Parfém: Příběh vraha

Parfém: Příběh vraha je film, na který si každý musí udělat názor sám. Nelze ho zhodnotit jedinou větou. Tom Tykwer je zajímavý režisér, který se proslavil v oblasti nezávislého filmu a má velmi osobitý rukopis. Tady dostal k ruce zázemí velké produkční společnosti, slušný rozpočet a vytvořil poutavý velkofilm s výborným hereckým obsazením a přiměřenými triky a výpravou. Po značnou část filmu jsem byl přesvědčený, že pět hvězdiček je málo, protože Paříž vypadala daleko přesvědčivěji, než bych si kdy dokázal představit. Špína ulic doslova lezla z plátna, zápach stok a rybího trhu jsem přímo z jednotlivých záběrů cítil a střih i kamera byly tak skvělé, že během několika momentů charakterizovaly jednotlivé postavy. Silný příběh jedince odvrženého společností na periférii, vyrostlého bez lásky a v bídě a zároveň vybaveného mimořádným talentem, byl velice sugestivní, výtvarná stránka filmu byla tak výborná, že kdybych se do té doby dostal, byl bych asi realitou zklamaný. Jenže pointa příběhu mě jednoduše minula a i když ji vezmu jako podobenství, ani pak jsem ji nedokázal skousnout. Zázrak na popravišti mi zkrátka a dobře vadil. A i když chápu, co tím chtěl scénárista říct, volil bych úplně jiné zakončení. Takže nakonec pouhé tři hvězdičky a celkový dojem 65 %, což je v případě takového filmu opravdu škoda. (01.04.2008)

Umelecké dielo, podobenstvo a alegória, majstrovsky zabalená do krásneho, veľkofilmovo pútavého mainstreamového obalu. Úžasný senzualistický film o tom, čo všetko dokáže talentovaný človek urobiť a hlavne vytvoriť, poháňaný láskou. Neľutujem jedinú Grenouilleovu obeť, ľutujem jeho. A obdivujem ho. Tom Tykwer perfektne vyvažuje koláž drámy, thrilleru a komiky, snímka má úžasnú výpravu, herci vrátane Dustina Hoffmana a Alana Rickmana svojimi postavami žijú (o Benovi Whishawovi nehovoriac...) a niektoré scény (bludisko, finále) sú referenčnou ukážkou funkcie filmového strihu. Film vo mne oživil spomienku na melancholické študentské časy Branaghovho Frankensteina. (26.01.2007)

Silný snímok držiaci sa síce v naturalistickej rovine, spracovaním však štylizovaný skôr do polohy umeleckého diela. Asi nie každý ho pochopí. Týka sa to hlavne priam až rozprávkového záveru, ktorý film posúva úplne ine a ktorý sa dočkal veľmi rozporuplných reakcíí (tu však cítim potrebu zdôrazniť, že Parfém nie je historický film a výčitky smerom k logike nie sú celkom opodstatnené) Bezpochyby vrchol Toma Tykwera, no k dokonalosti mi predsa ešte čosi chýbalo. Snáď tie zimomriavky pri záverečných titulkoch, ktoré sa akosi nedostavili. (25.02.2007)

Navození voňavosti byla věc, u které mě nejvíc zajímalo, jak si s ní režisér poradí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže tohle a dobré ohlasy byly to jediné, co mě na film mohlo nalákat. A musím říct, že ta vůně se moc povedla... Instinktivně jsem se několikrát snažila spolu s hrdiny cítit to, co, zdálo se, cítí oni, chtěla jsem si přičichnout k té květinové zahradě, kterou evokoval Jeanův "dobrý" parfém. Vizuální krása zde dostává oproti jiným filmů naprosto nový rozměr, který sice nemůže slézt z plátna (chtělo by to vymyslet nové, pachové, kino, když může existovat IMAX... ;-)), ale intuitivně divákovi vleze pod kůži a někde v podvědomí je cítit. Tenhle film není dokonalý, stejně, jako nebyl dokonalý ten finální parfém (resp. byl, alejen z omezeného úhlul pohledu), ale stejně jako on může být pro někoho výborný. Příběh sám o sobě vlastně není vůbec zvláštní, jenže o ten tady vůbec nejde, to, co ho dělá výjimečným je výše zmíněné zpracování a herecké výkony. Některé scény byly dovedeny téměř k dokonalosti (jeden příklad za všechny - Baldini, jeho první setkání s Jeanem a míchání parfému Amour), ale jako celku k dokonalosti kus chybí. Přesto je to dílo, které stojí za shlédnutí, alespoň pro ty vizuální orgie (teď nemyslím skutečné orgie na konci) a pro to, že něco tak "velkého" se v Evropě moc často netočí. (13.07.2007)

"Jean-Baptiste prokázal odolnost rezistentní bakterie." A moje reproduktory zase prokázaly, že zvuk s drobnými zaváháními přehrají, ale vůni prostě nepropustí. Zkrátka jsem nic úžasného necítil, takže jsem nedokázal vcítit se do geniálního nosu malého chemika. Spíše jsem mu chtěl kvalitně naprdět do cely a pak ho nechat pořádně protáhnout na mučidlech, aby i parfumerský průmysl pochopil, že musí k vývoji svých produktů hledat jinou cestu než je zabíjení panen. (05.04.2016)