Medvídek Winnie

Naivný a miestami naozaj nepríjemne klišoidný, ale neskutočne, absolútne neskutočne sladký a milý príbeh založený na reálnej udalosti, ktorého hlavnými hrdinami sú nesmierne priateľský a roztomilý medvedík Winnie (teda vlastne medvedica:)) a miestami ešte roztomilejší M. Fassbender aka Harry Colebourn. Odporúčam každému ako príjemnú oddychovku a zaspomínanie si na sladké časy detstva:) PS: svojho psíka odteraz snáď ľúbim ešte viac :) (15.07.2012)

Tak to vypadá, že zdejší tvrďáci by si raději dali koleno vrtat, než aby připustili tu strašlivou ostudu a doživotní ponížení, které by znamenalo přiznat si, že je pohled na kňourajícího chlupáče nenechal chladnými. Ach jo. Mě tedy výjimečně nechal chladnou pohled na mého oblíbence Stephena Frye (který je mimochodem tady tak obtloustlý, že připomíná oholeného medvěda) i na mého dalšího oblíbence Davida Sucheta (v roli pořádně hysterické) a ostatní postavy mi unikly úplně, protože jsem měla oči jen pro NĚJ (resp. pro ni – Winnie byla holka :). Chci taky živé medvídě! (25.07.2014)

Přiznám se, že chvíli jsem měla obavy, že to skončí u zoofílie, ale nakonec vše dobře dopadlo a ten roztomilý medvídek zůstal nepenetrován. Jinak to samozřejmě nestálo ani za ty dvě hvězdy a vlastně na všechno (až na Michaela, samozřejmě) by mělo být zapomenuto v končinách jménem "odpad s vykřičníkem", ale protože jsem děsnej pokrytec, který Fassyho nezdravě adoruje, tak dávám ty dvě nezasloužené. (24.07.2012)

Mohl by to být docela poetický, ba i dojemný film. Nesmělo by se ale tolik tlačit na pilu. Je to trochu nudné, plné klišé, a pozornost je až příliš zaměřená na titulního medvěda, který ale pro diváka jen těžko může sám o sobě vyvolat nějaké emoce. Víc dramatu, míň medvěda, myslím si já. A mohlo to být dobré. (07.07.2013)

TV filmy jsou půvabné tím, že jsou nenápadné a skromné. Najít v jejich nepřeberném množství opravdovou perlu je těžké, avšak když už se to člověku přeci jen podaří, výsledná radost je o to větší. Hořkosladký snímek A bear named Winnie je právě takovou cukrovou perličkou, která zároveň oplývá nezvyklým darem rozněžnit diváka na nejvyšší možnou míru a utvrdit ho, že v jeho nitru dříme drobná dětská dušička zbožňující malá huňatá zvířátka. Příběh nás nejprve zavádí do Kanady r. 1914, kde se setkáváme s odvážným vojáčkem Harry Colebournem, jehož laskavá a vnímavá duše se sice možná nehodí do války, leč činí z něj pozoruhodného zaříkávače zvířat. Když se mu jednoho dne podaří uchránit osiřelé medvídě před krutým údělem, započíná se jedno z jeho největších dobrodružství. Tvorečka adoptuje, pojmenuje Winnie (odvozeno od města Winnipeg) a pasuje ho na neoficiálního maskota jezdeckého regimentu, pod nějž spadá a s kterým směřuje do První světové války. Společně pak musí čelit mnohé osudové nepřízni a tragédii, těžkým odloučením a díky silnému poutu, které se mezi nimi vyvine, Winnie jednoho dne na oplátku zachrání život Harrymu. Ano, film je plný klišé a někdy stojí na samé hraně kýčovitosti. Vypráví však emotivní a působivý příběh založený na skutečných událostech, který se mě opravdu dotknul. A má ještě dva další klady, které všechy nedostatky značně vyvažují: 1) Michaela Fassbendera, jenž svým nadšeným chlapeckým kukučem a přesvědčivým výkonem vážně konkuruje (především co se roztomilosti týče) hlavní postavě; 2) Hravého a sladkého medvídka, jehož tlapkání, chňapkání a mručení bych mohla sledovat třeba celý večer a pořád se u toho potutelně usmívat. Pokud jste na sladkosti zrovna jako já, tuhle filmovou dobrůtku si „čtyřhvězdičkově“ vychutnáte. :-) (01.11.2011)