Hellboy 2: Zlatá armáda

Přepálená maškaráda, ve které se Hellboy ztratil. A po které se Hobita docela dost bojím. Del Toro pořád umí akci, jeho filmy vypadají tak dvakrát dráž, než kolik doopravdy stojí, a nedělá mu problém za sebe skládat scény vtipné i magické... ale tentokrát to nejde příliš dohromady a vyprávění (místy dost připitomělé a poslepované) pěkně drhne. Jednička byla subtilnější a díky tomu měla větší tah. Tady se sice objeví asi milion a pět potvor, sám hláškař v rudé mezi nimi ale zaniká. A spolu s ním vyprchávají i všechny ty motivy, které určitě šlo rozehrávat stejně osudově jako v Temném rytíři. Del Toro ovšem na rozdíl od Nolana zvládl jen fragmenty - film jako celek se mu rozklížil v nákladnou přehlídku masek, jejíž vnitřní dramatičnost vyšumí nepříjemně rychle. V hlavě zůstane spíš šašek Krauss a pár fórů pro děti do dvanácti let, než červený superbouchač, kterým Hellboy před pár lety byl. (11.08.2008)

Trochu to drkotá, to jak si Del Toro do škodovky naložil o pár pytlů s pískem víc, než by bylo zdrávo, ale po nesmělém nakopnutí motoru (úvodní scéna ne a ne rozdmýchat pověstné kouzlo prvního dilu) vás do toho šílený Mexičan vtáhne třeba i proti vaší vůli. Pro fanoušky comicsu a pokleslých žánrů extáze, pro jiné dostatečně velký terč, ale jisté je, že Del Toro je největší hračička současného Hollywoodu a rozfofroval sto milionů, aniž by se nechal semlít megalomanskou lobby (viz Jacksonův King Kong) nebo příliš složitým příběhem. Hellboy 2 sice vypadá jako schody na zvonici, na kterých se občas zadýcháte, ale dolézt nahoru a zazvonit si určitě stojí za to. Už kvůli těm fantaskním výtvorům, které si pro nás autoři připravili. Invence tomuhle filmu crčí z uší... méně je sice někdy více, ale když vám jeden ze záporáků "rozkvete" před očima, nemůžete si pomoct. Rudoch vládne... (11.08.2008)

a tak Zlatá armáda spočinula v klidu a byla uzavřena do nitra země. A čeká... Tichá, nehybná a nezničitelná …. Začíná to jako pohádka, pokračuje to jako pohádka a nakonec to jako pohádka i skončí. G.del Toro se vyřádil. Ukázal dobrodružnou duši a jeho osobité vidění světa (zde toho komiksového) je dle mého gusta. Příšerami se to hemží jako v MIB, spousta akce (např. skvělá pasáž s vílami Zubničkami) a hlavně dost vtipných hlášek. Pro mne je Hellboy 2 spolu s Wanted vítězem ve své kategorii pro rok 2008. Protože komiks – to by měla být především zábava. A já se bavím rád! PŘÍBĚH**** HUMOR**** AKCE***** NAPĚTÍ *** (13.01.2009)

Hellboy 2 vznikl coby syntéza Hieronyma Bosche, Julese Verna, George Lucase a dvou subžánrů fantasy – té Gaimanovsky městské (trollí i elfí podzemní města odkazují na Nikdykde) a Barkerovsky temné (dark-fantasy romány Utkaný svět a Imagika). ____ S filmem se pojí jedno zásadní minus (schéma příběhu) a jedno zásadní plus (jeho výplň). ____ (-) Zcela odsunuté vyprávění charakterizuje nejlépe termín „maso na špejli.“ Neboli pochybná mytologie a zúžený rámec, který slouží jen jako nástěnka, na níž Toro připichuje všemožné atrakce v podobě akce, postav, monster a lokací (časově film navazuje, prostorově vytváří mezery a přesuny mezi místy vypouští). Jako bychom se octli v herní adventuře. Ve výsledku tudíž není důležité, kam hrdinové směřují a odkud pocházejí, ale co právě dělají. I proto hraje prim něžná romance / vtípky a „práce“ je odsunuta stranou (protože o ní zas tak nejde). A i proto si Toro může dovolit tak banální vypravěčské finesy, jako že poučená postava vysvětluje něco té méně poučené, i když ve skutečnosti jsou veškeré informace směřovány divákovi. Tak jako v Temném rytíři, i film Hellboy 2 je vysoce „komunikativní“, zahušťuje příběh událostmi, ovšem stále jsme na poli „nižšího žánru“ (akční fantasy komedie). Tudíž se nelze divit, že film tak rychle vyšumí z hlavy. _____ (+) Monstra jsou nejen skvěle nedesignovaná, ale i rozpohybovaná, zapojená do procesu dění a nedosti na tom ovládají blade-ovské kung-fu. Je to dané tím, že Toro se o hardware a next-gen CGI éru nezajímá, pokud to není nezbytně nutné. Naopak si libuje v organických a přirozenějších „soft“ texturách. Jako by s těmi monstry, či spíše beautiful freaky, chtěl být přímo na place a zdráhal se čekat, než mu je grafici vyjedou z počítače. (17.08.2008)

„You can suck my ectoplasmic Schwanzstücke!“ Výplody Del Torovy nevyčerpatelné imaginace nemohly z papíru uprchnout do lepšího filmu. Jejich prohánění se touhle akčně-hláškoidní šlehou bez velkých ambicí a s jedinou nezapomenutelnou scénou („Can't Smile without You“) mě až do závěru, slibujícího do budoucna mimochodem velké a smutné věci, neomrzelo. Ať vědomé či nevědomé čerpání z anime a monster filmů s sebou nese příšerky děsivé, vtipné („Nejsem dítě, jsem nádor“) i dojemné (zkáza monumentálního lesního elementála coby symbol devastované přírody). Jedním z ústředních témat je opět režisérovo oblíbené pronikání fantazijního světa do světa reálného a vnímání jednoho druhým. Kladní hrdinové jsou „zlidštěni“ mimo jiné nutností nasadit si mechanické brýle, aby mohli vidět pro běžného smrtelníka neviditelné trolly. Jde-li o nicméně o bližší poznání, je před vizuálním vjemem upřednostňován vjem hmatový, mající blíž k empirické zkušenosti (klíčový dotyk princezny a Abea). Del Toro hned na začátku spouští obrovské mechanické soukolí, aby v závěru vtipně ukázal, že jej (to soukolí) nespustil jenom metaforicky a že bychom ho (toho mexického hobita) během režírování podobných filmů vlastně vůbec neměli brát vážně. Proč taky. 75% Zajímavé komentáře: Gemini, DaViD´82, salahadin, HAL, ScarPoul, C.C.Baxter (11.11.2008)