Vlajky našich otců

Napůl válečný film se skvělými bojovými scénami, napůl "veteránské" drama s klasickými traumaty, do toho všeho přimíchána cynická politická mašinérie! Eastwood z nás mačká emoce a lítost nad osudy všech zúčastněných seč mu síly stačí, ale já na jeho hru po prvotním odporu přistupuji a dojat prožívám jak boj o Iwo Jimu, tak boj o zdravý rozum při turné "hrdinů"! Skvěle jsem se naladil na prý ještě lepší Dopisy. (30.03.2008)

A Single Shot Can End The War. Clinte, udělal jsi mi radost, zahraniční kritiky nelhaly a i když jsou Vlajky našich otců anachronismus, dívá se na ně hezky. Role ideologicky problematických ochránců zákona na vlastní pěst jsou nadobro odpuštěny, i já sledoval zaujetím filmy Raola Walshe a ty evidentně taky, děkuji ti za jejich tak věrnou narativní a stylistickou nápodobu, která není vyprázdněná.__________ Mohl bych sice kritizovat až přílišnou podobnost ani ne tak s Vojínem Ryanem, jako spíš s Bratrstvem neohrožených a od toho se odvíjející scénáristické a herecké nedostatky, ale proč bych to dělal, když to pohrávání si s klišé a schématičností žánru je tak promyšlené a patriotismus opodstatnitelný? Vyjma doslovného závěru se navíc jak Eastwood, tak i Haggis vyhýbají sentimentu a jejich proplétání 3 vypravěčských línií, do kterých se vloží v závěru ještě 4. "nová krev" je podána dostatečně přehledně (sledujeme jednak zpověď starého muže, jednak jeho vzpomínky na hrůzné a fyzicky bolestivé výjevy z války a vedle toho se rozvíjí línie s objížděním různých akcí a "propagace" památné fotografie... a když už otec nemůže dovyprávět svůj příběh, dokončí ho za něj syn).__________ Přestože nemám rád válečný žánr a myslel jsem si, že nelze v podstatě už nic prostřednictvím něj nového říct k současné tématice, po Mendesově Mariňákovi jsem byl podruhé - a mile, nutno podotknout - vyveden z omylu. Vlajky našich otců jsou filmem o tom, co stojí za obrazy, které si vytváříme, o demýtizování hrdinů a také o zacházení s válečnými "hrdiny" a mediální prezentací války. Tklivá hudba a závěrečné titulky doprovázené fotografiemi poté slouží k vytvoření vlastních příběhů... Pokud jsou Dopisy z Iwo Jimy skutečně lepší, toho Oscara budu přát tentokrát Eastwoodovi. Promiň Marty. (29.01.2007)

S Clintovými predchádzajúci chladno vykalkulovanými filmami som mal problém a od tohto filmu som (nepochopiteľne) očakával, že tá hra na city skončí. Ale kdeže... Dedo Eastwood nám podsúva ďalší epos o amerických hrdinoch plný pátosu, hrdinstva, morálky, česti a ťažkom živote, tentokrát podľa skutočných udalostí. Silný námet, no konečný produkt je slabučký. Tá prvá polovica by sa ešte dala zniesť, hoci aj najsilnejšia scéna (vylodenie na ostrove) vďaka nevhodným kamerovým filtrom vyzerá skôr ako nejaká PC hra. Druhá polovica je ťažké sústo len pre tých najnáročnejších a najotrlejších a Eastwood akoby skúšal koľko divák ešte znesie... Prečo sa film oplatí vôbec dopozerať je pekná fotossesion na záver so skutočnými zábermi z Iwo Jima...Chválim Eastwooda za super nápad sfilmovať historickú udalosť z oboch pohľadov, bohužiaľ po tomto filme nemám na tú "japonskú" časť vôbec chuť..Ale Spielberg nešetril a výpravu to má nádhernú, to je fakt!:) (06.04.2007)

Po skvělých Eastwoodových filmech, jako byla Výměna a Gran Torino jsem si vzpomněl, že už pár měsíců mi leží tento film ve složce. A dneska jsem si našel čas a zapnul jsem ho. Pak přišla studena sprcha. Clintovi jdou dramata, ty válečné záběry byly taky vydařené, ale nějak se mu to nepodařilo skloubit dohromady. Protože na pár výborných záběrů (hlavně válečných) připadalo asi 10 - 15 minut nudy. Nu, každý film hold není posvícení… takže dneska jen za 3… (01.07.2009)

Totální zmatek. Sedm hlavních hrdinů (po válce zredukovaných na tři), snad čtyři časové roviny, hory patosu a hlavně tuna různých voice-overů. Jednak jsem se docela nudil a druhak jsem se v tom nevyznal. Ale jako předvoj před Dopisy to funguje skvěle. Zvyknete si na výbornou válečnou stylizaci a se zapadajícím útržky příběhu působí Dopisy mnohem kompaktněji. (22.03.2007)