu postaráno. Nenechala jsem si ujít jediný díl. To, že jsem byla po každém z nich silně flustrovaná, je už věc jiná. (09.04.2013)