Bathory

Na plátně může být navždy zachycena krása. BATHORY je historická freska, která stihne za více jak dvouhodinovou metráž vystřídat tři žánry (romanci o nenapalněné lásce, euro-horror a politické drama), důsledně a přitom nekřečovitě očistit jméno titulní hraběnky a zároveň na pozadí historických událostí vypovědět o současném světě._____ Je nesmyslné jí vyčítat přemíru postav či nepřeberné množství odboček, protože se na ni nevztahují klasické dramaturgické nároky a film neobsahuje dramatický oblouk. Vše se ve vyprávění podřizuje důmyslné a důsledné šachové partii mezi Bathoryovou a Thurzem, přičemž díky vyvedenému castingu i ostatní figurky na šachovnici jsou dostatečně výrazné a zapamatovatelné. Film ale stojí na famózním výkonu Frielové, která sice nemá potřebné charisma, ale inteligentní a silnou ženu ji uvěříme bez problému, a na subitlním Karlu Rodenovi. Oceňuji, že co se zprvu jeví jako okázalé boření mýtů prostřednictvím vypravěče mnicha Petra (Bolek Polívka), se v závěrečné "politické" části ukáže být podrazem na diváka v nespolehlivém vyprávění, jež chce mnich přepsat - a tím pádem i historii - a uvést na "pravou" míru._____ Přestože BATHORY stojí "někde mezi" (mezi historickým filmem hollywoodského střihu, v němž ale nejsou zvládnuty nepodstatné bitevní scény a ani nepadnoucí postsynchrony, a mezi jakubiskovskými trademarky, jež zde - v podobě nenaplněné lásky, snových vizí, silné ženské hrdinky, komických vsuvek a jídla, sexu a filozofování - působí jako manýra), je nakonec i díky dovednosti vyprávět obrazem víc než uspokojující a rozhodně nikoliv televizní. V typicky jakubiskovském magickém realismu, v němž je obtížné rozeznat sen od skutečnosti či intrik jiných osob, shledávám něco freudovského a prolínající se motiv (ne)zachytitelnosti krásy na plátně za psychoterapii tvůrce, která může vnímavého diváka přivést až do orgiastických stavů, když je hrdinka - a s ní i plátno - sežehnuto. Šach mat. (12.07.2008)

K Bathory se bojím cokoliv napsat, jelikož po drsném výstupu Deany Horváthové na Českém lvu O9, kdy tenhle film vynášela do nebes a div nedržela v ruce hořící krucifix, by mohl následovat soudní monstrproces. A byl to právě její infantilní výstup, který mě utvrdil v názoru, že Bathory nikdy nechci vidět! Očividně to nevyšlo! Každopádně nuda to nebyla, ale protože jsem lehce naivní člověk, čekal jsem, že mi Jakubisko, alespoň částečně, nabídne svým projektem něco víc, než jiné filmy. A prd. Laciná kamera, scénář, myšlenky. Juraj by měl líbat ruce Anně Friel, poněvadž ona ten film fakt táhne nahoru. Bylo by zajímavý, kdyby tuhle látku dostal třeba Švankmajer. Z jeho díla bych si určitě pomatoval víc, než jen upachtěnou písničku od Katariny Knechtové! (16.11.2009)

Na Česko opravdu velkolepý film, který kazí pouze několik drobností. Od začátku je Bathory plná klasických kulis, skutečných lidí a minima zbytečně okatých počítačových triků, za to rozhodně díky. Proč si ale mnichové hrají na druhého Da Vinciho? Jejich přítomnost vysvětluje "vyprávěcí" tón příběhu, ale často jen zbytečně ruší. Samotný pohled na legendu je totiž sám o sobě natolik subjektivní a "autor si vybral, co se mu hodilo do krámu", že žádné postavy historiků to nezmění. Ani přítomnost Caravaggia příběhu nedodá (pravděpodobně) hledaný pocit autenticity. Je to škoda, protože obsazení je prostě famózní a jednoduchý příběh je až zbytečně prohlubován snovými pasážemi, které jsou nepotřebné. Mezi posledními českými filmy obrovský úkaz, který je zrovna tady až přehnaně kritizován. Přesto možná mezi slepými, jednooký králem... (30.09.2010)

Rozpolcenost a nevyhraněnost... To je asi problém celého filmu. Pominu-li, mnišskou paralelu na Jméno růže od Umberta Eca (vizuelně: Connery, Slater versus Polívka, Mádl) a neuvěřitelně shazující vynálezy mnichů v tomto snímku (nechápu proč... fakt mně to palice nebere nebo bere, ale stydím se to sám sobě přiznat, že to je tak), pominu-li vleklost, pominu-li scénáristickou nedotaženost či vyhraněnost či zmnatenost chcete-li... musím sklonit hold vizuelní stránce filmu, musím přiznat, že Anna Friel je víc než zajímavá, musím přiznat, že bez těch pominutí je to pěkný film... Nicméně.... pořád jsem a asi budu z tohoto filmu rozpolcený... Zřejmě to nebude jen má chyba... a zřejmě s tímto pocitem, vůči jinak pěknému snímku, nebudu sám... Kdo ví... ???? A to už vůbec neluvím o ropočtu tohoto snímku, neboť dle mého názoru by to šlo prostředků asi využít jinak - například natáčet drahé a v koncovce několikavteřinové bitvy by šly vyjádřit jinými prostředky... ale to je zas jiná kapitola... (27.01.2009)

Neuvěřitelně směšnej film. Zmatení komparzisti, davové scény jak z nějaké televizní pohádky, srandovní kreace Srstky, Vašuta (není nad jeho úsměv pod fousy), Upíra Krejčího, Podhůrského nebo Vondráčkový a neodbytný pocit, že v těch nažehlených (a skvěle vypraných!) kostýmech nejsou dobové postavy, ale jen současní herci. A jakým způsobem nefungujou pokusy o magii a poetičnost, to se jen tak nevidí. Upřímně lituju Slováky, že si musí udělat národní událost z takového blábolu - asi jako kdybychom my pořádali zájezdy na Crash Road. (23.07.2008)