Zodiac

Krásně atmosférická sonda (nejen) do přelomu 60. / 70. let s řadou perfektně zvládnutých napínavých scén, z nichž zaujme zejména ta u jezera, která měla ten správný shock-exploatační feeling. Oceňuju motiv vyšetřovatelů, které jejich posedlost případem natolik pohltí a vyčerpá, že v určité chvíli je jim už jedno, kdo je skutečným vrahem a touží jen vyšetřování za každou cenu uzavřít. Škoda jen, že to celé tak nesnesitelně nudí. (11.06.2007)

„Vy ho chytíte.“ – „Hovno, už o ňom nakrúcajú aj filmy.“ ZODIAC je takmer majstrovské dielo, ale to už zaváňa príliš vážnym braním filmov a tomu som sa vždy snažil vyhíbať. Takže inak. Zodiac naozaj žil, naozaj vraždil a možno jeho identitu napokon odhalili... ale asi nie. Davida Finchera mám rád napriek tomu, že niektoré jeho filmy (VOTRELEC 3, HRA) sú precenené, s heslom „forma je všetko“. ZODIAC je jeho zatiaľ najlepším filmom. Nie je to žiadny serial killer (ako SEDEM), je to technicky poslušná a kvalitná a inteligentná a štýlová a dokonca vtipná dráma o mužoch, ktorí zasvätili život niečomu, čo si vybralo daň a u niektorých si ju vyberá dodnes. Kino Považan 2007 (14.07.2007)

Vyčítat Zodiacovi dlouhou stopáž a schématičnost mi přijde jako kdyby někdo vyčítal Hvězdným válkám, že se v nich lítá nadsvětelnou rychlostí... Podle mě vše, co se na plátně odehrálo mělo svůj smysl. Film není šokující, brutální, nemrazí z něj ani nejde hrůza. Ale jako celek je víc než dobrým a reprezentativním zástupcem krimi žánru. Samozřejmě, že je to něco jiného, než na co jsme od Davida Finchera zvyklí - reálná předloha, žádné nečekané a šokující zvraty, ale to přece nevadí. Kdyby točil pořád stejné věci, začal by brzy nudit. Takhle se dokázal posunout dál a ukázat, že umí i trochu jiný styl i žánr. (30.01.2008)

Víc jak dvou a půl hodinové okouzlení z precizní filmařiny, od bezchybného navození atmosféry 60 - 70.let, pro které mám slabost, přes vynalézavým způsobem zinscenované Zodiacovy mordy, kde se Fincher až na jednu vyjímku vyhýbá explicitnímu násilí (a přesto mě při nich mrazilo jako už dlouho ne), až po požitek sledovat skvělé herce. A být výrobcem "nápojů pro štíhlou linii" s profesionální deformací, s radostí bych zvolal: "A nula procent klišé!!!". Bezesporu nejzábavnější "ukecaný" film za poslední roky a poklad pro všechny, u nichž je na prvním místě PŘÍBĚH a teprve pak efektní pozlátko, tak typické pro filmy poslední doby. A určitě zklamání pro ty, kteří mají v kriminálkách rádi vše "columbovsky" podáno jak na zlatém podnose. Herecky mě moc překvapil skvělý Mark Ruffalo, ale všechny tady válcuje Jake Gyllenhaal, jehož zapálená umanutá postava, hnána touhou "Potřebuju vědět, kdo to je.", je pro mě jednou z nejsympatičtějších filmových postav posledních let. A myslím, že nejlepší diváckou známkou pro tento nemainstreamově a na dnešní dobu odvážně vypravěčsky pojatý film je fakt, že po jeho skončení jsem dostal strašnou chuť přečíst si Graysmithovu knihu a dozvědět se více o fenoménu zvaném ´Zodiac´. Minimálně od dob Stoneova J.F.K. tady nebyl tak dobrý film s investigativní tematikou. Bravo, pane Fincher!!! PS: Je blbost srovnávat to se Sedm! Fincher natočil osobité dílo a nešlo mu o to stvořit nějaký depkoidní Seven-klon. (17.07.2007)

Zatím žádná Fincherova kombinace beznaděje, cynismu a sadismu nebyla ve všech ohledech dotažená tak jako Zodiac, vtahující odhalení toho, proč nedošlo k žádnému odhalení. Scéna sledování taxíku z boží perspektivy by mohla být emblémem režisérova odtažitého přístupu k postavám. Nenechá je žít osobní životy, neustálým střídáním perspektiv (vyprávění se drží toho, kdo měl v dané době přístup k novým informacím) nám neumožní proniknout k nim blíže. Ať se nacházejí v terénu, doma nebo v baru, ať jsou Vánoce nebo všední den, stále řeší Zodiaka. Pokud ve filmu ale paradoxně něco prodělává očividný vývoj, pak ne vyšetřování, ale postavy, které ztrácejí nervy, elán a odstup. Nejen jejich posedlost honbou za odhalením pravdy, ale také styl filmu ze všeho nejvíc připomíná Všechny prezidentovy muže, jiný faktograficky procedurální thriller. Architektura redakce San Francisco Chronicles, mimořádná hloubka mimořádně dlouhých (a myšlenkové procesy v jejich úplnosti zachycujících) záběrů, převážně statická kamera, vysilující sběr a analýza informací – to všechno jsou reminiscence Pakulova filmu (a mnoha dalších dramat a thrillerů z konce 60. a začátku 70. let), který nás navzdory podobnému průběhu ve výsledku utvrzuje v tom, že systém funguje. Zodiac nám sice přesnými údaji o místě a času opakovaně slibuje zásadní odhalení, které zásadně ovlivní průběh pátrání, ale ve skutečnosti jde jen o další slepou uličku a další projev režisérovy obsese detaily (včetně ohlídání si toho, aby v určitý den a čas hrálo v rádiu totéž, co z něj lidé tehdy skutečně mohli slyšet). Jindy prosluněné město květinových dětí se ve Fincherově neo-noirovém pojetí stává temným labyrintem, z něhož nevede cesta ven a v němž namísto systému vládne chaos, čemuž odpovídají i vraždy nezapadající do žádného vzorce. Namísto modrozelených filtrů vizuálně sladěnému filmu dominují odstíny žluté, barvy posedlosti. Právě posedlost je společně se zájmem o přenos informací (viz prolog zachycující cestu dopisu) leitmotivem snímku. Význam mediálního zprostředkování informací a nutnost probírat se zas a znovu neskutečným množstvím dat (Graysmith v závěru de facto přešetřuje to, co bylo vyšetřeno v prvních dvou třetinách filmu) posouvá faktům věrnou rekonstrukci čtyřicet let starého vyšetřování do informačně přesycené a médii ovládané přítomnosti. Nadčasový je Zodiac také díky stylistické odměřenosti. Fincher se tentokrát nesnaží být za každou cenu cool, šetří složitými pohyby kamery i CGI berličkami a veškerou pozornost koncentruje na postavy a to, co si sdělují. Režisérský perfekcionista tím při analýze zodiakovské mytologie prokazuje podobnou oddanost faktům jako jeho hrdinové. Obdivuhodné, náročné a zasluhující vícero zhlédnutí. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Bluntman, Marius, castor, Othello, Maq, Triple H, Frankie (25.09.2014)