Bathory

Bojové scény mi neprišli vôbec také trápne a nezvládnuté. Práve naopak - boli veľmi príjemným spestrením a ak by sa im venovalo viac priestoru a prepracovania - malo by to pri ťahavom tempe veľmi dobrý efekt. Komornosť snímku dodáva tú správnu atmosféru, kostými sú pekné a herecké výkony kvalitné. Vytkol by som však príliš veľký počet postáv (zbytočných). Dianie tiež nie je veľmi pútavé a film nepôsobí kompaktne. Aj jedno pozretie som ledva vydržal do konca - viac pozretí si predstaviť neviem. (28.01.2009)

I napriek (očakávanému) sklamaniu má Jakubisko môj obdiv. S rozpočtom, ktorý spravil z tejto sfilmovanej legendy najdrahší film tuzemskej kinematografie, naložil podľa svojho a občas je to na výsledku aj cítiť. Konečne správne epická výprava, ktorej som veril každý artefakt vtedajšej doby (okrem bláznivých a komických da-vinciovských mníšskych konštruktérov), krásna príroda, kamera, filtre a farebná takmer-rozprávkovosť. A aj známe Jakubiskove fantasy vizuálne orgie mali svoje čaro a svoje miesto. V každej scéne, keď zastavíte film, máte pocit, že máte na obrazovke namaľovaný obrázok. To všetko ale robí z filmu skôr umelecký výtvor, než masový trhák, ktorý by dokázal vrátiť všetky kozmické výdaje. S medzikontinentálnym hereckým obsadením si Jakubisko poradil tiež zaujímavo a slušne zahrali takmer všetci, no nik nevynikol natoľko, aby stál za zmienku. Ale počuť film v angličtine by bola asi sranda. Dej však nemal celistvosť a náznak krimi zápletky vypršal ešte skôr ako začal, rodinná dráma o zachovanie rodu sa nevydarila a záverečné vyúčtovanie ma nechalo chladným. Jakubiska však neodpisujem, avšak mám obavy aby ho neodpísali sponzori, či nakoniec aj on sám. 60%. (15.02.2009)

„Čím viac legiend, tým menej dôkazov.“ Vyčítať opulentnej BATHORY slabé akčné scény je pri jej minutáži 140, kde akciu tvorí desať minút, úsmevné. Majster Jakubisko (PERINBABA, TISÍCROČNÁ VČELA) rozohráva veľkú šachovú partiu, ktorá mohla mať zaujímavejší scenár (ale to je diskutabilné), ale je tu jedno veľké plus. Sú ním manželia Jakubiskovci, ktorí ako kone utiahli gigantický rozpočet, do nepríčetnosti blížiaciou sa premiérou vyhecované publikum a nemalé ambície (zaplatiť taký veľký rozpočet nie je žiadna maličkosť, dvojnásobne v našich zemepisných podmienkach, kde ide na film do kina 5,5 človeka). Mäsitá BATHORY je odvážny a drzý film. Nebojí sa spochybňovať, mystifikovať, oponovať, klamať, zavádzať, zvádzať, pýtať sa, provokovať, znepokojovať, liezť na nervy (halucinogénne pasáže), znechucovať, experimentovať, baviť, ohurovať, dráždiť, sexovať - a naznačovať. Nie je to horor, „ženská“ melodráma, historický film ani politický triler. Je to všetko z toho a ešte niečo navyše, vrátane dvoch bláznivých ecovských mníchov (Polívka, Mádl), silných hereckých osobností (Roden, evidentne aj Frielová, ktorá nezaprie, že je životnou partnerkou skvelého Davida Thewlisa) a titulnej pesničky Katky Knechtovej. Škriekanie pávov. Kino Považan 2008 (23.08.2008)

Neuvěřitelně směšnej film. Zmatení komparzisti, davové scény jak z nějaké televizní pohádky, srandovní kreace Srstky, Vašuta (není nad jeho úsměv pod fousy), Upíra Krejčího, Podhůrského nebo Vondráčkový a neodbytný pocit, že v těch nažehlených (a skvěle vypraných!) kostýmech nejsou dobové postavy, ale jen současní herci. A jakým způsobem nefungujou pokusy o magii a poetičnost, to se jen tak nevidí. Upřímně lituju Slováky, že si musí udělat národní událost z takového blábolu - asi jako kdybychom my pořádali zájezdy na Crash Road. (23.07.2008)

Pan Jakubisko natočil snímek, který přibližně polovinou stopáže obhájí označení "historický velkofilm se vším, co k němu patří". V této polovině však chybí válečné scény - ty zkrátka tady v tom prostředku Evropy neumíme:) Rovněž tak se v této polovině nebudou nacházet "vtipné" výstupy dvojice v sutanách. Nic proti použití Bolka Polívky jakožto do děje zapojeného vypravěče, ale okuláry, fonografy a sněžné skútry jsou ještě trapnější než Jar Jar Binks ve Star Wars, a že to už chce nějaký kumšt. Co se pak týká snových sekvencí, tak po první, která měla hodně nemilý "WTF?" efekt, jsem se s nimi celkem smířil, ale rozhodně bych se bez nich obešel. Stejně jsou na tom i některé roličky českých herců - obzvlášť Upír Krejčí má na vnímání diváka podobný účinek jako pěst na oko, i když i takový Zdeněk Srstka jako úchylný popravčí působí ve svém entuziasmu více než drobet nevhodně. Skutečně neselhávajícími klady tak jsou "jen" představitelé hlavních rolí a místy naprosto kouzelná výprava. Anna Friel ztvárnila titulní postavu způsobem nadmíru uspokojivým. Je zároveň navenek silnou ženou vládnoucí světskou mocí i ženou, jejíž srdce souží osamělost a tělo i ducha zlá nemoc. A navíc je opravdu krásná;) Karel Roden přesně vystihl charakter muže bažícího po moci. Muže, který nikdy nezapomíná, kdo že tak zle pošramotil jeho ego, ale stejně si nemůže pomoct a ctí svou soupeřku způsobem až nezdravým. V realistickém historickém dramatu a pomyslné šachové partii byla podle mě síla Bathory - Juraj Jakubisko se však neoprostil od legend a mýtů a nevěnoval se historické stránce věci a dvorským intrikám tak, jak by bylo záhodno. Místo toho podlehl vlastnímu scénáři a heslu "lidé mají raději legendy než fakta", a vytvořil jakýsi slepenec obsahující kus toho i onoho. Výsledek tak, podobně jako hudba k tomuto snímku, neurazí, ale ani nijak nenadchne. Z hudebního doprovodu si nepamatuji ani jediný motiv - film jako takový je na tom lépe. Neodpustím si vypíchnout očarujúcu "bad bitch" Moniky Hilmerové, která je pro mě důkazem, že Světla Pasáže byly jen tragickým omylem. Celkově vzato ale v mé paměti uvízlo daleko více negativ než pozitiv a uznejte, že vzhledem k potenciálu, který osoba Erzebeth Bathory nabízela, je výsledek "hezky se na to dívá a ty dvě hodiny a něco příjemně utekly" poměrně chabý. Pro slabších šedesát procent mě přesvědčily HODNĚ marné postsynchrony a dodávám, že stopadesáti kaček za lístek do multikina bych docela litoval. (05.08.2008)