Pán ze společnosti

„Zase ta noční můra! Zdálo se mi, že pracuji!“ Heh, tak tohle je komedie plná nejen roztodivných situací, ale především velké fantazie, z níž kousek musíte mít i v sobě, aby jste si tento film plně vychutnali a uznali jeho nevšední duchaplnost. Mladý Antoine dle vzoru svého jediného žijícího předka, zapřísahlého aristokrata, pohrdá jakoukoliv prací a po náhlé dědečkově smrti si volnou nohou vykročí do světa, aby si nejdřív za všechny zbylé peníze mohl užívat života a nakonec proti své vůli jako všichni skončil přesně tam, kde uprostřed svého děsivého snu začínal... nebo může to být i jinak? :-) Philippe de Broca zde poprvé ve své tvorbě využil i svou zálibu v cestování a nechal nás s hlavním hrdinou s výrazem jednou vtipálka, jindy svůdníka nebo nestydlého nafoukance putovat v galantních kostýmech napříč Paříží, Římem, Londýnem a pak zpátky. Mě osobně tímhle filmem De Broca obzvlášť potěšil, svým „salónním“ stylem a groteskním vtipem mi padl Pán ze společnosti akorát do noty.... originální, svižný kousek, k tomu vždy s alespoň jednou zajímavou vedlejší postavou na daném místě, spoustou nevšedních zážitků pro hrdinu na cestách, který se nebojí vetřít se ještě větší mezi svérázy, než jakým je on sám, a nejedním milým nápadem (ať už hra na vlaky s řízením i cestováním v kanceláři nebo taneční metro v restauraci). Navíc barevný vizuál, který tenkrát ještě pro podobně autorsky laděné komedie nebyl zdaleka samozřejmostí, využili tvůrci po výtvarní stránce skutečně naplno, doporučuji proto pokud možno vidět v restaurované verzi... a možná přijde i „Kráska dne“ z Paraplíček ze Cherbourgu, Catherine Deneuve. :-) [90%] (24.10.2021)