Obsluhoval som anglického kráľa
Ich habe den englischen König bedient
Őfelsége pincére voltam
I Served the King of England
Režie:
Jiří MenzelScénář:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (více)Obsahy(1)
Číšník Jan Dítě toho v životě prožil mnoho a ocitl se nahoře i úplně dole. Začínal jako prodavač párků na nádraží, ale od chvíle, kdy poznal magickou moc peněz, toužil stát se milionářem. V hotelu U Zlatého města Praha poznal Jan zkušeného cesťáka a velkého labužníka Waldena, který mu dal řadu dobrých rad. Díky němu také nakrátko získá místo v luxusním hotelu Tichota, odkud odejde do pražského hotelu Paříž, bravurně ovládaného vrchním Skřivánkem, vzdělaným mužem, mluvícím mnoha jazyky a hrdým na to, že měl tu čest obsluhovat anglického krále. Od něj se Jan mnohému přiučí. Když nenápadně podrazí nohu oblíbenému číšníkovi hoteliéra Brandejse, postoupí na jeho místo a začne obsluhovat v salónku, kde se scházejí milionáři k opulentním hostinám. Vrcholem jeho kariéry je hostina, kterou uspořádá habešský císař, a za niž Jan získá řád místo pana Skřivánka. Z hotelu Paříž je vyhozen poté, co se v napjaté politické situaci po zabrání Sudet začne scházet s fanatickou Němkou Lízou. Ta ho jako partnera odmítá, protože není Němec, když si však Jan vzpomene na německé předky, vezme ho na milost a v době, kdy jsou čeští vlastenci popravováni po atentátu na Heydricha, se za něj provdá. Jan se vrací jako číšník do hotelu Tichota. Zatímco fanatická Líza odjíždí na frontu, Jan sbírá známky, které budou mít po válce velkou cenu, jak mu poradil pan Walden, který skončil v plynové komoře. Zahyne také Líza a Jan si po válce koupí za známky hotel Tichota. Skutečně se stane milionářem, ovšem jen nakrátko. (TV Nova)
(více)Videa (4)
Recenze (831)
Krátce řečeno: Noční můra Laury Mulvey. Obšírněji řečeno: Jiří Menzel je chlípný prase. Vlastně se není čemu divit. Do sedmačtyřiceti žil s maminkou, a ta mu prosím chystala snídaně do postele. Ženil se pozdě, protože mu staromládenectví bylo pohodlnější, teprve v roce 2004 s o čtyřicet let mladší studentkou Olgou Kelymanovou. Rád křížil paže na prsou, anebo vsouval při natáčení jednu ruku napoleonsky mezi knoflíky kabátu... a oddával se zhoubné neřesti onanie, či preferujete-li hovorovější češtinu, honil tágo. Na sex jako takový ve filmu nikdy nedojde, poněvadž s tím, jak odolával Menzel ženitbě, závažně pokulhával i jeho pohlavní život. Žena byla a je Menzelovi nedosažitelným barvotiskovým obrázkem. Radikální feministky upozorňují na to, že slast pohledu na barvotiskové obrázky, skopofilie, je jedním z hlavních požitků, které film divákovi nabízí. Vztah k pohledu se ale liší podle pohlaví. Feministky mluví převážně o tzv. mužském pohledu, pro který je podle ní film vystavěn. Mužské postavy jakožto zástupci diváka jsou nositelé pohledu zaměřeného na ženu-obraz, charakterizovanou právě svým bytím-pro-pohled. Zjednodušeně řečeno, divákův voyeurismus a sadistická touha zmocnit se obrazu ženy na plátně jsou uspokojovány identifikací s hrdinou příběhu, kterému je takovéto zmocnění dovoleno. Není jím zde ovšem číšník Jan Dítě, nýbrž a přednostně režisér sám. ()
Zatrpknutá paródia na život, ktorú nezachránia "herecké skvosty" na čele, retrospektíva k neustálemu uvedomovaniu si "hitlerovských" zločinov a ani ústredný chlapec - šedá myška, neschopná vymaniť sa z predstáv cynických milionárov. Môže to byť akokoľvek pravdivé, reálne zahrané a výborne znázornené (pre mladú generáciu), ale nevymažem fakt, že som sa nudila k zblázneniu. ()
Myšlenkový i tematický svět životního, dlouhou dobu trezorového Hrabalova díla je krajně nesnadný. Dějová přerývanost Hrabalových textů, nenapodobitelnost jeho osobitých souvětí pro filmaře tyto nesnáze dále násobí. Tak jako Hašek našel v Ladovi osobitého výtvarného tlumočníka svých textů, setkal se ke svému štěstí i Hrabal s filmařským mágem Menzlem. Skutečnost, že o zfilmování díla probíhal dlouhodobý nesmyslný spor mezi Menzlem a Kachyňou, snad prospěla jedné, nikoliv nepodstatné věci: kvalitě scénáře, který si Menzel, podobně jako Kachyňa, v době scénáristického polistopadového tvůrčího úhoru musel také napsat sám. Kompozice, založená na dvou posunutých úsecích života hlavního hrdiny, číšníka, hoteliéra, milionáře a posléze vězně s výstižným jménem Jan Dítě, je posunuta svým myšlenkovým základem hluboko pod povrch zdánlivě ospale plynoucího děje, který jakoby neustále čekal na svou krizi i katarzi. Ty se ovšem dostavují i nedostavují. Změna prostředí, v nichž se pohybuje mladý Dítě, je současně osobitým poznáváním První republiky od konce dvacátých let směrem k Mnichovu, okupaci a posléze únorovému převratu. Úhel, pod nímž je vnímána, je krajně neobvyklý a evokuje svět mannovského HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA. Okouzlení světem bohatých je svádivé právě tak jako obtíže spojené s opravdu dětskou a dlouho až chlapecky působící postavou i vzhledem hlavního hrdiny. Postupně, protože je učenlivý a má své kontakty, krůček za krůčkem stoupá - v pracovních zařazeních i kvalitě hotelů, které ho zaměstnávají. Škola v hotelu PAŘÍŽ je zvlášť jedinečná a má skutečně světové parametry; spojuje-li se se schopností ukazovat účinně zuby, mění se ve zvlášť nadějný odrazový můstek k vyvrcholení životního snu - stát se hoteliérem prestižního stánku profesionální pohostinnosti. V druhé rovině zestárlý a zubožený opouští Dítě vězení zhruba na počátku šedesátých let a je postrkem poslán do stále nehostinného, zpustlého pohraničí těsně předchalupářské éry nesměle začínající zhruba od poloviny téhož desetiletí naděje a zklamání. Jako cestář se ocitá na okraji společnosti a má náhle nepřeberně času k bilancování své křivolaké, výmoly a balvany pokryté životní cesty. Kaskáda prvorepublikových obrazů se přerývaně lomí do vstupu dobových filmových sekvencí Mnichova a dalších následných událostí. Jemnost a něha Menzlovy filmové řeči odzbrojují přesností i jímavou lyričností svých postřehů i schopností vytvořit celistvý příběh se zřeteleným dějovým půdorysem. Herecký reřisér tak poskytuje velkou příležitost svým paralením kolegům, kteří ji také takřka dokonale využívají. Vedle dominujícího Kaisera (jeho role připomíná jinou jeho čerstvou roli v současné zajímavé televizní inscenaci ŽRALOK V HLAVĚ) se uplatňují další - Emília Vášáryová jako bordelmamá dokazuje, že jsou jen velcí a malí herci, ne však role; stejně upoutávají svou noblesností další slovenští velikáni Milan Lasica, Martin Huba a Marián Labuda; pověst, která ji předcházela, víc než vydatně potvrzuje rychle vyzrávající herectví Němky Julie Jentschové; svůj vrchol divákům předvádí i Rudolf Hrušínský III. Z některých scén až mrazí - srovnání genia loci prvorepublikového nevěstince pro nejbohatší klientelu s lebensbornem a následným lazaretem je působivé svou mrazivou gradací; elegancí přímo baletní vedle číšnických produkcí zapůsobí hostina pořádané něgušem Haillem Sellasiem I. v hotelu Paříž, od něhož Dítě vlastně nahodile dostává řád; o zrcadlové scéně ze závěru i Dítětově běhu za vlakem odvážejícím Židy do koncentračního tábora platí totéž. V tomto výčtu kvalit včetně kamery, která se doslova mazlí jak s drsnou pohraniční krajinou, tak detaily hotelových interiérů, hudbou, která je dalším rozměrem menzelovské poetiky, i cudně rafinovanou něžností erotických scén, vyvažovaných chovným zaujetím lebensbornu, by bylo možné pokračovat. Jisté je jedno: nepochopení, na které jeden z nejlepších polistopadových filmů naráží u podstatné části filmového publika i účastníků tohoto fóra, vypovídá velmi málo o kvalitě díla, ale mnoho o rázu naší doby. To však nemůže nic změnit na faktu, že Menzel v zenitu své tvůrčí dráhy vytvořil mistrovské dílo, které podle všeho završilo magickou řadu jeho pověstných hrabalovských adaptací (adaptací, které samy o sobě jsou stejně skvělým výtvorem jako jejich literární předlohy). () (méně) (více)
I když už to není vrcholný tvůrčí Menzelův počin a zcela jistě se tenhle snímek nezapíše mezi skvosty domácí kinematografie, stále ještě zůstává Menzelova adaptace jednoho ze stěžejních Hrabalových textů velice nadprůměrnou a v kontextu české kinematografie po roce 1989 dokonce jednou z nejlepších (teď ovšem nutno dodat bohužel). I přes věci vysloveně nepovedené (významový odklon od literárního textu - není tu patrný přerod člověka, nepopsané tabulky, tabula rasa {Dítě = nomen omen - jméno znamení}, na nějž svět a dějiny, jimiž jako loďka z kůry lehounce proplouvá, postupně zapisují vrstvy zkušeností a počitků, které postupně transformují jeho osobnost až do stadia filosofa života, moudrého muže solitéra, jenž vyrovnán s životem, rozumí a ví...; překvapivě se ovšem ve snímku objevují nepodařené a hodně laciné momenty, např. téměř všechny počítačové animace (zvláště pak letící známky a bankovky), což v Menzelových filmech dříve nebývalo, přesto se ale jedná o milý, osobitý snímek, který sice často balancuje na hranici poetiky kýče, ale nikdy do ní nesklouzne. Naštěstí... (i když ten závěrečný pivařský hold Bohumilu Hrabalovi vůbec do intencí filmu nezapadá a pro neznalé autobiografického kontextu se dá interpretovat jen jako laciná pijácká vášeň Čechů) ()
Dlouholetá pauza Jiřímu Menzelovi rozhodně neprospěla, jelikož z něj za tu dobu vyprchlo všechno cítění opravdového umělce. Jediné co zůstalo, je zručné řemeslo (společně s kameramanem Jaromírem Šofrem dělají opravdové divy), které však zoufale absentuje jakoukoliv šťávu v podobě autorského vkladu a opravdových emocí. Ty necelé dvě hodinky jsou naaranžovány v samoúčelně efektní kabátek, kterým Menzel chce navodit klasickou retro atmosféru a zároveň se trochu inovovat a přiblížit současným trendům (příšerné triky v podobě letících známek a peněz), bohužel výsledkem je neúměrný kýč (byť v několika případech záměrný). V tragikomickém ději se moc místa pro komiku nenašlo a na tragiku rezignoval Menzel úplně (vyjma postavičky vrchního Skřivánka ve fenomenálním podání Martina Huby). Ivan Barnev v hlavní roli vyplňuje pojem „pikolík“ do posledního detailu, zatímco filozofující Oldřich Kaiser jde tak trošku mimo celý děj, byť je jeho vypravěčem. Zbytek hereckého osazenstva tak příběhem pouze proplouvá (vyjma vzpomínaného Martina Huby) a nezanechávají po sobě ani kousíček hodný zapamatování – a tak se vlastně tváří celý film. Suchý průměr, nic proti ničemu, na kterém rozhodně nejde vidět, jak moc je tento projekt vysněný. Vysněný natolik, že se kvůli němu muselo i bičem práskat. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (37)
- Natáčelo se mj. v Harrachově, ve Vejprtech, v Šumburku nad Desnou, v Liberci na radnici a železniční stanici a v Praze - okolí Karlova mostu a hotely Le Palais na Vinohradech. Natáčelo se od 9. března do 21. června 2006. (hippyman)
-
Velmi komplikovaný vývoj snímku shrnul Jaroslav Sedláček v roce 2006 takto:
- 1986: První opravdu doložitelná zmínka o tom že se pracuje na filmové adaptaci "Anglického krále". Vedoucí 1. dramaturgické skupiny na Barrandově Jiří Blažek oznamuje, že režisérem filmu bude Karel Kachyňa.
- Květen 1990: Filmové studio Barrandov kupuje filmová práva na Hrabalův román. Opční právo má na čtyři roky.
- Leden 1993: Barrandov je privatizován společností AB Barrandov, nicméně práva na "Anglického krále" nejsou z rozhodnutí ministerstva kultury součástí privatizace.
- Prosinec 1993: Hrabal prodává filmová práva rovným dílem společnostem Perathon Film (producent Joseph Vilsmaier) a Studiu Sirotek (Jiří Sirotek). O rok později Perathon Film prodává svůj podíl Sirotkovi. Režisérem filmu má být Karel Kachyňa, scenáristou Václav Nývlt, jehož podpis najdeme mj. pod Ostře sledovanými vlaky (1966).
- Duben 1995: Sirotek podepisuje s Hrabalem dodatek k původní smlouvě, který mu umožňuje volný výběr scenáristy i režiséra.
- Červen 1995: Sirotek oslovuje ke spolupráci Jiřího Menzela. Ten svůj vstup do projektu podmiňuje souhlasem Kachyni, ten je však proti, proto Menzel od projektu odstupuje.
- Prosinec 1995: Kachyňa znovu kupuje od Hrabala práva. Ve smlouvě se praví, že Hrabal "neuzavřel a neuzavře" žádnou podobnou smlouvu s někým dalším. Režisér spojuje své síly se společnostmi Fronda Film (Jiří Pomeje) a Whisconti (Pavel Melounek, David Prudký). Opční právo mají na pět let.
- Leden 1996: Jiří Menzel se domnívá, že Kachyňa o látku ve skutečnosti nestojí, protože točí jiné filmy a seriály, a podepisuje s producentem Sirotkem smlouvu na scénář a režii "Anglického krále". Vzápětí poté Kachyňa veřejně oznamuje svůj prosincový obchod. Menzel se setkává s Hrabalem a ten podpis pod smlouvou pro Kachyňu a společnosti Fronda Film a Whisconti odvolává. Právníci se přetahují, na čí straně je právo.
- Červen 1996: Menzel dokončuje první verzi scénáře. Hrabal ji opatřil připomínkami, které Menzel zohledňuje do druhé verze. Podle Sirotka se začne točit na jaře 1997.
- Leden 1997: Sirotek spojuje síly s televizí Nova. Přípravné práce na filmu mají začít od dubna 1997.
- Únor 1997: Po pádu z okna nemocnice umírá Bohumil Hrabal.
- Červen 1997: Menzel vydává tiskové prohlášení, v němž Sirotka obviňuje ze lží, povodů a nemravného chování. Práva, která Menzel pro Sirotka získal od Hrabala za 50 tisíc korun, Sirotek prodal Nově za 4,5 milionu Kč. Nova chce vedle filmu natočit i seriál, což je pro Menzela nepřijatelné. Od projektu odstupuje a veřejně se omlouvá Kachyňovi.
- Říjen 1997: Objevuji se zprávy, že se chystá spojení obou konkurenčních projektů.
- Listopad 1997: Sňatek z rozumu se odkládá. Pro látku se hledá nový režisér.
- Červen 1998: Poprvé se v souvislosti s "Anglickým králem" zmiňuje jméno Jana Svěráka.
- Červenec 1998: Menzel sešvihal Sirotka na festivalu v Karlových Varech proutkem.
- Srpen 1999: Umírá Václav Nývlt. Vladimír Železný odchází s "novou" Novou na Barrandov, práva na "Anglického krále" zůstávají společnosti ČNTS.
- Leden 2000: Práva kupuje od společnosti ČNTS producent Rudolf Biermann.
- Březen 2000: V tisku se objevuje informace, že "Anglického krále" se ujme scenáristicko-režijní tandem Petr Jarchovský a Jan Hřebejk. Jan Svěrák to komentuje slovy: "Přeji kolegům hodně úspěchů, ta látka je prokletá."
- Únor 2004: Scenárista Evžen Gogela se dostal se svojí adaptací "Anglického krále" mezi pět nejlepších scénářů v soutěži o Cenu Sazky. Biermann protestuje u organizátorů, neboť vlastníkem práv je on, a Gogela je nucen ze soutěže odstoupit.
- Březen 2004: Umírá Karel Kachyňa.
- Duben 2004: Společnost AQS kupuje od Biermanna práva na film.
- Červenec 2004: Hřebejk oficiálně potvrzuje svůj úmysl natočit Anglického krále.
- Srpen 2004: Jiří Sirotek umírá na infarkt. Hřebejk odstupuje od projektu.
- Září 2004: Majitelé práv paralelně oslovují ohledně možné spolupráce režiséry Jana Svěráka a Jiřího Menzela.
- Říjen 2004: Menzel podepisuje smlouvu o smlouvě budoucí, zároveň se zavazuje napsat nový scénář.
- Květen 2005: Menzel podepisuje smlouvu na film.
- Listopad 2005: Na oficiální tiskové konferenci je představen projekt filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Producenty filmu jsou společnosti AQS a Bioscop.
- Březen 2006: První klapka.
- Červen 2006: Film, jehož rozpočet činí 84,5 milionuKč, je dotočen.
- Prosinec 2006: Slavnostní premiéra v pražském kině Lucerna.
- Leden 2007: Snímek je uveden do široké distribuce. (NIRO)
- Kameraman filmu Jaromír Šofr získal výroční cenu Asociace kameramanů za rok 2006. (Mertax)
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi
Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (více)
Zemřel Milan Lasica
Ve věku 81 let včera večer zemřel slovenský herec, režisér, textař a humorista Milan Lasica. Rodák ze Zvolenu má k dnešnímu dni na svém kontě přes stovku filmových a televizních rolí. Umění se… (více)
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
Reklama