Bathory

Bojové scény mi neprišli vôbec také trápne a nezvládnuté. Práve naopak - boli veľmi príjemným spestrením a ak by sa im venovalo viac priestoru a prepracovania - malo by to pri ťahavom tempe veľmi dobrý efekt. Komornosť snímku dodáva tú správnu atmosféru, kostými sú pekné a herecké výkony kvalitné. Vytkol by som však príliš veľký počet postáv (zbytočných). Dianie tiež nie je veľmi pútavé a film nepôsobí kompaktne. Aj jedno pozretie som ledva vydržal do konca - viac pozretí si predstaviť neviem. (28.01.2009)

Tak tomu říkám ztráta času a vyhozených peněz. Naprosto zmatený střih, Jakubisko scény za sebe háže bez ladu a skladu, tím prostě nedokáže diváka vtáhnout do děje a herci na plátně utíkají a tváří se vystrašeně a ani jsem nevěděl proč. Film má jediný světlý moment, a to závěrečné titulky… Mé hodnocení 0,5 hvězdičky… (22.06.2009)

I napriek (očakávanému) sklamaniu má Jakubisko môj obdiv. S rozpočtom, ktorý spravil z tejto sfilmovanej legendy najdrahší film tuzemskej kinematografie, naložil podľa svojho a občas je to na výsledku aj cítiť. Konečne správne epická výprava, ktorej som veril každý artefakt vtedajšej doby (okrem bláznivých a komických da-vinciovských mníšskych konštruktérov), krásna príroda, kamera, filtre a farebná takmer-rozprávkovosť. A aj známe Jakubiskove fantasy vizuálne orgie mali svoje čaro a svoje miesto. V každej scéne, keď zastavíte film, máte pocit, že máte na obrazovke namaľovaný obrázok. To všetko ale robí z filmu skôr umelecký výtvor, než masový trhák, ktorý by dokázal vrátiť všetky kozmické výdaje. S medzikontinentálnym hereckým obsadením si Jakubisko poradil tiež zaujímavo a slušne zahrali takmer všetci, no nik nevynikol natoľko, aby stál za zmienku. Ale počuť film v angličtine by bola asi sranda. Dej však nemal celistvosť a náznak krimi zápletky vypršal ešte skôr ako začal, rodinná dráma o zachovanie rodu sa nevydarila a záverečné vyúčtovanie ma nechalo chladným. Jakubiska však neodpisujem, avšak mám obavy aby ho neodpísali sponzori, či nakoniec aj on sám. 60%. (15.02.2009)

Sebedegradující pseudo-kýč. Ano, opět si hraji na intelektuálku, co používá přemíru cizích slov, ale když mě to v tom kině tak zoufale nudilo, až jsem přišla na tohle kouzelné spojení, které jsem si potom až do konce opakovala. A abych také trochu seriózněji zakritizovala, tak bych radila vybrat si jednotnou tvář příběhu - buď realistické drama o tom, jak to asi bylo, nebo fantastický blábol o ranách, které se okamžitě hojí. A co tam dělali ti rádobyvtipní mniši, kteří pohřbívali to, co zbylo z již tak chatrné skutečnosti, ještě lépe, nežli Thurza svoje oběti? Hanba na šklebícího se Mádla a Polívku! (Jakože proti nim nic nemám, ale tohle byla hrůza.) (17.08.2008)

Pan Jakubisko natočil snímek, který přibližně polovinou stopáže obhájí označení "historický velkofilm se vším, co k němu patří". V této polovině však chybí válečné scény - ty zkrátka tady v tom prostředku Evropy neumíme:) Rovněž tak se v této polovině nebudou nacházet "vtipné" výstupy dvojice v sutanách. Nic proti použití Bolka Polívky jakožto do děje zapojeného vypravěče, ale okuláry, fonografy a sněžné skútry jsou ještě trapnější než Jar Jar Binks ve Star Wars, a že to už chce nějaký kumšt. Co se pak týká snových sekvencí, tak po první, která měla hodně nemilý "WTF?" efekt, jsem se s nimi celkem smířil, ale rozhodně bych se bez nich obešel. Stejně jsou na tom i některé roličky českých herců - obzvlášť Upír Krejčí má na vnímání diváka podobný účinek jako pěst na oko, i když i takový Zdeněk Srstka jako úchylný popravčí působí ve svém entuziasmu více než drobet nevhodně. Skutečně neselhávajícími klady tak jsou "jen" představitelé hlavních rolí a místy naprosto kouzelná výprava. Anna Friel ztvárnila titulní postavu způsobem nadmíru uspokojivým. Je zároveň navenek silnou ženou vládnoucí světskou mocí i ženou, jejíž srdce souží osamělost a tělo i ducha zlá nemoc. A navíc je opravdu krásná;) Karel Roden přesně vystihl charakter muže bažícího po moci. Muže, který nikdy nezapomíná, kdo že tak zle pošramotil jeho ego, ale stejně si nemůže pomoct a ctí svou soupeřku způsobem až nezdravým. V realistickém historickém dramatu a pomyslné šachové partii byla podle mě síla Bathory - Juraj Jakubisko se však neoprostil od legend a mýtů a nevěnoval se historické stránce věci a dvorským intrikám tak, jak by bylo záhodno. Místo toho podlehl vlastnímu scénáři a heslu "lidé mají raději legendy než fakta", a vytvořil jakýsi slepenec obsahující kus toho i onoho. Výsledek tak, podobně jako hudba k tomuto snímku, neurazí, ale ani nijak nenadchne. Z hudebního doprovodu si nepamatuji ani jediný motiv - film jako takový je na tom lépe. Neodpustím si vypíchnout očarujúcu "bad bitch" Moniky Hilmerové, která je pro mě důkazem, že Světla Pasáže byly jen tragickým omylem. Celkově vzato ale v mé paměti uvízlo daleko více negativ než pozitiv a uznejte, že vzhledem k potenciálu, který osoba Erzebeth Bathory nabízela, je výsledek "hezky se na to dívá a ty dvě hodiny a něco příjemně utekly" poměrně chabý. Pro slabších šedesát procent mě přesvědčily HODNĚ marné postsynchrony a dodávám, že stopadesáti kaček za lístek do multikina bych docela litoval. (05.08.2008)