O rodičích a dětech

Neobyčejně laskavé a přitom nijak fádní a vlastně originální kafrání o životě,  kterýžto bychom si mohli prožít ty, ty i ty tam vzadu, co se tak krčíš.   Film, k jehož poselství je třeba dospět či zkrátka zestárnout. Před 15 lety mnou prošuměl, teď  mi ta příjemná vůně tohoto filmu snad nějakou dobu utkví. A to nejen díky Somrovu a Novotného  moudře nemoudrému pindání, ale i herečce jedné role Marianě Kroftové. V některých ženských očích by se člověk holt rád utopil. A ano, měla i ňadra, typ výstavní. (20.10.2022)

Žánr poetický. Hm, vlastně proč ne. Sice je to poezie soudobá, ale správně rozvláčná, trochu sentimentální a životně poučná - ale prosím nedejte se mýlit, nejde o žádnou "hořkou komedii", které zahltily českou kinematografii v minulých deseti letech, a které se od sebe téměř nedají odlišit. Michálkův film o setkávání otce a syna a jejich vyprávění o životě je v dnešní době unikátní svou poklidností a po většinu času pozitivním laděním, které cítíte, i když si hrdinové nepadají kolem krku a nehrnou na sebe svoji lásku. Je to "samozřejmě" dáno tím, jak parádně všichni zúčastnění hrají - užíval jsem si každou minutu, a to i v dějové lince se slovenským synátorem Ľubošem Kostelným a jeho skoromatinkou Marianou Kroftovou (mimochodem luxusní ženština). Casting obecně je tady naprostá pecka - určitou podobu mezi Josefem Somrem a Davidem Novotným můžete vidět, a druhý jmenovaný s už zmíněným mladým Čobolem si klidně mohou dovolit trousit repliky o koukání se do o dvacet let mladšího zrcadla. A jak už jsem říkal, všichni jsou výborní. Sice mám pořád pocit, jako by tomu něco chybělo, ale nemám důvod jít pod takových tiše spokojených 80%. (19.11.2011)

Inventura vlastních životů cestou odnikud nikam. Myšlenky, staré křivdy, zklamání, naděje, obavy poletující vzduchem, stejně jako hrdinové v osudových okamžicích dvacátého století. Vynikajícím způsobem zahrané role excelujícím Josefem Somrem a Davidem Novotným. Škoda jen těch nepodařených flashbacků, narušujících jinak plynulý příběh otce a syna. (18.08.2014)

Úžasná melancholická walkmovie (film, kde se hodně chodí...:-)), prostřednictvím které Vladimír Michálek, adaptující novelu Emila Hakla, zpytuje to základní, v čem náš lidský druh žije, tedy lidské vztahy, a kterou tento intuitivní filmový vypravěč asi nejlépe odpovídá na nářky nad nízkou úrovní české kinematografie. Dvě základní dějové linie, které se v jistou chvíli osudově střetnou, jsou proloženy častými retrospektivními flashbacky (se skutečně velmi dobově sofistikovanou náladou, obrazem i mizanscénou - třeba proměny Josefa Somra ve své dřívější já jsou obdivuhodné...) a vedou k nejednoznančému vyústění - na lidské vztahy není žádný jednoduchý recept, jsou tou nejsložitější strukturou, kterou na své pouti může ten který člověk potkat... (21.10.2009)

Jeden z nejlepších vztahových filmů, které jsem měla možnost vidět. Táta se synem, jejich minulost, současnost, jejich splynutí........................................................................"Co je nového? Prosím tě, novýho není na světě už nic. Všechno jsou to jenom variace na téma uhlík, vodík, kyslík a dusík". Plus herecký koncert mistra Somra a Davida Novotného. (18.07.2016)