Vlajky našich otců

Asi hodinu to bolo fajn. Vadilo mi síce napodobňovanie Ryana (na režiséra Eastwoodovho formátu skutočne nedôstojné), ale keď z prilieb striekajú mozgy a z rozdriapaných brúch sa valia črevá, som ochotný stráviť všeličo ;-). Potom začalo utrpenie. Nudné, rozťahané, s čím ďalej otravnejšími prestrihmi medzi časovými rovinami a predovšetkým studené a bezvýrazne zahrané. Ten film presne vedel, čo chce povedať, a povedal to. Len škoda, že takým únavným spôsobom. (27.08.2007)

Zklamání. První polovina působí zmateně, roztříštěně, nesrozumitelně, aniž to má důvod v režisérově záměru. Hlavní postavy jsou si podobné, ve stejných vojenských mundúrech se pletou. V závěru film malinko přidává na dramatičnosti, jenže to už si divák sakra uvědomuje, jak je to všechno zbytečně dlouhé. (18.07.2009)

Já nevím, válečné scény mě přišly jako kopie Ryana a dějová linie v USA mě akorát srala. Někde chcípaj kluci a sračky, co nešli do boje jim balej holky, choděj na večírky a vedou "odborné válečné řeči". Vlastně film nic nového nepřinesl, ale za pokus o poselství dávám tři hvězdičky a nechci se k tomu vracet , abych neubral. Jen tak mimochodem vlajky šijí ženský a tak by se film měl jmenovat spíše Vlajky našich matek . (26.08.2007)

První část válečného dvojfilmu, který nabízí dva pohledy na jednu bitvu i když americký pohled se zabývá spíše jejími důsledky v obecné i osobní rovině než samotnou bitvou. A přestože dokáže fungovat jako inspirace pro další úvahy na předložená témata, není bohužel žádným výjimečně vydařeným dílem, Prožitek bitvy nedosahuje „ryanovské“ intenzity a opravdovosti, příběh samotný drhne a jednotlivé postavy jsou natolik nevýrazné, že jsem se v nich po celou dobu příliš neorientoval a nevytvořil si k nim žádný vztah. Zarámování současností, které celý film mění v retrospektivu, je zbytečné, poněkud chaotické a filmu ani příběhu nic nedávají. Na druhou stranu se mi líbilo důsledné oddělení obou stran, takže Japonce v podstatě neuvidíte. Jsou víceméně jen anonymními hlavněmi kulometů, děl a pušek chrlících smrt odněkud z krytů. Kladem je také kontrast válkou traumatizovaných pěšáků, zneužitých navíc propagandou k naplnění státní kasy, s Amerikou, která na jedné straně touží po senzacích a hrdinech, na druhou stranu odmítá přijmout navrátilce změněné prožitými hrůzami. Za pozornost stojí i mechanismus, který se z obyčejné fotky stává symbol. (15.03.2020)

Zástavy našich otcov nemajú lineárny dej a sú rozčlenené do troch časových rovín. Prvá je zo súčasnosti (starý veterán spomínajúci na minulosť), ďalšia zaznamenáva boje na ostrove a posledná udalosti z amerického turné hrdinov. Problém ani tak nespočíva v tom, žeby takáto štruktúra bola nezrozumiteľná - je jednoducho rušivá. Eastwood zbytočne prerozprával nelineárny príbeh cez retrospektívy. Chýba akýkoľvek význam narúšania filmového rozprávania a prítomnosti prvej časovej roviny. Dôsledkom toho je, že film obsahuje niekoľko naozaj bezúčelných a tým aj nudných pasáží. (17.12.2012)