Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Precizní a nádherné části nedělají dokonalý celek. Benjamin Button je toho příkladem. Dokonalé okamžiky, jako stylové vzpomínky plné dobových "škrábanců", jsou propojeny obyčejnými částmi se skvělou atmosférou, ale s ničím "na víc". Fincher opět dokazuje svůj neskutečný cit pro obraz a vzhled svých filmů a dokonce překvapivě tvoří i emoce. Pravděpodobně ne tak silné, jak by si příběh zasloužil a někdy by bylo dobře trochu přitlačit na pilu, ale emoce jsou příjemné. Problém je jinde a to v délce. Fincher se snažil film o životě a jeho pomíjivosti natahovat až zbytečně moc. Všechny kouzelné okamžiky a drobnosti, rozházené v celém filmu na konec zapadnou kam mají, ale díky délce nemají ten drtivý účinek jaký mít mohli. Herci odvádějí své, i když bych žádného na žádnou cenu nenominoval, krom efektů, které Pitta na začátku filmu dokonale zastupují. V pozdější fázi je vyhlazenost obličejů, nejdříve Cate a poté Brada dosti okatá, ale díky celkovému digitálnímu vzhledu filmu to nevadí. Stejně jako digitální prostředí a magický nádech mnoha scén (cokoliv s lodí, "úder bleskem"). Technická dokonalost filmu je nepopiratelná. Na druhou stranu krom délky, je tu i "způsob vyprávění", který mi přišel trochu zbytečný a i jeho "časové" zařazení jsem trochu nechápal... Ani digitální vzhled pohádky nemusí sednout všem, ale tím tak výčet slabších stránek končí. Přesto všechno je Benjamin Button filmem výjimečným a magickým, který dokáže oslovit každého, kdo chce naslouchat dlouhou kouzelnou pohádku o životě a všem, co v něm zažijeme... Krása a dokonalost, jsou stejně jako život, pomíjivé. PS: malá drobnost, trochu mě zklamal Fincher ohledně úvodních a závěrečných titulků... Škoda, že si využil ve filmu Sedm "titulky pozadu", tentokrát by se hodily...nebo cokoliv, krom obyčejného textu. (06.02.2009)

Po delší době spojené s nekonečnými odklady jsme se i my (já + přítelkyně) konečně dostali do kina na poslední dosud neviděný oscarový film, kterým byl právě neuvěřitelný Benjamin Button. Vyzbrojeni nutnou dávkou M&M’s na 166 min stopáž jsme usedli do horní řady a tak započalo naše sledování Benjaminova podivuhodného příběhu. Zpět tedy k tématu - filmu. Na úvod bych rád poznamenal, že tohle sice není 100% záležitost, ostatně jen málo filmů této hodnoty dosahuje, zato se ale rozhodně jedná o silný nadprůměr. Netřeba opakovat, že Fincher je zručný režisér, ale rád znovu pochválím obsahovou + vizuální stránku a samozřejmě nesmím zapomenout ani na výtečnou práci maskérů. Herecké výkony jsou také na vysoké úrovni, i když se jedná především o Pittovo sólo, později přeměněné na duo Pitt + Blanchett. Co bych ale trochu zdrbnul je hudební doprovod, Desplat je sice zkušený skladatel a neříkám, že se mi to po této stránce vůbec nelíbilo, spíše to mohlo být o dost výraznější a hudba tak mohla znatelněji podtrhnout určité momenty. Konec ale balastu a přejděme k věci. Fincher u mě zabodoval především dvěma věcmi: 1) Benjaminův příběh mi trochu připomněl Burtonovky, tentokrát ale bohužel bez znatelného nádechu fantasy a 2) Při tak dlouhé stopáži dokázal film udržet po celou dobu mou pozornost a ani jednou jsem se nepodíval na hodinky, což se mi jednou stalo i u snímku trvajícího pouhých 80 minut. Když Buttona zhodnotím jako trochu delší celek, působí jistě obstojně, výraznější hluchá místa tam nejsou a nejvíce se mi líbila ta část, kde Benjamin sloužil na lodi. Osobně jsem čekal sice více zážitků z Benjaminových cest, které byly velice zestručněny, ale tohle příjemné dílo přeci jen není nafukovací. Společně se Slumdog Millionaire je tak The Curious Case of Benjamin Button tím nejlepším, co může oscarové klání letos nabídnout. (9/10) (16.02.2009)

Nemít volné lístky do kina, na Podivuhodný případ Benjamina Buttona by mě asi nikdo nedostal. A věděla jsem proč. Ne, není pochyb o tom, že je Benjamin Button skvěle natočený, zajímavý, že má řadu výborných momentů (hodinář, vojáci běžící pozpátku, muž vyprávějící své příhody s blesky), jenže jako celek tento film zrovna moc nefunguje. Jaká byla vlastně pointa? Proč to ve mně nezanechalo žádnou stopu? Proč mi to připadalo zdlouhavé? Proč jsem si chvílemi myslela, že sleduji Amélii nebo Forresta Gumpa? (06.03.2009)

Řemeslně poctivý kus práce, do kterého Fincher vložil množství svých nezaměnitelných nápadů, které však nijak zásadně nepoutají pozornost, tudíž nechávají dostatek místa příběhu. Ten sám by ale šel odvyprávět během chvilky. Ne že bych se nudil, na to umí režisér vyprávět dostatečně poutavě, ale je to jeho první film, který mě emocionálně absolutně minul. Možná i díky tomu, že Cate Blanchett mi tam prostě nějak ‚nesedí‘ a za vynikajícím Pittem notně vlaje, a taky díky košaté stopáži, která je vzhledem k množství děje prostě příliš. No, dokonalý styl evidentně utáhne mnohé, jak koukám na hodnocení kolem. Slabší čtyřka. (03.01.2009)

Podivuhodný případ Benjamina Buttona je bezesporu nadprůměrný film. Bohužel mi ale přijde, že je určen spíš než divákům filmovým kritikům. Ono se sice vlastně ani nedá moc vytknout (teda kromě přestřelené stopáže a z ní vyplívající občasné nudy), člověk navíc může jen smeknout před excelentní prácí maskérů, ale...chyběly mi tu emoce (a ty já v žánru drama prostě vyžaduju). Vůbec jsem je z filmu necítil a moje snažení vcítit se do Benjamina a fandit mu, přišlo v niveč, protože právě hlavní hrdina mi přišel neuvěřitelně prázdný, jako by ani nebyl duší přítomen, jen proplouval životem a čekal na smrt (to se sice trochu změnilo, když spolu začli Banjamin a Daisy žít, ale na nějaké vciťování se do pocitů hlavního hrdiny už bylo dost pozdě). Hodnotím silnejším průměrem a vznáším prosbu: Davide, vrať se prosím k thrillerům! (snad Ness...) (11.07.2009)