Bathory

Je to jako stát natěšený na značce, v ruce třímat šipku, napjatý a soustředěný a pak netrefit ani terč. Blbé přirovnání, vím, ale blbých je dobrých 110 z celkových 138 minut. Namísto smysluplnějšího děje se kdysi zajímavý Jakubisko urval z řetězu, zmotal všechno dohromady, zahrál si na poetu a ztopil obrovské peníze ve směšnou báchorku. Velká ramena nestačí.. Jakubisko si utrhnul moc velké sousto!! A mnozí v sále dostanou záchvat dávivého kašle.. (02.07.2009)

Tak tomu říkám ztráta času a vyhozených peněz. Naprosto zmatený střih, Jakubisko scény za sebe háže bez ladu a skladu, tím prostě nedokáže diváka vtáhnout do děje a herci na plátně utíkají a tváří se vystrašeně a ani jsem nevěděl proč. Film má jediný světlý moment, a to závěrečné titulky… Mé hodnocení 0,5 hvězdičky… (22.06.2009)

Kurvičky, sex, ťažká melanchólia, nevinné dedinské panny vo "výnimočnom" súzvuku s "jednou" schizofrénnou boháčkou. Asymetrické rozpoltenie od seba nezávislých tém - politickej a intímnej, čím mi vo výsledku uvarilo myšlienkový guláš - naozaj sa Bathory zapísala do Guinnessovej knihy rekordov ako najväčšia vrahyňa všetkých čias alebo to bol len intrigánsky výmysel?? No to sú mi teda veci. Načrtnúť niekoľko historických osnov na vyplnenie dejovej absencie teda nebol dobrý ťah. Anna Friel je božská - obzvlášť vďaka jej psychickej nevyrovnanosti vygradovanej v prvoplánový útok, sa mi búrila krv v žilách - Hans Matheson je ešte božskejší, avšak pri bojových sekvenciách som iba čarovala jeden úsmev za druhým. Zvláštne, že za tie dve hodiny som musela dvakrát siahnuť po hodinkách (čo by sa mi pri filme stať nemalo), intenzívne vnímala hlasy v druhých radoch a stihla preštudovať relatívne nadchnuté tváre ostatných zúčastnených. Bathory je priemerný film, od ktorého som po takej pozitívnej kritike laických divákov čakala podstatne viac. Mohla som sa však plne spoľahnúť na názor ľudí, ktorí sú vzrušení iba z toho, že sa konečne známy krajan rozhodol natočiť film aj o "nás"? (09.09.2008)

Na plátně může být navždy zachycena krása. BATHORY je historická freska, která stihne za více jak dvouhodinovou metráž vystřídat tři žánry (romanci o nenapalněné lásce, euro-horror a politické drama), důsledně a přitom nekřečovitě očistit jméno titulní hraběnky a zároveň na pozadí historických událostí vypovědět o současném světě._____ Je nesmyslné jí vyčítat přemíru postav či nepřeberné množství odboček, protože se na ni nevztahují klasické dramaturgické nároky a film neobsahuje dramatický oblouk. Vše se ve vyprávění podřizuje důmyslné a důsledné šachové partii mezi Bathoryovou a Thurzem, přičemž díky vyvedenému castingu i ostatní figurky na šachovnici jsou dostatečně výrazné a zapamatovatelné. Film ale stojí na famózním výkonu Frielové, která sice nemá potřebné charisma, ale inteligentní a silnou ženu ji uvěříme bez problému, a na subitlním Karlu Rodenovi. Oceňuji, že co se zprvu jeví jako okázalé boření mýtů prostřednictvím vypravěče mnicha Petra (Bolek Polívka), se v závěrečné "politické" části ukáže být podrazem na diváka v nespolehlivém vyprávění, jež chce mnich přepsat - a tím pádem i historii - a uvést na "pravou" míru._____ Přestože BATHORY stojí "někde mezi" (mezi historickým filmem hollywoodského střihu, v němž ale nejsou zvládnuty nepodstatné bitevní scény a ani nepadnoucí postsynchrony, a mezi jakubiskovskými trademarky, jež zde - v podobě nenaplněné lásky, snových vizí, silné ženské hrdinky, komických vsuvek a jídla, sexu a filozofování - působí jako manýra), je nakonec i díky dovednosti vyprávět obrazem víc než uspokojující a rozhodně nikoliv televizní. V typicky jakubiskovském magickém realismu, v němž je obtížné rozeznat sen od skutečnosti či intrik jiných osob, shledávám něco freudovského a prolínající se motiv (ne)zachytitelnosti krásy na plátně za psychoterapii tvůrce, která může vnímavého diváka přivést až do orgiastických stavů, když je hrdinka - a s ní i plátno - sežehnuto. Šach mat. (12.07.2008)

Těžký zásah mimo a cynický výsměch všem, kteří reklamní kampani o „nejdražším česko-slovenském filmu“ uvěřili. A suše oplatit stejnou mincí, že „tam ty prachy rozhodně nejsou vidět“, mi protentokrát nestačí. Samotná ‚očista‘ legendy není vůbec špatná, protože Anna Friel je výborná a Karel Roden si bere pro sebe každičkou scénu, jenže… tam, kde si děj žádá o pár vět a dva záběry více, aby vysvětlil ‚proč a jak?‘, si raději Jakubisko hraje na lyrika v monotematických obrazech ‚drogových raušů‘ a spousty nahoty. Společně s dvojicí kameramanů sice „maluje“ okolní krajinu fantasticky a ani v levných exteriérech vesnice se nezadýchává. Pak ale stačí vzpomínka na bitvu s Turky a divák je zpátky na zemi střední Evropy, kde zřejmě neumíme být světoví tak, jak bychom si přáli. Někdy holt velká ramena, zahraniční jména a naditá peněženka nestačí, což je mi docela líto, protože jsem se docela těšil. (09.10.2008)