Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Precizní a nádherné části nedělají dokonalý celek. Benjamin Button je toho příkladem. Dokonalé okamžiky, jako stylové vzpomínky plné dobových "škrábanců", jsou propojeny obyčejnými částmi se skvělou atmosférou, ale s ničím "na víc". Fincher opět dokazuje svůj neskutečný cit pro obraz a vzhled svých filmů a dokonce překvapivě tvoří i emoce. Pravděpodobně ne tak silné, jak by si příběh zasloužil a někdy by bylo dobře trochu přitlačit na pilu, ale emoce jsou příjemné. Problém je jinde a to v délce. Fincher se snažil film o životě a jeho pomíjivosti natahovat až zbytečně moc. Všechny kouzelné okamžiky a drobnosti, rozházené v celém filmu na konec zapadnou kam mají, ale díky délce nemají ten drtivý účinek jaký mít mohli. Herci odvádějí své, i když bych žádného na žádnou cenu nenominoval, krom efektů, které Pitta na začátku filmu dokonale zastupují. V pozdější fázi je vyhlazenost obličejů, nejdříve Cate a poté Brada dosti okatá, ale díky celkovému digitálnímu vzhledu filmu to nevadí. Stejně jako digitální prostředí a magický nádech mnoha scén (cokoliv s lodí, "úder bleskem"). Technická dokonalost filmu je nepopiratelná. Na druhou stranu krom délky, je tu i "způsob vyprávění", který mi přišel trochu zbytečný a i jeho "časové" zařazení jsem trochu nechápal... Ani digitální vzhled pohádky nemusí sednout všem, ale tím tak výčet slabších stránek končí. Přesto všechno je Benjamin Button filmem výjimečným a magickým, který dokáže oslovit každého, kdo chce naslouchat dlouhou kouzelnou pohádku o životě a všem, co v něm zažijeme... Krása a dokonalost, jsou stejně jako život, pomíjivé. PS: malá drobnost, trochu mě zklamal Fincher ohledně úvodních a závěrečných titulků... Škoda, že si využil ve filmu Sedm "titulky pozadu", tentokrát by se hodily...nebo cokoliv, krom obyčejného textu. (06.02.2009)

Překrásný film. Už několik let nebyl v kině film, ze kterého bych byl nadšený tak jako z Benjamina Buttona. David Fincher je prostě génius a tady to opět potvrdil. Jen trochu nerozumím častým výrokům, že filmu chybí emoce. Už hodně dlouho mě žádný film na konci tak nedojal. Film skončil a já jsem stále seděl a zíral na plátno. Na film jsem musel stále myslet po celou cestu domů. Jeden z těch vzácných případů, kdy se objeví film, který člověku změní život. (06.02.2009)

David Fincher se odchýlil od své ,,temné" umělecké linie a natočil ,,jiný" film. Největším paradoxem vzniku Podivuhodného případu Benjamina Buttona je právě Fincherova režie - tedy ne ve smyslu kvalitativním, řemeslo ovládá americký arcirežisér dokonale, ale ve smyslu kontinuity jeho režijní filmografie - vždy na hraně kontroverze, vždy se snahou pojmenovat nějaký (skrytý) fenomén americké kultury a západního životního stylu (a zapadají do toho jistě i videa o Madonně - ona sama už je fenoménem...i když ji osobně nemám příliš rád). A najednou takový obrat - Podivuhodný případ Benjamina Buttona je ryze pozitivní film se silně humánními východisky bilancující a rozjímající nad determinantem lidského života, kterým je plynutí času, a právě tenhle rozměr ovlivňující naše bytí podrobující uměleckému paradoxu - co by se stalo, kdyby někdo žil život naruby, opačně, narodil se stár a umíral v kolébce? Podobné umělecké tázání se je z podstaty věci celkem časté - od Faustova intelektuálního obcování s Mefistem, přes ,,nesmrtelné" jedince procházející dějinami a lidskými generacemi (filmový Highlander) po cestovatele v čase (seriálový Doctor Who atd.). Benjamin Button je bezesporu KRÁSNÁ postava (nezapře své literární kořeny), která má vše, co bychom od ní očekávali, navíc dokonale plastický Brad Pitt vytvořil ryzí oskarovou roli. Ano, za takovéto filmy se dávají Oskaři, takovéto filmy vévodí žebříčkům mainstreamové oblíbenosti. Fincher natočil bezesporu vynikající film, mne ale trochu schází ten ,,starý" potemnělý glosátor západního civilizačního běhu... Podobné filmy: Forrest Gump, Velká ryba (03.02.2009)

Nejcitlivější a mnou nejprožívanější byl z celého filmu závěr. Těch několik posledních minut, ze skoro tříhodinové životní zpovědi, mi naplnilo slzné kanálky, protože něco takového já opravdu těžko rozdýchávám. V průběhu filmu jsem byla zvědavá, jaký tomu autor dal konec a taky mi to hodně připomnělo film Velká ryba. Moje "elfka" v tomhle filmu zářila nádherným a jasným světlem romantického opojení tance a hudby. Skláním se před maskérkami a maskéry, jejichž velká představivost a um dokonale stylizovali oba herce do jejich postav stárnoucí ženy a mládnoucího muže. Bylo mi líto pak těch hodin :-) taky se hned jen tak nevidí, že by některé vyměřovaly čas pozpátku. (13.11.2013)

„Každý sme tu z nejakého dôvodu. Niekto prepláva Atlantik. Niekto je umelec. Do niekoho pri venčení psa uderí blesk. A niektoré sú mamy.“ Robert Redford ani jeho syn Brad Pitt nie sú hercami v bežnom ponímaní toho slova, ale vo svojej narastajúcej moci, ďaleko presahujúcej moc obyčajného úspešného herca, vo svojej drzosti, fantázii, obetavosti, odvahe a nebál by som sa povedať vízii, dokážu zastrešiť a ochrániť šialené projekty. Perfekcionista Fincher je režisérske monštrum a jeho zvláštny príbeh Benjamina Buttona (na Oscara nominovaný Brad Pitt) strhne, rozosmeje i dojme, vďaka šialene originálnej zápletke sa rúti cestami a necestami, na ktorých by ste ho nečakali a keď na konci Benjamin zatvorí oči, ťažko sa nájde divák, ktorý by snímke neprial, aby sa stala klasikou (samozrejme, po technickej stránke dosiahol Fincher už teraz nesmrteľnosť revolučnou prácou so špeciálnymi trikmi)... Je lepší film, alebo poviedka? O tom si prečítate na Recenzie.org: http://recenzie.org/knihy/29-aky-je-rozdiel-medzi-buttonom-knihou-a-filmom Polus Bratislava 2008 (18.06.2009)