Bathory

Nehorázná haluz! Jako kdybych při sledování historických VKV hulil jednoho špeka za druhým a do toho se mi ještě nějakej blázen za kamerou snažil vecpat do hlavy, že to co se mi zdá se fakt stalo a ty bitevní scény mají připomínat Pána prstenů. Hodně dlouho jsem neměl tak silný pocit, že ta šílenost běžící v televizi trvá celý den. Ještě že ten soundtrack se dá poslouchat. Za tenhle film by ale měl Jakubisko skončit v pekle. (09.01.2010)

„Čím viac legiend, tým menej dôkazov.“ Vyčítať opulentnej BATHORY slabé akčné scény je pri jej minutáži 140, kde akciu tvorí desať minút, úsmevné. Majster Jakubisko (PERINBABA, TISÍCROČNÁ VČELA) rozohráva veľkú šachovú partiu, ktorá mohla mať zaujímavejší scenár (ale to je diskutabilné), ale je tu jedno veľké plus. Sú ním manželia Jakubiskovci, ktorí ako kone utiahli gigantický rozpočet, do nepríčetnosti blížiaciou sa premiérou vyhecované publikum a nemalé ambície (zaplatiť taký veľký rozpočet nie je žiadna maličkosť, dvojnásobne v našich zemepisných podmienkach, kde ide na film do kina 5,5 človeka). Mäsitá BATHORY je odvážny a drzý film. Nebojí sa spochybňovať, mystifikovať, oponovať, klamať, zavádzať, zvádzať, pýtať sa, provokovať, znepokojovať, liezť na nervy (halucinogénne pasáže), znechucovať, experimentovať, baviť, ohurovať, dráždiť, sexovať - a naznačovať. Nie je to horor, „ženská“ melodráma, historický film ani politický triler. Je to všetko z toho a ešte niečo navyše, vrátane dvoch bláznivých ecovských mníchov (Polívka, Mádl), silných hereckých osobností (Roden, evidentne aj Frielová, ktorá nezaprie, že je životnou partnerkou skvelého Davida Thewlisa) a titulnej pesničky Katky Knechtovej. Škriekanie pávov. Kino Považan 2008 (23.08.2008)

Laskavý kolemjdoucí nezainteresovaný divák promine, ale když jsem dávno před rokem 2000 poprvé četla několik velice odlišných knih na téma Bathory, došla jsem k podobnému stanovisku, jaké dnes prezentuje Jakubisko ve svém nejnovějším blockbusteru. Takže jsem logicky nadšená. Celou tu negativní mediální aureolu kolem filmu vnímám jako čistou reakci na to nekonečné oddalování termínů uvedení a celkově rozjitření té kauzy kolem nákladů, do kterých je divákům stejně putna. 9. 11. 2009 jsem se konečně dočkala DVD a mohu tak lépe bilancovat starší kino zážitek. Základní poznání se skutečně nezmění, největší strašáci celého projektu (Mádl a spol.) byli stejně obsazeni jen do vedlejších rolí a celá dynamika příběhu, která je mimochodem vizuálně báječně vytříbená, stojí na Jakubiskově režii a výpravě, kameře Ďuriše, Brabce a Kendeho, hudbě Jiráska a kostýmech Pecharové. Samozřejmě si vážím práce Jakubiskové za vytrvalost a do výkonu Anny Friel jsem se zamilovala. Tak silně na mě zapůsobila, že už dál nijak zvlášť nemusím řešit, že trio Roden-Regan-Matheson mi už tolik nesedí. Naopak vynikající byla ještě Monika Hilmerová a Jakubiskovy "objevy" z Post Coita Pogodová, Greneche a Elsnerová byly naprosto v pořádku. Měla jsem možnost shlédnout všechny tři verze - českou, slovenskou i anglickou, všechny vynechané scény a mé nadšení jen sílí. Nemohu se dočkat plánovaného seriálového sestřihu, kterému jak doufám, bude kralovat Erzsébet Czborová. Navíc s vědomím toho, že od konce 50. let vznikaly na téma čachtické legendy jen samá béčka, nebo maximálně jeden slušný hammerovský horor, mohu s klidem srovnat Jakubiskovu verzi se skvostnou animovanou Krvavou pani Viktora Kubala a být spokojená. (17.02.2009)

Bathory bohužel dokazuje, že z kdysi tak suverénního a originálního Juraje Jakubiska zbyl už jen pouhý jeho stín. Zachoval sice ještě cosi ze svého pojetí vizuálna (kamera a výprava filmu jsou excelentní, pan F. A. Brabec odvádí skutečně vynikající práci), ale umělecky už Jakubisko zhola nic nenabízí. Kde je jeho symbolické vyjadřování, osobitý magický realismus, příslovečná Jakubiskovská poetika, mysticko-filosofické přesahy, historicita a její reflexe...? Zbyl jen vizuálně komunikující velkofilm s plochou a historicky mystifikační zápletkou s tak přemrštěnou stopáží, že v druhé půlce filmu silně nudí... Navíc je dlouho před koncem jasné, jak vše dopadne, tudíž ani složka napětí nefunguje. Vůbec Jakubiskův velkofilm nemá šmrnc, nedovede vtáhnout do děje, válečné scény jsou plané a celé mi to připadalo, jako by to bylo natočeno před patnácti lety... Jenže právě v tomhle žánru ušel filmový vývoj nejdelší cestu, což Jakubisko právě moc nereflektuje. Jeho verze příběhu o Čachtické paní nudí a hluše fabuluje. Škoda, očekávání byla veliká... (10.07.2008)

Ke konci se Thurzo ptá: „Tak co to bude, hraběnko, pat, nebo mat?“ A mě připadá, že Pat a Mat sepsali scénář, nebo ho aspoň seškrtali, protože tak zkratkovité, zmatečné vyprávění se jen tak nevidí. První půle ještě vypravěčsky obstojná, ale postupem času bylo hůře a hůře. Příběh nedokázal vtáhnout, nežil jsem divácky s hlavní postavou, její osud mi byl lhostejný a ke konci už jsem byl tak otupělý, že by mě z letargie nevytrhlo, ani kdyby vynalézaví Polívka s Mádlem sestrojili plazmovou televizi. To, čeho jsem se nejvíc obával – výprava a kamera – byly nakonec na středoevropské poměry docela ucházející, i když pravda, že ty dočista vypulírované a vyžehlené kostýmy vesničanů a Turků spíše vypadaly jako reklama na Ariel (dočista, dočista) a spadaly spíše někam do říše Troškových pohádek. 3* za výtvarno, odvahu se pustit do takového monstrprojektu a snahu pojmout legendu hraběnky Bathory originálním způsobem. (28.07.2008)