Sólokapr

Scénář: Woody Allen .. Vlezdoprdelkové žvásty o Londýnu a jeho obyvatelích, dlouhé jednozáběrové pasáže plné onanistických dialogů o ničem, neurotický kouzelník, skoroneurotická studentka žurnalistiky, dogmata smrti, egocentrismus… Je to vlastně bezduchá (i když duchů se dočkáme) slátanina, jenže svým způsobem neskutečně vtipně odzbrojující. Předcházející Match Point mne víceméně zklamal a od Scoop jsem čekal totální propadák, jenže vše je podané takovým okouzlujícím způsobem, s neskutečnou porcí humoru, že jsem se chtě nechtě po celý film velice příjemně bavil a nemohl se zbavit širokého úsměvu. Nutné brát jen jako komedii, pak Vás téměř nemůže zklamat. Co se ti vlastně podařilo, kromě možného těhotenství? 75%. (27.01.2007)

Allen potvrzuje, že jako komediograf jede už pěkných pár let na autopilota - bohužel navíc dosluhujícího. SCOOP je podobně ledabyle vystavěná a nepointovaně ukecaná komedie jako HOLLYWOOD ENDING, oproti němu si ale získává stydlivé sympatie o půl hodiny kratší metráží, hrudníkem Scarlett Johanssonové a příběhem, který je tak prostoduchovu variací na duchařské detektivky, až odzbrojuje. A Woody už by fakt neměl hrát... (16.08.2006)

Přemýšlím, čím to je, že Allenovi občasní diváci většinou Sólokapra berou jako příjemnou komedii, zatímco jeho pravidelnější publikum zůstává zklamané. Já zůstal někde na půli cesty. Žádná katastrofa se nekoná, naopak. Některé gagy fungují na jedničku a třeba právě Woody si pro svou hereckou rozlučku pro příštích pár let nemohl vybrat vděčnější part. V konkurenci desítek jeho dalších děl ale dojdu k neodvratnému zjištění, že jednotlivé složky příběhu už jsem viděl jinde a jinak. A lépe. Hlavně Scarlett se do role hlavního neurotika vůbec nehodí. Při hádkách s kouzelníkem jí sice pusa střílí parádně, ale nedostaví se ani osobní charisma a v první řadě ani chemie s jindy bezchybným Jackmanem. (31.05.2011)

Lidé dostávají chuť na všemožné věci. Třeba na zmrzlinu, řízek, burger a další pochoutky. Já včera dostal slinu na film se Scarlett Johansson. Dokonce né na jeden, takže se můžu těšit na slušnou porci! Začal jsem u Scoop, kde hraje ta sexy kočka potřeštěnou začínající novinářku pod taktovkou pana režiséra. Woody Allen se sice opakuje, ale jeho neurotické vystupování a některé hlášky jsou i po okoukání skvělé a já se fantasticky bavil. "Tak ten svetr nechala asi v jiné ložnici, má sklony k promiskuitě".. :)) Točit, psát a hrát stále umí a ať si každý povídá co chce! Na dnešní poměry je to hodně kvalitní komedie a proč to srovnávat s jeho předchozí tvorbou. Herecké tornádo završuje "namakaný" Hugh Jackman, který jakož to zabiják elegán byl prvotřídní. (05.05.2008)

Woody pokračuje v zavedeném tempu jeden film ročně a zdá se, že jen tak brzo s tím nehodlá přestat. Nic proti tomu, vždyť předchozí snímek Match Point dokazuje, že výborné filmy točit stále umí. Sólokapr se podobně jako MP odehrává v Londýně a děj se opět točí kolem půvabné Scarlett Johansson, tentokrát v roli nezkušené studentky žurnalistiky. Přesto jsou to dva naprosto rozdílné filmy, které nemá smysl srovnávat. Sólokapr je fantaskní komedie, v níž už ani tak nejde o vlastní příběh, který by mimochodem z pera méně schopného autora vyzněl hrozně banálně (kolik variací na Jacka Rozparovače už tady bylo? A kolik dobrých?). Woodyho síla spočívá v tom, že tento banální příběh dokáže zkombinovat nápaditými dialogy a opepřit specifickým druhem humoru jako nikdo jiný. Jen málokdo umí tolik otřepaných klišé (bohatý princ a chudá popelka patří mezi ta největší..) přetavit v originální a vtipné momenty, které film spolehlivě drží pohromadě. Nicméně kromě toho film obsahuje řadu pro mě nepříjemných momentů, které Woody ještě mohl na svém scénáristickém ponku trochu obrousit. Splendiniho koktavost a neschopnost se vymáčknout mi nevadila. Je to očekávatelná návaznost na jiné Allenovy neurotiky. Spíš mě zpočátku dost iritovaly jeho neskutečně trapné řeči, kterými se snažil mezi londýnskou smetánku zapadnout a které Sondra (Scarlett) nemohla vystát. Připadalo mi to, jako by Woody chtěl být ještě allenovštější než obvykle. Naštěstí postupně jeho repliky nabývají na smysluplnosti... Vadily mi i skoky, kterými v úvodu děj svazoval - Splendini posílá Sondru pryč a z ničeho nic jsou to nejlepší společníci, které nic nerozdělí (ona sdílená nadpřirozená zkušenost mi přišla málo.. :) ), a konečně v některých scénách je těch klišé až příliš. Sólokapr určitě nepatří mezi nejlepší režisérova díla, ale jako oddechovka je to film dobrý a stále plný allenovského humoru a nadhledu. Uvidíme, s čím příjde příště.. (27.09.2008)