Vlajky našich otců

Předpřipraven zdejším hodnocením, nedělal jsem si žádné iluze a čekal na nejhorší. Možná právě proto nakonec uděluji solidní čtyři hvězdičky. Ano, film má pomalé tempo, jenže to k vybranému tématu výborně pasuje. Starosvětská Eastwoodova režie nikdy nenudí, ba naopak, překvapuje množstvím mimořádně zdařilých scén. Za všechny bych vyzdvihnul alespoň slézání do lodí po provazovém žebříku (kdy si uvědomíte nebezpečnost i jiných, než těch běžně prezentovaných válečných aspektů) a první vylodění na Iwo Jimě (kdy jsou nic netušící američtí vojáci sledováni „zakopanými“ Japonci jako nějakými hororovými stvůrami). ___ Strukturou vyprávění připomínají Vlajky uzavřený cyklus, možná dva propojené cykly, tedy osmičku. Scény ze začátku jsou zařazeny do smysluplného kontextu a dále rozvíjeny až ke konci. Paralelně sledujeme tři různé časové roviny, jimž bohužel není věnován rovnoměrný prostor. Při té první, válečné, bych uvítal více prostřihů do linie třetí, ze současnosti a naopak. Druhé linii, mapující cestu tří vojáků z oné proslavené fotografie, je věnován prostoru až příliš, přičemž jde o linii nejméně zajímavou (neustále omílá totéž). ___ Za velice mazaný tah z Eastwoodovy strany považuji posledních cca patnáct minut, věnovaných víceméně pouze nikterak výjimečným životům titulních „hrdinů“ – nádherná demonstrace toho, o čem se nás celý film snaží přesvědčit, totiž, že hrdinové jsou docela obyčejní lidé, které pro svůj život potřebují jiní docela obyčejní lidé. ___ Bitevní scény mají daleko k efektivnosti Zachraňte vojína Ryana, kamera je klidnější, zabírá pouze to podstatné, krev nestříká ze všech stran a tím působivější jsou občasné záblesky explicitního násilí (jako explozí urvaná hlava). ___ Obsazení vesměs neokoukaných tváří pak jistě nebylo snahou na zmíněné triky ušetřit, neznámým hercům spíše uvěříte odhodlané mladé kluky. Když procházeli územím, na kterém bych se v dané době a za daných podmínek sám dokázal leda tak připosraně krčit někde v zákopu, věřil jsem jim strach v jejich očích a okamžitě mi bylo jasné, že chtějí být jinde a s někým jiným. Krásná je nostalgická scéna s písní věnovanou jejich stále čekajícím dívkám. Patriotismus k americkému filmu z druhé světové války patří odnepaměti, způsob jeho podání zde je však poměrně originální. Neštval mě, naopak jsem byl v duchu rád za všechny ty lidi, kteří odhodlaně bojovali pro to, co považovali za správné a bez nichž by mnoho, dnes zcela obvyklých věcí nemuselo nikdy existovat. ___ Vlajky našich otců lze jen stěží označit za standardní americkou válečnou podívanou. Ať už pro jejich atypický přístup k pojmu „hrdinství“ (celý film možno označit za snahu o jeho definici), pro mnoho silných momentů či polodokumentární, nicméně nedokumentárně zábavný příběh jedné světově proslulé fotografie… je toho docela dost na film, který má v tuto chvíli na ČSFD hodnocení 63%. 80% Zajímavé komentáře: POMO, Wormboy, castor, Indy, Martinius (14.09.2007)

Do Eastwoodovho dvojdiela som sa pustil z tej americkej strany, takže ešte nemôžem porovnávať. Bližšie sa tomu venujem v 'Letters from Iwo Jima'. Každý film je o veci inej. Tento má za úlohu konfrontovať povestnú situáciu návratu vojakov z vojny a zaradenie sa a prijatie do spoločnosti. Film a osudy mladých hrdinov sú však snímané a rozprávané až v troch časových intervaloch. A práve tento fakt má za následok divnú trhavosť deja, nezosúladenú myšlienku, ale naopak aj aktuálne porovnanie situácií a silných myšlienkových momentov. Celý dej má akýsi zvláštny nájazd, ktorý určite nezaujme každého. A trošku ma prekvapila Clintova neamerikanizovanosť. Inak vojenské operačné scény sú na skvelej (spielbergovskej) úrovni a výber hercov mi tiež sedel. Už len dúfať, že Eastwood sa nám nebude objavovať len za kamerou. 75%. (12.04.2008)

Je to celkom dobrý vojnový film od Clinta Eastwooda. Má dosť dobrý príbeh o amerických vojakoch, ktorí sa vylodili na Iwo Jime, aby ostrov dobyli a symbolické vztýčenie vlajky po dlhých dňoch krvavých bojov sa stane až prekvapivo významnou udalosťou, ktorá výrazne ovplyvní niektorých vojakov. Spracovanie nie je zlé, ale aj tak som pomerne sklamaný. Film aj napriek nadmernej dĺžke nenudí a celý čas sa naň celkom dobre pozerá, ale moc mi nesadlo celkové zostrihanie zobrazovaného deja. Film sa odohráva v dvoch hlavných líniách, samotný boj na ostrove a pobyt údajných hrdinov po Amerike, kde majú predávať dlhopisy, pričom sa obe tieto línie prakticky celý čas prelínajú, čo ma dosť rušilo, skôr by som ocenil, keby sa prvá polovica venovala bojom a druhá už pobytu v Amerike, takto v celku by ma obe zaujali určite viac. A navyše výrazná časť tej druhej línie ani moc nezaujme, ale má aj svoje dobré chvíle. Samotnej akcie tu až tak moc nie je, teda aspoň na dĺžku filmu, ale tá hlavná bojová scéna je skvelo natočená, veľkolepá a aj obsahovo nadmieru zaujímavá, jedine krvi v nej bolo až prekvapivo málo, ale to je len detail, na akciu sa tu veľmi dobre pozerá. Herecké obsadenie je iba priemerné, z hlavných postáv ma skutočne bavil iba Adam Beach, zvyšok z nich tiež nie je zlý, ale moc nezaujme, ale vo zvyšnom obsadení sa už nájdu aj zaujímavejšie postavy. Réžia určite nie je zlá, ale ani moc nechválim, akciu zvládol Eastwood rozhodne dobre, tu nemám problém, ale ten zvyšok je už na tom horšie, emócie aj napriek viditeľnej snahe moc nefungujú. Z tohto Eastwoodovho dvojfilmu vychádza víťazne jednoznačne Listy z Iwo Jimy, ale aj Vlajky našich otcov nie je žiadna hanba, pozerá sa na to dobre. Objektívna kvalita filmu- 65%, film sa páči mne na 65%. (29.09.2007)

Clint umí vyprávět velké příběhy, ale zde toho sentimentu a patosu bylo v závěrečná půlhodině i na můj vkus příliš. Přitom miluji Eastwoodův starosvětský filmový jazyk, kterému v dnešní uspěchané době už bohužel není moc přáno. I tak ale na filmu oceňuji to, že v Eastwoodově podání válka bolí, zatraceně bolí, ne jako v zidealizovaném podání ve filmech třeba s Johnem Waynem a příjemné bylo poznat osudy vojáků z legendární fotografie z Iwo Jimy, která v dobách, kdy americké vládě docházely peníze a lide ztráceli víru ve smysl celé válečné kampaně, pomohla dotáhnout válečný spor s Japonskem do vítězného konce. ´Dopisy´ přesto byly celkově o dost lepší, umělecky i výpovědně hodnotnější. (13.05.2008)

Clint Eastwood sa pokusil natocit skor psychologicku sondu niekolkych vojakov o nasledkoch po utoku na ostrove Iwo Jima. Vylodenie a prvy velky utok na ostrove bol slusne natoceny, ale trvala kratko a potom sa vlastne pocas celeho filmu vracali spomienky hrdinov asi kazdych 10 minut na tie krvave boje, ktore mi skor liezli na nervy. Viacmenej slo o to, kto bol na slavnej fotke dvihnutia americkej vlajky na ostrove a ci ta vlajka bola prava, alebo nahradena druhou a ci ti vojaci su alebo nie su hrdinovia vdaka dvihnutej vlajke. Nechcem tym povedat, ze to bol zly film, ale cakal som nieco trosku ine. Teraz som zvedavy a tesim sa na surodenca tohto filmu DOPISY Z IWO JIMY (2006), ktory ma lepsie hodnotenia... 28.08.2008 ______ Ryan Phillippe - (John Bradley) +++ Jesse Bradford - (Rene Gagnon) +++ Adam Beach - (Ira Hayes) +++ Barry Pepper - (Mike Strank) +++ Jamie Bell - (Ralph Ignatowski) +++ Paul Walker - (Hank Hansen) +++ Robert Patrick - (Plukovník Chandler Johnson) +++ Hudba: Clint Eastwood +++ Producenti: Clint Eastwood, Steven Spielberg, Robert Lorenz +++ (28.08.2008)