Vlajky našich otců

Do Eastwoodovho dvojdiela som sa pustil z tej americkej strany, takže ešte nemôžem porovnávať. Bližšie sa tomu venujem v 'Letters from Iwo Jima'. Každý film je o veci inej. Tento má za úlohu konfrontovať povestnú situáciu návratu vojakov z vojny a zaradenie sa a prijatie do spoločnosti. Film a osudy mladých hrdinov sú však snímané a rozprávané až v troch časových intervaloch. A práve tento fakt má za následok divnú trhavosť deja, nezosúladenú myšlienku, ale naopak aj aktuálne porovnanie situácií a silných myšlienkových momentov. Celý dej má akýsi zvláštny nájazd, ktorý určite nezaujme každého. A trošku ma prekvapila Clintova neamerikanizovanosť. Inak vojenské operačné scény sú na skvelej (spielbergovskej) úrovni a výber hercov mi tiež sedel. Už len dúfať, že Eastwood sa nám nebude objavovať len za kamerou. 75%. (12.04.2008)

Nad otázkou, či je Eastwood lepší herec alebo režisér sa už dnes hádam nikto nepozastaví. Napriek tomu si myslím, že je to predsa len trošku slabší kúsok. Keďže Japonci natáčanie na Iwo Jime nepovolili, natáčalo sa na Islande a mnoho sa dotváralo počítačom. Triky sú skvelé, nerozoznate čo je realita a čo trik. Film sa snaží byť realistický a takmer všetko čo sa vo filme deje, sa v skutočnosti stalo. Najväčší problém filmu vidím v tom, že sa chcel venovať všetkému a akosi neostal čas na postavy a ich vzťahy. Vo filme hraje veľké množstvo hercov, ale žiadny z nich (ani R.Phillippe) nedostáva taký priestor, aby sme mohli hovoriť o nejakých hereckých výkonoch. Okrem hlavnej trojice sa toho o druhej trojici veľa nedozvieme. Preto keď Ira na hotelovej izbe vyplakáva za Mikom, ani to somnou nepohlo a scéna mi prišla trápna, pretože na to ich veľké priateľstvo nezostalo vo filme miesto. Dej rozprávaný pomocou spomienok a flashbackou mi v tomto prípade akosi nesedel.Bojové scény sú kvalitné, ale tvoria iba štvrtinu filmu, takže kto čaká vyslovene vojnový film bude zklamaný. Ako lekcia z histórie, fajn, ale na drámu ktorá vás dojme a chytí za srdce mu chýba kúsok duše.Napriek tomu film stojí za pozretie,ale nebude to pre každého. Bonusy na dvd sú kvalitné, otitulkované. Zaujímavý je dobový dokument a zmienka o tom,že Mike bol rodák z Československa.Na záver malá rada, pozrite si najprv bonusy a až tak film, budete mať väčší prehľad o postavách.60% (08.02.2009)

Místy sentimentální velice kritický film, kdo čeká patetický americký patriotismus, bude vlastně zklamán. Skvěle nasnímané akční scény jsou vždy v kontrastu k vyprázdněnému přiživování se parazitů na slávě tří mariňáků. Tak sžíravou kritiku systému bych od Clinta snad ani nečekala. Být film méně sentimentální, zasloužil by si plný počet. (11.02.2020)

Tohle není film o dobití Iwo Jimi. Jeho hlavní vyprávěčská linie víceméně končí obsazením hory Suribachi a vztyčením vlajky což však ještě zdaleka nebyl konec japonského skutečně houževnatého odporu. Byla to posvátná japonská půda, první z ostrovů patřící císařství a ne jen nějaký okupovaný atol Šalamounových ostrovů či jinde... Film se zabývá tím co následovalo. Známým snímkem vojáků vztyčujících vlakju na vrcholu hory a snahou propagandy díky této emotivní fotografii z toho doma vytřískat co nejvíce. Amerika roku 45 už byla válkou unavená. I takový obr jehož produkce jela na max musel své nákladné válčení něčím platit. Jenže na Buy War Bond už lidé moc pátým rokem války neslyšeli. Propaganda se tak snažila využít každou příležitost ukázat lidu jeho hrdiny a napůčovat si na dlužní úpisy. Byly jich stovky, stíhací esa, snajpři, výsadkáři, osádka bombardéru B 17 (Memphiské krásky) která jako první dokončila operační turnus v Evropě, návrat Doolitlea (velitele Tokyo Raiders) atd... Pokud někdo kritizuje film přemírou patriotismu a propagandou, pak mu říkám, ale sakra o to tu přeci šlo! Clint se s tím dobře popral a i když pravda mohly být více rozvinuty psychologické roviny myšlení hlavních hrdinů vystavovaných po všech městech států jak opice, to hlavní bylo řečeno. Snad jsem naivní, ale věřím, že Clint jim všem co se tam bili chtěl vzdát hold, doláče za kina a prodej bluerayů byly snad až na druhém místě...Jsem rád, že ve filmu zazněl rasismus. Je třeba si uvědomit, že Amerika čtyřicátých let byla rasistická jak poleno, hrdina nehrdina, indián neindián, černoch nečernoch! Ti s jinou barvou pleti věřili, že díky tomu, že své vlasti jako právoplatní Američané nabídnou své životy a bude na ně nahlíženo jinak a lépe se setsakramentsky spletli. Až šedesátá léta začla bořit nerovnost a jejich diskriminaci. Iwo Jima měla smysl, nejedna osádka nouzově přistávající B29 vděčí mariňákům za její dobytí a zajištění letiště. Po Iwo Jimě si Japonci už nebyli tak jistí. Ta řež jejíž část mohl divák vidět při vyloďování by měla navždy zacpat huby kecalům o zlotřilém vrahounském náletu na Nagasaki a Hirošimu... Kdyby nepadla ona dvě města, padly by statisíce Američanů na plážích japonských ostrovů. Iwo Jima by ve srovnání s tím byla jen takovou malou šarvátkou. To je třeba mít na paměti. Já jsem s filmem spokojen. Vše je téměř dokonalé, hlavně vizuál. Amerika konce válečných let byla vykreslena skvěle i léta padesátá. Za mne je to za čtyři hrsti černého sopečného písku Iwo Jimy. * * * * (28.09.2013)

Eastwoodovi je dost často vyčítána starosvětstkost. Jenomže on je starosvětský = poctivý jen ve zpsobu vyprávění. Samotné poselství filmu není nijak konzervativní = klasicky proamerické. A film, mimo jiné, přišel ve velmi vhodnou dobu, a je možné chápat jej jako velmi přínosnou uměleckou polemiku přesvědčeného Republikána s kroky vlády reprezentující tradiční hodnoty. Od liberála by takový film vyzněl mnohem hůře a méně přesvědčivě. (Složitější varianta je asi ta, že jde o výsledek dialogu mezi režisérem Eastwoodem a scenáristou Paulem Haggisem...) (25.12.2007)