Vlajky našich otců

Tohle není film o dobití Iwo Jimi. Jeho hlavní vyprávěčská linie víceméně končí obsazením hory Suribachi a vztyčením vlajky což však ještě zdaleka nebyl konec japonského skutečně houževnatého odporu. Byla to posvátná japonská půda, první z ostrovů patřící císařství a ne jen nějaký okupovaný atol Šalamounových ostrovů či jinde... Film se zabývá tím co následovalo. Známým snímkem vojáků vztyčujících vlakju na vrcholu hory a snahou propagandy díky této emotivní fotografii z toho doma vytřískat co nejvíce. Amerika roku 45 už byla válkou unavená. I takový obr jehož produkce jela na max musel své nákladné válčení něčím platit. Jenže na Buy War Bond už lidé moc pátým rokem války neslyšeli. Propaganda se tak snažila využít každou příležitost ukázat lidu jeho hrdiny a napůčovat si na dlužní úpisy. Byly jich stovky, stíhací esa, snajpři, výsadkáři, osádka bombardéru B 17 (Memphiské krásky) která jako první dokončila operační turnus v Evropě, návrat Doolitlea (velitele Tokyo Raiders) atd... Pokud někdo kritizuje film přemírou patriotismu a propagandou, pak mu říkám, ale sakra o to tu přeci šlo! Clint se s tím dobře popral a i když pravda mohly být více rozvinuty psychologické roviny myšlení hlavních hrdinů vystavovaných po všech městech států jak opice, to hlavní bylo řečeno. Snad jsem naivní, ale věřím, že Clint jim všem co se tam bili chtěl vzdát hold, doláče za kina a prodej bluerayů byly snad až na druhém místě...Jsem rád, že ve filmu zazněl rasismus. Je třeba si uvědomit, že Amerika čtyřicátých let byla rasistická jak poleno, hrdina nehrdina, indián neindián, černoch nečernoch! Ti s jinou barvou pleti věřili, že díky tomu, že své vlasti jako právoplatní Američané nabídnou své životy a bude na ně nahlíženo jinak a lépe se setsakramentsky spletli. Až šedesátá léta začla bořit nerovnost a jejich diskriminaci. Iwo Jima měla smysl, nejedna osádka nouzově přistávající B29 vděčí mariňákům za její dobytí a zajištění letiště. Po Iwo Jimě si Japonci už nebyli tak jistí. Ta řež jejíž část mohl divák vidět při vyloďování by měla navždy zacpat huby kecalům o zlotřilém vrahounském náletu na Nagasaki a Hirošimu... Kdyby nepadla ona dvě města, padly by statisíce Američanů na plážích japonských ostrovů. Iwo Jima by ve srovnání s tím byla jen takovou malou šarvátkou. To je třeba mít na paměti. Já jsem s filmem spokojen. Vše je téměř dokonalé, hlavně vizuál. Amerika konce válečných let byla vykreslena skvěle i léta padesátá. Za mne je to za čtyři hrsti černého sopečného písku Iwo Jimy. * * * * (28.09.2013)

Tentokrát vítězí kýč nad tradičně silným příběhem v Eastwoodově podání. Samozřejmě po technické stránce je vše v nejlepším pořádku a Clint drží pevně v rukou i režii. Nápad s prostřihy z válečné vřavy do agitační kampaně po amerických městech je dobrý. To samé bohužel nemůžu říct o natahovanem konci plném patosu až po půdu. 70% (06.01.2009)

Clint Eastwood podobné výpravné veľkofilmy vie točiť, v tomto prípade však výsledok trocha zaostal za očakávaniami. Dramaticky opäť výborné, tiež nejaké emotívne vypätejšie scény by sa tam našli, príbeh mi tiež prišiel zaujímavý, avšak koncepcia výstavby dejovej linky mi prišla zbytočne chaotická a komplikovaná. Jednotlivé dieliky skladačky celého príbehu o šiestich vojakoch, ktorí vztýčili tú vlajku boli spájané dohromady cikcakovito, čo mne moc nevyhovuje. Preto len lepší priemer. Inak potešilo by, keby sa tam zmienili o tom, že Michal Strank sa narodil v Československu (Spiš) a že síce mal americké občianstvo (prostredníctvom naturalizácie jeho otca), no nemal o tom žiaden doklad. Škoda, že to tam nevypichli. Celkom zaujímavé by preto bolo vedieť na základe čoho ho vlastne povolali do armády. 65/100 (24.06.2017)

Tak tohle se tedy moc nepovedlo. Už Dopisy mě nějak zvlášť neoslovily, ale tohle je ještě o třídu slabší. Dopisy jsou určitě mnohem lepší film. Ovšem dá se namítnout zda-li se dá tohle téma vůbec zachytit vůbec přesvědčivěji. Možná, že kdybych byl Američan tak se mě daná látka dotkne více, takhle kolem mě jen prošuměla. (03.10.2007)

Rozhodně mnohem lepší, než jsem po celkem rozpačitých ohlasech očekával. Struktura vyprávění sice není kdovíjak propracovaná, obsah je však více než důstojnou náhradou. Zvláště střídání drsných zážitků z boje s pohodlným životem smetánky, k němuž tři "vlajkonoši" na krátký čas přičichli. Stejně tak jejich tahání po Americe coby cvičených opic, co před zraky rozjásaného publika zarazí uprostřed stadionu do umělé haldy klacek s tříbarevným hadrem. A paradoxní osudy, kdy po úspěchu dluhopisové kampaně už nejsou zapotřebí a musí se porovnat sami se sebou. Velmi dobrý více než jen válečný film, který od maximálního hodnocení dělí snad jen občas slabší dialogy. Nevím, proč zrovna tomuhle se vytýká patriotismus, podle mě se na to film právě dívá velmi ironicky a samotná scéna zaražení vlajky (té druhé :)) je pojata velmi civilně. A hodně pěkná scéna byla ta s bílou zmrzlinovou sochou, jak ji zalévají červenými jahodami... Ze současné západní válečné produkce patří Vlajky rozhodně k těm nejkvalitnějším filmům. P.S. V kině skoro všichni čekali do konce titulků (provázených dobovými fotografiemi, které ve valné většině znám z Hubáčkových knih) v důstojném mlčení. Update: Rád zvyšuji hodnocení na max. (01.04.2007)