Pád

Pokrokové, no žiaľ len v náväznosti na predchodzu. Podaktorí síce namietajú, že ide o totožné opájanie sa pominuteľnými pestrofarebnými čačkami a tvárnymi panorámami ako pri potulovaní sa v duševne chorom mozgu sériového vraha, ale aj keď v týchto dvoch pitoreskných zjavoch kedykoľvek nájdete súhlasné odchýlky, dovolím si nesúhlasiť. Pravdaže, opakovane nemožno rátať so žiadnym príbehovým prevýšením, ktoré by nás prinútilo nedýchať, ale onu prepeknú rozdielnosť zisťujem v inom (precítenejšom) zornom úhle vôči radovej historke. Pokiaľ "Cela" uväzňuje nevzrušivou náplňou, jak na potvoru rajcuje iba zvodným obalom, tak "Pád" priam sáče z útesu racionálnych stanovísk do rokliny žalov/vzkriesení a nabáda nás k agilnému percipovaniu, tzn. (aspoň pre mňa) je pútavejší. Nepojednáva sa tu o hĺbavých hypotézach, ale sa predostiera bájka o piatich dobrodruhoch do ktorej vsadiť akékoľvek naše súženie nebude vôbec problém. Inak Catinca Untaru vyniká a celý ten elegicko-rozmarný nádych mi proste sedí. (01.11.2010)

Koncepčně je tento film geniální - využít reálné lokace z celho světa k vytvoření pohádkového dojmu bez výraznějšího použití CGI. Na můj vkus jich ale ke konci bylo až příliš. Bezmezné hýření krásnými obrázky nijak nepomáhá vykreslit pohádkové postavy, které tak svým reálným protějškům z nemocničních scén nesahají ani po paty. Rozhovory malé holčičky s pacientem tak i přes svou vizuální skromnost zůstávají tím nejzajímavějším, co je v The Fall k vidění. Zbytek je přehlídka kvalitních záběrů z dovolené. (06.04.2017)

Zavřete oči. A jestli vidíte hvězdy – poslouchejte…. Neskutečné množství zajímavých nápadů, úžasná představivost. V moři plovoucí slon, barevné fantasie pohádkového světa…., jenže když se nabažím, ptám se: Co příběh? Bez nějakýho okecávání říkám, že jako celek to nefunguje. Imaginární svět prostě nudí. Nebo nemám náladu. Chápu, že má své poslání, ale realita je mnohem zajímavější. Snad díky té holčičce (C.Unturu). Ta hrála tak přirozeně, že snad ani nehrála. Celkem to šlo mimo mě. Já na tyhle ART filmy nejsem. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.11.2009)

Dokonalá kompozice, fascinující imaginace a láska k filmu, to jsou složky, které tu tak umě mísí Tarsem Singh. Už jenom pro scény z nemocnice v Los Angeles, které se odehrávají ve 20. letech, bych Pád milovala, protože herecký koncert Lee Pacea a Catincy Untaru je něčím výjimečným... Ale nádherné na tom všem je, že tohle je pouhý začátek. Epická pohádka, kterou Roy vypráví Alexandrii si v ničem nezadá s vyprávěním barona Prášila. Dětská imaginace je pak klíč k jeho pochopení. (22.02.2012)

Dokud divák nedokáže nahlédnout pod fenomenální obrazovou stránku, čeká ho barevné nic. Singhova geometrická přesnost, s jakou ve spolupráci s debutujícím (!) kameramanem nakládá s mizanscénou, je neskutečný útok na divákovo estetické vnímání, bez další podpovrchové vrstvy by ale film zničil sama sebe. Jaká radost dozvědět se, že Singh zachází ve skutečnosti ještě dál, než Burton s ambiciózní Velkou rybou. Vznikly dvě hodiny na téma "vyprávění a vizuální interpretace posluchače", kde se zároveň střetává mysl dítěte s dospělým. Krásně jsou zvýrazněny problematické úseky, kterou se sebou obtížný posun z diegésis na mimésis nese. Neodvážím se odhadnout, kolik studií lidské fantazie a paměti tenhle scénář ke zhotovení potřeboval a kolik jich ještě podnítí. Jistě jen vím, že další zhlédnutí je nutností, minimálně abych si ujasnil, nakolik do toho ještě zapadá závěrečné dumání nad místem kaskadéra v procesu natáčení (které se celý film tvářilo jako vedlejší kulisa). (01.12.2011)