Speriamo che sia femmina
Pourvu que ce soit une fille
Let's Hope It's a Girl
Len aby to bolo dievčatko
Režie:
Mario MonicelliHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Liv Ullmann, Catherine Deneuve, Philippe Noiret, Giuliana de Sio, Stefania Sandrelli, Bernard Blier, Giuliano Gemma, Paul Müller (více)Obsahy(1)
Co dovedou muži, my umíme taky. A líp!
Leonardo (Philippe Noiret) je hrabětem už jen podle titulu. Jeho opakované podnikatelské záměry končící v červených číslech by ho totiž už dávno připravily o střechu nad hlavou, kdyby se býval neodstěhoval do Říma a majetek dále nespravovala manželka Elena (Liv Ullmann) s pomocí správce Nardoniho. Kromě ní žijí na starém statku jejich dvě dcery Franca a Malvina, neteř Martina, hospodyně Fosca a starý, senilní strýc Gugo (Bernard Blier). Právě on se stane nevědomým strůjcem velkého neštěstí. Nebo spíš štěstí?
(dopitak)
Recenze (9)
Laskavá a smutná letní komedie. Přesně to, co mám rád, miloučké retro z venkova, odehrávající se v létě. Z osudu PN (dokonale namluveného Eduardem Cupákem) jsem byl dost otřesený, ale ono to všechno mělo svůj účel. Výborný je strýc Ugo (vyslovováno jako současná značka čerstvých šťáv) s úžasným hlasem Sobího Sejka, a samozřejmě ústřední postava hovořící jako Milena Dvorská. Poznal jsem ještě Zlatu Adamovskou a Jirky Novotného a Štěpničku. A mihne se tam i paprsek erotiky v podobě Giuliany de Sio. ()
Trochu smutná komédia o tom, že s mužmi to ide dobre, ale bez nich ( možno ) lepšie. Melodráma, v ktorej dominujú ženské predstaviteľky ( Ullmann, Deneuve, De Sio, Sandrelli ) je zručne natočená, má svoje silné scény, ale i slabiny. Film však neuráža, je milý a zdobia ho vtipné dialógy. ()
Na venkovské usedlosti žije rodina tvořená převážně ženami v čele s matkou v podání Liv Ullman. Po dlouhé době mezi dámy zavítá otec (Philippe Noiret) s bláhovým plánem postavit na přilehlých pozemcích lázně. Ne všichni jsou jsou jeho plánem nadšeni, ovšem rodinu čekají daleko větší starosti...Italská tragikomedie od mistra žánru. V postatě děj staví na typických atributech rodinného dramatu (dluhy, úmrtí, které rozdělí zbytek rodiny...), ale Monicelli jako vždy vše podává v lehčím tónu. Hlavní role v příběhu mají ženy, které hrají z převážné části zástupkyně lokální až evropské herecké první třídy, každá z nich je jinak charakterizovaná, každá z nich představuje tak trochu jiný ženský typ. Přestože ke konci už se ve filmu najdou i hlušší místa, rozhodně návštěvy kina nelituji (ostatně nikdy bych nečekal, že film zhlédnu právě tam). Nejvíc si ale budu pamatovat Bernarda Bliera v jedné z jeho posledních rolí. Senilní strýček a hračička, jediný stálý mužský obyvatel jinak "ženského" domu, který například plete punčochy pro koně, je v jeho podání přímo kouzelný. ()
....dobrý režisér,herci,krásne prostredie....takže bol predpoklad,že to bude super.....žiaľ nie....ak nie je dobrý scenár nič nepomôže....vysledok tu bol nejaký jalový,nudný,nevtipný film,kedy som sa nevedel dočkať konca....jedna hviezda len za spomínané plusy....inak nudaaaa.....ani orginál super dabing nepomohol. ()
Na talianskom vidieku zije prevazne zenska rodina, na cele s panom CernyEt-om, ktory prevadzkuje srandovne podnikatelske aktivity. Ake, to uz nech si kazdy divak zisti. Kazdopadne na slusnu komediu pozadujem 3 veci - obycajne dialogy musia prevladat, humor nesmie byt nasilu a treba hovorit dolezite Veci. Usporiadane do logickych suveti a s logickou stavbou. Tuna je vsetko toto splnene, uzival som si hlavne vidiecku atmosferu Talianska 80. rokov : 66 % ()
To značení komedie/drama mě vždy nadzvedne. Ono to nebyla ani smutná komedie, což je ale přesto výstižnější označení. Spíš je to drama se vším všudy, se snahou režiséra některé příliš dramatické scény odlehčit, což se mu občas díky vtipným dialogům podařilo. Jinak takový průměr. ()
Výborné obsazení nezaručuje stejný výsledek. Film se motá mezi jakýmsi dramatem, málo vtipnou komedií a záznamem každodenního života na letním bytě. Hlavním motivem jsou tu ženy, jejich problémy a řeči /Zhlédnuto v originálním znění/. ()
V pražských kinech se promítal od 18. 5. 1989 (Pasáž) ()
„Puknutý“ film, ktorý autorsky porušuje základné dramaturgické pravidlá. Je plný filmových hviezd prvej veľkosti – Liv Ullman, Catherine Deneuve, Stefania Sandrelli, Bernard Blier. Na rozdiel od „hviezdnych“ filmov všetci majú čo hrať. Sú obsadení v súlade so svojimi dispozíciami a osobnostými hereckými mýtmi, ktoré však zároveň idú „proti srsti“ ustáleným šaržám. Vytvárajú priestor pre odstup, iróniu a sebairóniu. Otec rodiny, neverný manžel a večný fantasta Philippe Noiret sa exponuje ako jedna z hlavných postáv. Autori ho však úplne nemotivovane nechajú zahynúť pri autonehode, pretože potrebujú a chcú hovoriť o niečom inom: o večnosti ženského princípu, ktorý možno nie je dôležitý z hľadiska ideí a chimér, ale aj napriek svárom sa mu darí zachovať rovnováhu ľudsky znesiteľnej každodennosti. Skvelá komédia, skvelý Monicelli. ()