Někdy v dubnu

Tak a je to tu. Poslední filmový snímek věnující se rwandské genocidě. No popravdě byl tohle jeden z nejsilnějších filmů věnující se tomuto tématu. Několikrát jsem to musel i vypnout. Tady se asi obejdu bez srovnávání s předchozími snímky tohoto typu. Tenkrát v dubnu hodně útočí na city diváka a zároveň ukazuje bezmoc jednoho etnika oproti druhému. Jednoznačně doporučuji, ale asi bude trvat hodně dlouho, než se na to podívám zase. (29.12.2016)

V neprospech tohoto lacine vypadajiciho, necitlive a nechytlave natoceneho televizniho dramatu o tragickych udalostech roku 1994 v Rwande mluvi mnou drive videny a od prvniho do posledniho zaberu adorovany Hotel Rwanda. Nerad to delam, ale nemuzu IMHO jinak viz muj komentar k posledne zminenemu snimku. 50% (28.07.2008)

Potíž tohohle filmu je, že už o tématu je natočenejch filmů hromady. A to, co by jinak člověk bral jako šokující, už slyšel a viděl nejmíň třikrát, spíš víc. Hutuové, Tutsiové, Interahamwe s mačetama, násilí, krutost, divošství, neschopná OSN, alibistický USA a tak, furt dokola. Nebavili mě tu herci, nebavil mě scénář. Vlastně mě to nebavilo celý. Sorry. (07.06.2019)

viem, je totálne hrozné, čo sa udialo medzi kmeňmi Hutu a Tutsi, tento film mi do tejto situácie vniesol viac svetla. je tiež strašné, ako sa k tomu zachoval svet, že sa o tejto genocíde vedelo a i napriek tomu sa dovolilo, aby bolo zabité také neúnosne veľké množstvo nevinných ľudí, dievčat, detí, starcov . . . i napriek sústrasti nad obeťami, i napriek hnusu voči celému tomu vraždeniu, i napriek mojej povahe, ktorá uznáva čisto pacifistické a humanistické postoje a niečo tak hrozné, ako sa stalo v rwande, mi vháňa slzy do očí a adrenalín do žíl, musím prehlásiť, že hodnotím film, ktorý nie je označený ako dokumentárny. film á la thés s vojnovou temtikou je samo o sebe dosť ťažké sústo a i napriek ordinérnej réžii, ktorej šlo viac o zobrazovanie faktov, i napriek určite značnej spolupatričnosti a zaangažovanosti tvorcov, musím povedať, že od filmu čakám niečo viac, ako len dokumentárnu dramatizáciu či dramatickú dokumentáciu. Nehodnotím tu obsah filmu, ten vytvoril život, vytvoril ho kruto a pravdivo. ale forma, spôsob dramaturgického pretavenia skutočnosti a jeho spracovania do výslednej podoby mi nesadol a prišiel mi nazaujímavo/nudný i napriek obsahu, ktorý svojou mrazivosťou a výrečnosťou mohol poskytnúť nesmierne možnosti pre režiséra. možno som ale sledoval tento filmy nepripravený, navyše v nepodarenom dabingu (čo si uvedomujem) a vnímal som to nesprávne. Jedno sa však nedá uprieť - rozhodne sa k tejto téme treba vraciať a hľadať aj takýmito spôsobmi odpovede na otázky, ktorých je v rwandskej tragédie nesmierne veľa. tu musím zareagovať na predošlé hodnotenia - NIE, TENTO FILM NIE JE ZBYTOČNÝ. je potrebné, aby ľudia v európe a amerike vedeli, čo sa naozaj udialo. jediná námietka v mojom prípade je, že lepší by bol asi dokument, resp. hraný dokument. (01.07.2006)

Sometimes In April se nese ve stejném duchu jako všechny filmy o Rwandě. Hutuové vraždí Tutsie, vojska OSN jsou naprosto neschopná, Američané nedělají nic (krásně to vystihnul hutujský generál při rozhovoru s americkou diplomatkou, která se mu snaží vyhrožovat: "Není tu ani ropa, ani diamanty, tak co by jste tu dělali?") a tím vším se táhne nějaký osobní příběh, v tomto případě se jedná o hutujského důstojníka, který ma tutsijskou manželku. Snad jen to je oproti ostatním rwandským filmům popisnější, což mi vyhovovalo. Ale i když je film lehce čitelný a nepřináší do tématiky nic nového, tak stejně šokuje a zadírá se pod kůži. Ne tak intenzivně jako Hotel Rwanda či Shake Hand With The Devil, ale sílu určitě má. 85% (29.12.2015)