Manželské etudy po dvaceti letech

Zdá se to velice jednoduché – natáčet po několik let několik manželských párů, ale jak v jednom rozhovoru řekla paní režisérka, jde o „sázku na nejistotu“. Šest z těch sázek vyšlo a všech šest jsem sledoval s obrovským zaujetím nejen pro peripetie, kterými si ti lidé museli projít, ale také pro způsob, jakým je Třeštíková s lehkým nádechem ironie sestříhala do výsledné podoby. Obdivuji její odvahu natáčet i v momentech, kdy by většina filmařů shovívavě vypnula kameru. Pravda je holt krutá a filmař musí být stejný, chce-li ji zachytit. Čím mne ale Etudy fascinovaly nejvíc, je naprostá nevyzpytatelnost osudu. Všichni se s ní asi setkáváme denně, jenže takhle, na ploše dvaceti let, vyhlíží mnohem děsivěji. Na konci sebedokonaleji naplánovaného života bude stát bilanční otázka: „Čeho jsem vlastně dosáhnul?“. I díky Etudám se začínám snažit dělat něco pro to, aby můj strach z této otázky nebyl odůvodněný. 90% (07.08.2008)

V Česku to je opravdu jediná Helena Třeštíková, která mě tímhle cyklusem naprosto dostala a při závěrečných titulkách jsem absolutně nevěděl co mám říct, prostě.,. cítil jsem se hodně divně. Její styl ''na nic si nebudeme hrát, tady to máte a dělejte si s tím co chcete'' mně prostě příjde mnohem lepší, než nějaké vyumělkované dokumenty. Manželé už mají kus života za sebou a mají rozhodně co říct. Občas jsem byl vážně šokován. Hodně smíšené pocity - to je to, co Vám tyto dokumenty nabízí. (02.09.2010)

Je zajímavé sledovat rozdíly ve stylu natáčení dokumentu tehdy a dnes. Nejvíce to pak vynikne, když se řeč dokumentu obrátí k politickým otázkám. Ty v první fázi vlastně ani nebyly položeny a proto v druhé části působí tak výrazně. Je také trochu škoda, že druhá část byla mnohem více věnována pouze manželovi a jeho úspěchu. Z tohoto hlediska byla starší polovina jistě zajímavější. (02.01.2006)

Když se začala vysílat řada po 35 letech, rozhodli jsme se sjet to celé od začátku. Ty první roky, kdy se mladé páry plné lásky rozhodovali co dál se životem byly super. Třeštíková byla nenápadná, nikam nikoho netlačila a snažila se ukázat pohled do života běžných lidí. Kontrast charakterů byl cítit už tady a mohli jsme tipovat, které páry vydrží a které se rozpadnou. Trošku taková TV show. Po dvaceti letech bylo naprosto boží. Podchytilo to asi největší období, éru šílených devadesátek a tvořivost jednotlivých protagonistů. Tady byly největší změny, zvraty a bylo to nejvíce zábavné, ale i poučné. Některé páry mě inspirovaly k tomu, jak v životě nepostupovat. Etudy po dvaceti letech tedy ode mě mají ultimátní hodnocení, protože předávají nejen dokumentární pohled, ale i hodnotu a poselství. Myslím, že ovlivnilo spoustu diváků. Poslední díl po 35 letech byl slabší. Spousta protagonistů odmítlo natáčení, čemuž rozumím. Zásah do soukromí musí mít velký dopad na jejich životy. Jedná se o takové shrnutí života, tak jak jednotlivci dopadli. Bylo to místy smutné (tedy většinou), ale nemělo to ten správný drive. Možná by bylo zajímavé více se věnovat stopám dětí, ale je pravda, že tím by byla v rozporu korespondence s původním párem. Celkově vzato se jedná o zajímavý cyklus, za který si Třeštíková zaslouží metál. Dočkáme se i dílu po 50 letech? (02.02.2018)

Velice silný dokument, dá se řící ta pravá reality show. Je to opravdový pohled do života daných dvojic, pohled spojený s kontrastem mezi jejich manželskými začátky a dnešním životem lidí středního věku s dospělými nebo dospívajícími dětmi, i s předělem změn devětaosmdesátého roku dopadajících do dnešní reality. Počátky byly podobné tak jako náš život v osmdesátých letech, kdežto dnes jsou jejich osudy velmi různorodé. I tak malý vzorek obráží statisticky problém rozvodovosti - polovina párů je rozvedených. Já jsem sledoval původní cyklus před dvaceti lety (ten byl vždy zopakován před novým dílem) a o to více jsem očekával pokračování. A mohu s čistým srdcem říct, že mně nezklamalo. A nestydím se ani za slzy v závěru 5. dílu. I to je život. (06.02.2006)