Pí a jeho život

Nadmíru opojný vizuál, neexistující hranice mezi vírou a sladkým sebeklamem a jeden neobvyklý spirituál kvintet na záchranném člunu. A nebo to byl kvartet? Co vím jistě je to, že Lee rozředil Martelovu předlohu ve vodách mainstreamového bijáku, Richard Parker má moc tupé drápky na roztrhnutí plachty a hlavně - člověk odjakživa nejsnáze věří v to, v co věřit chce.. A nyní promptně odjíždím směr ZOO Lešná vrhnout se do výběhu ussurijských tygrů. Schválně, kdo mě z tama dostane? Višnu, Kristus, Alláh nebo koroner? Já myslím, že všichni čtyři.. (24.05.2013)

Vizuálně opojné, bohužel příliš naivní (spirituálně dosti mělké), ale s několika perfektními scénami (ztroskotání, kosatka, bouře, ostrov), které mi naprosto vyrazily dech. Ještě že se ve filmu tolik nemluví, český dabing totiž z filmu místy dělal béčkovou báchorku pro děti. 3D kvalitní, ale oceán tmavší, slunce taky... A tygr je své digitálnosti naprosto dokonalý - vypadá autentičtěji než nějaký živý a jde z něch strach. 75 %. Pí: Castaway meets Titanic meets Kon-Tiki. [Kino, 3D, dabing]. Po druhém zhlédnutí nadšení částečně opadlo a bez velkého plátna už mě ten fantastický příběh tolik nepohltil. [2D s titulky] (05.12.2012)

Že je to barevné a že tam pobíhá hladový tygr, ještě neznamená, že z toho divák musí padnout na zadek. Další výzva Anga Lee tentokrát nedopadla dle očekávání. S Bohem jsem dobrých třicet let nerozmlouval, hlavní hrdina Pí naopak vstřebává křesťanské, buddhistické, muslimské, hinduistické a kdoví ještě jaké vlivy. S vírou mu paradoxně pomůže až ztráta nejbližších a ocitnutí se uprostřed oceánu v záchranném člunu s ne zrovna ideální zvířecí společností. Než se k tomu ale dostaneme, musíme se probrat desítkami minut žvatlání v do sebe zahleděné pohádky, která láká na přepálené západy Slunce a neonově zářící oceán. A divák v té myšlenkové fádnosti jen obtížně hledá záblesk nějaké přidané hodnoty. Jasně, vizuálně podmanivé kudrlinky jsou víc než fajn, jenže tyhle čarohrátky působí hypnoticky jen pár desítek sekund a jednou přestanou bavit, a to v momentě, kdy divákovi schází děj. Žánrový všeuměl Lee dokáže být pokaždé tematicky i geograficky „jiný“, tentokrát mi ale jeho banální vyznění a příběh plynoucí do ztracena nesedlo. Vyprázdněné mučení!! (04.02.2013)

Už jsem to tady kdysi u nějakého filmu napsal a napíšu to znova: film není totéž, co obrázková knížka. A na rozdíl od minutky v restauraci u filmu nemůžete odhrnout omáčku na stranu a vrhnout se rovnou na maso. To znamená, že za vizuální orgie té hodinky na člunu skládám obdiv a dík, ale příště si raději počkám o chvilku déle na výživnější žvanec. (06.02.2013)

První půlhodina sice mohla být zpracována lépe, ale těžiště příběhu je v prostřední části, která je úchvatná - výtvarná stránka je magická, Pičínův boj o přežití věrně koresponduje s knižní předlohou a Richard Parker je jako živý (tímto si sypu popel na hlavu, když jsem svého času nevěřil, že CGI tygr nebude vypadat směšně). Bohužel samotný závěr filmu (nemocnice) je totálně zazděn - v knize šlo o působivou katarzi, při které jsem ani nedutal, ve filmu posloucháme Pičínův patetický pětiminutový monolog. Proč to vyprávění nebylo doprovázeno aspoň krátkými flashbacky? Byl by to působivý kontrast v porovnání se snovou většinou filmu. Člověk se pak diví, proč kvůli tomu půlminutovému štěku Depardieua vůbec obsazovali. A hlavně - v knize to Pí naštvaně odříká, aby vyšetřovatelé už konečně vypadli a kniha je tak mnohem nejednoznačnější, ve filmu je svým vyprávněním značně citově otřesen. Závěrečná rekapitulace, kdo byl jaké zvířátko, aby to pochopil každý Američan, už tomu nasazuje korunu. Pokud se vám nechce číst celou knihu, přečtěte si aspoň její konec (část 3, asi 30 stránek), a film vypněte na začátku výslechu v nemocnici. __________ btw, banány plavou! (20.12.2012)