Příběh kriminálního rady

Unylá režie a zejména nekvalitní scénář plný křečí a frází se podepsaly na nevalném diváckém zážitku. 1) Škoda, že se Fuksově novele dostalo tak nepodařeného televizního přepisu. S románem jsem se seznámil až poté, co jsem viděl televizní film a musím říci, že je patrný výrazný rozdíl._____ 2) Fuksova homosexualita se na rozdíl od knihy do filmu promítá jen v nepatrných náznacích._____ 3) 22letý slaďoučký Saša Rašilov (kriminalistův syn Viki) podává afektovaný herecký výkon ve stylu prokletých básníků anebo vykroucených buzniček._____ 21letý Martin Preiss (bohatý synův kamarád Barry) je bez vousků k nepoznání. (14.12.2020)

Navzdory televizní výpravě a slabé technické stránce strhující a mrazivé kriminální drama francouzského typu. Kde končí rodičovská obětavost a začíná despotismus? K čemu vede autokratická výchova? Co je jeden člověk schopen udělat proto aby pokořil druhého? Výtečný Luděk Munzar exceluje na plné čáře, Jan Skopeček a Jaroslav Satoranský mu suverénně přihrávají. Jen mladičký Saša Rašilov se musel ještě nějaký čas otrkávat, než se z něho stal skvělý herec. 75%. (23.01.2015)

Temný příběh hodný pera Ladislava Fukse. Slušné televizní zpracování, kterému ale přeci jen chybělo cosi z oné spisovatelovy osudové mystičnosti, z níž kdesi v podvědomí nepříjemně mrazí. Munzar pojal roli dokonalého kriminalisty, ale až příliš chladně na hranici nelidskosti uvažujícího otce, s obvyklou psychologickou bravurou. (02.08.2021)

"Jsou věci, před kterými člověk neuteče." Kriminální rada Heumann, kterého svým vcelku typickým způsobem ztvárnil Luděk Munzar, se touto myšlenkou řídí až do samé krajnosti. Případ, který začíná jako klasická detektivka o deviantovi vraždícím děti, se tak postupně mění v mrazivé psychodrama o vztahu rady Heumanna s jeho synem Vickim. Nelze přitom nepoznat, že předlohou tohoto televizního snímku je román Ladislava Fuchse (26.11.2017)

Věřím, že knižní předloha mohla být docela zajímavá, ale samotný film až tak poutavý nebyl. Tedy alespoň ne po celou dobu. Postavy mi byly až zvláště protivné (ne nezajímavé), ale svým způsobem mi lezly na nervy – hlavně Rašilov. Je jasné, že žít s despotickým otcem, který vás pomalu bere, jak hovno na podrážce není nic milého a s jeho až vzpurným chováním jsem i lehce sympatizoval, ale to co postupem času začal provádět, bylo vážně na kulku do hlavy. Vysvětlení vraha proč a jak zabíjel malé děcka, bych ještě bral – byl to magor a svůj osud i zasloužil. Munzar podal jasně nejlepší výkon ze všech zúčastněných. V mých očích průměrná podívaná. (11.11.2020)