Vlajky našich otců

Po nudnejch Dopisech sem necekal buhvi co, ale tohle je nastesti o moc lepsi. Dej totiz behem ceyho filmu strida zabery na tri prezivsi vojaky a co s jejich zivotama udelala popularita a valecny sceny z ostrova, kterejch tu je nastesti vic nez zaberu ze zivota tri vojaku, protoze jsou daleko zajimavejsi. Eastwood se obesel bez prehnany davky nejakejch hrdinskejch kecu a natocil docela syrove vsechny valecny sceny, kde vojaci umiraj po desitkach na hnusnym cernym ostrove, vsude jsou videt a slyset vybuchy a strelba a to vse pritom, i pres fakt, ze vetsina boju je na plazi, vubec nepripomina vylodeni z Ryana. Navic tu jsou hodne slusny herci, z kterejch si nikdo nekrade pozornost na sebe, i kdyz Adam Beach je precejen drobet vyraznejsi. Celkove sice film nema takovou atmosferu beznadeje a napeti jako Dopisy, ale na druhou stranu je daleko zabavnejsi, akcnejsi a vubec nenudi. (08.11.2008)

Do Eastwoodovho dvojdiela som sa pustil z tej americkej strany, takže ešte nemôžem porovnávať. Bližšie sa tomu venujem v 'Letters from Iwo Jima'. Každý film je o veci inej. Tento má za úlohu konfrontovať povestnú situáciu návratu vojakov z vojny a zaradenie sa a prijatie do spoločnosti. Film a osudy mladých hrdinov sú však snímané a rozprávané až v troch časových intervaloch. A práve tento fakt má za následok divnú trhavosť deja, nezosúladenú myšlienku, ale naopak aj aktuálne porovnanie situácií a silných myšlienkových momentov. Celý dej má akýsi zvláštny nájazd, ktorý určite nezaujme každého. A trošku ma prekvapila Clintova neamerikanizovanosť. Inak vojenské operačné scény sú na skvelej (spielbergovskej) úrovni a výber hercov mi tiež sedel. Už len dúfať, že Eastwood sa nám nebude objavovať len za kamerou. 75%. (12.04.2008)

Bylo chybou očekávat strhující akci jako v Ryanovi nebo třeba Call of Duty. Scény z bojiště jsou výborné, ale zabírají asi čtvrtinu filmu. Většina filmu se věnuje "mytologii" slavné fotografie, jejím protagonistům a tomu, co dělali po válce (přehlídky, odhalování pomníků, ohňostroje, dechovka a další obvyklé věci), což mě zajímá asi tolik jako přímé přenosy z parlamentu ČR. (04.09.2007)

Na úkor toho, že Clint Eastwood natočil dva filmy zároven v jednom roce jsou Vlajky našich otců úctyhodným výkonem i když Iwo Jima je ještě o stupen lepší. Akce se zde příliš neobjeví, spíše jen příběhy pár vojáků, které se dosti zmateně prolínají a střídají s minulostí (během války), minulostí (po válce) a přítomností (vyprávějící příběh) a právě proto je to tak dějově komplikované a přitom vcelku jednoduché. Celý film je dalo by se říci, hodně ukecaný, akce se zrodí pomálu, ale když už tak se většinou na bojišti kamera objeví, když někdo umírá. No a ze začátku je to hodně velká nuda, jenže pak se to trhá, vojáci přistanou na pláži samotného ostrova a vznikne bitevní vřava, ze které není návratu. Na to, že to má být příběh jedné fotografie, se tento film povedl. Ke konci je to sice hodně citově vypjaté a natahované, ale i tak na úkor toho, že se Američani po válce k oněm vojákům chovali hrozně a patriotismus čpěl ze všech stran, v tomto filmu se snaží jít trochu stranou, řekl bych zdařile. --- Jsi raněný synu? - Ne, pane - Dobyl jsi zákop plný Japonců holýma rukama? Přenechám ti svoje místo. Hrdino. Nemáš nějakou lepší báchorku? - Ne, pane. - To jsem rád. Protože do vánoc si na tebe už nikdo nevzpomene. (04.08.2007)

"Tý kampani na dluhopisy se říká Mocná sedma. Mohla by se jmenovat Jsme totálně v prdeli, už nemáme na náboje, takže škemráme o vaše prachy, ale to by nevyznělo." Pohled na 2. světovou válku z hlediska ekonomiky, propagace a paradoxní cesty ke slávě, je hodně originální. Jenže to je tak všechno, protože já jsem se při tom brodění v americkém patriotismu moc nepobavil. (16.03.2016)