Obsluhoval jsem anglického krále

I když už to není vrcholný tvůrčí Menzelův počin a zcela jistě se tenhle snímek nezapíše mezi skvosty domácí kinematografie, stále ještě zůstává Menzelova adaptace jednoho ze stěžejních Hrabalových textů velice nadprůměrnou a v kontextu české kinematografie po roce 1989 dokonce jednou z nejlepších (teď ovšem nutno dodat bohužel). I přes věci vysloveně nepovedené (významový odklon od literárního textu - není tu patrný přerod člověka, nepopsané tabulky, tabula rasa {Dítě = nomen omen - jméno znamení}, na nějž svět a dějiny, jimiž jako loďka z kůry lehounce proplouvá, postupně zapisují vrstvy zkušeností a počitků, které postupně transformují jeho osobnost až do stadia filosofa života, moudrého muže solitéra, jenž vyrovnán s životem, rozumí a ví...; překvapivě se ovšem ve snímku objevují nepodařené a hodně laciné momenty, např. téměř všechny počítačové animace (zvláště pak letící známky a bankovky), což v Menzelových filmech dříve nebývalo, přesto se ale jedná o milý, osobitý snímek, který sice často balancuje na hranici poetiky kýče, ale nikdy do ní nesklouzne. Naštěstí... (i když ten závěrečný pivařský hold Bohumilu Hrabalovi vůbec do intencí filmu nezapadá a pro neznalé autobiografického kontextu se dá interpretovat jen jako laciná pijácká vášeň Čechů) (06.03.2007)

Navzdory přítomnosti velké spousty záběrů, které jsou již, spíše než záběrem, samostatným uměleckým dílem, i několika scénám, které mají poměrně značnou udérnost a hloubku (ale většinou vyšumí do ztracena, např. Útěk za deportačním vagónem) působí nový Menzelův film až příliš sterilně, nevýrazně, mdle. Velmi nesympatický hlavní hrdina, navíc odporně nadabovaný, je zcela nepoužitelný, má-li se s ním divák ztotožnit, u tohoto druhu filmu je tento aspekt zcela zásadní a pokud film zklamal v něm, zklamal ve všem. (Marná) snaha o komické momenty, zachycující bohaté muže, užívající si se sličnými slečnami, zrychlené záběry, i zjevfení Hitlerovy hlavy.. to vše jsou naprosto trestuhodně nevyužíté scény, a v paměti vám po skončení filmu zůstane tak maximálně několik krásných žen, zajímavá hudba, skvělý Huba, Lasica, Kaiser a především božský Marián Labuda. A šíleně křivý nos Ivana Barneva. (15.01.2007)

Já vím, nejsou to "Ostře sledované vlaky" ani "Postřižiny", ale já mám Menzelovu poetiku, ze které láska k filmu přímo srší, prostě ráda. Jeho nejnovější snímek má několik opravdu kouzelných a nezapomenutelných momentů - výstižnější by spíš bylo říct, že je z takových momentů poskládán, děj tu vůbec není podstatný. Hlavní je TEN feeling. A Barnev je coby Jan Dítě odzbrojující, i když kolikrát zavrženíhodný, hrdina. (01.02.2007)

Impotentný film skoro v každom ohľade, hoci starecky slintá nad množstvom krásnych dievčat. Spočiatku všetko krásne letí a láskavý humor hladí dušu. Potom zistíte, že film už nič viac než ten imbecilne láskavý úsmev neponúkne, a začne sa potkýnať, aby sa nakoniec horko-ťažko doplazil k záveru. PO čase si nespomeniete na nič iné len na to hlúpo opakované hádzanie drobných kapitalistickým lakomcom. A samozrejme na herecký výkon Martina Hubu, ktorý si toho Leva fakt zaslúžil. Najhoršia je dejová línia s Kaiserom. Zuza Fialová naňho hodí pár zvodných pohľadov (ona ich vie, to treba uznať), Lasica utrúsi pár hlášok... a potom odídu. Nemá to absolútne žiadne smerovanie, rovnako ako celý film. Aspoň keby to malo tú dobovú atmosféru Postřižín, ale všetku snahu načisto zabíja televízny vizuál. Nemám rád Hřebejka, ale v jeho podaní by to nakoniec možno dopadlo lepšie... (27.03.2007)

Četl jsem předlohu, tak se mi moc toto zpracovaní moc nelibí. Chybí tam zapletka s Lidicemi, zatčením gestapem na nádraží za kouknutí na hodinky, přemlouvaní kamaráda komunisty, aby mohl jít do věžení pro milionáře, chybí dítě hlavní postavy atd. Původně jsem chtěl dát 2 nakonec davám 3, ale slabé. (11.09.2008)