Rocky Balboa

Fénix sice z popela nepovstal naplno, ale naštěstí se z něj alespoň vyhrabal a pořádně se od něj oprášil. Co na tom, že je tahle pohádka pořád stejně schématická, dialogy plytké a bolesti všech zúčastněných mučednické. V tomhle filmu jde o box asi stejně jako v Zuřícím býkovi (o tom odkazujícím černobílém skotačení ani nemluvě). Závěrečný sci-fi souboj (hledá se Mann) spolu s miniaturní tréninkovou sekvencí dokazuje, že montáž je dar z nebes a tam kde příroda řekne STOP zasáhnou nůžky ve střižně. Není to fyzické a není to o outsiderovi. Ovšem nakonec proč ne, zázraky se dějí tam kde je nejmíň čekáte. (24.12.2006)

Sylvester Stallone vede svého životního hrdinu do posledního velkého sportovního, ale i osobního boje a uzavírá tak způsobem více než důstojným pouť započatou před třiceti lety. Podzim života a bilanční promluvy, silný moment se švagrem Pauliem v místech znamenajících pro každého z nich něco úplně jiného, pak smiřovačka s odcizeným synem, pak trénink, pak box, a pak konec. Takhle ve vší stručnosti to zní dost špatně a místy to také celkem slabé je, protože snaha uzavřít všechny jednotlivé linie Rockyho života tak, aby nebyl happy-endu chtivý divák ochuzen ani o to nejmenší, je místy příliš očividná až naivní. Jenže takhle jednoduché to není. Nemůžete si pomoct a tomu starému bijci fandíte. Aby taky ne, ono totiž nejde nechtít, aby to probohaživýho neskončilo takovým provarem jako byl pátý díl;) Rocky zkrátka vždycky měl sympatie publika, které chce vítěznou hymnou zakončené příběhy outsidera s velkým srdcem a Stallone se rozhodl, že svým/Rockyho věrným příznivcům nezůstane nic dlužen. A taky možná zatoužil nakopat řiť nějakému tomu gengsta niga borečkovi s deseti luxusními fáry a barákem, který zasahuje do dvou časových pásem. Nějaká ta nostalgie tu sice je, ale kromě pár míst nejde říct, že by to, co se děje nebo povídá, nemělo opodstatnění. A když pak dojde k tomu zlomu a začne klasická druhá půle, jedete v tom stejně jako Hřebec z Philadelphie za časů mladé síly a největší slávy. Tleskám a děkuju za všechny ty roky, Rocky:) 80% za kvalitní řemeslo a ještě něco navíc. (17.08.2008)

....úpadek těžké váhy a celého sportu. Svět boxu čeká na bojovníka, který by nadchl svým zápalem.... Nostalgický vzpomínání stárnoucího CHLAPA, jeho přátelé, známá místa...Nebejt to Rocky, tak toho dědka nikdo neposlouchá a já to dávno vypnu. Ty dialogy mě nebavěj! (,,jestli to chcete a musíte udělat, tak to udělejte" - například). Hodina pryč a zatím to vidím tak na 2+. A do toho všeho jeho infantilní synek. Toho bych knockautoval zase já! Kecy, kecy, spousta keců. Pak příjde zápas. Kemera dobrá a háky působěj věrohodně. Jo, TOHLE je ta pravá vzpomínka na Rockyho! A jestli na jeho konci uroníte slzu, tak Sly dosáhl to, co chtěl. Nevím, jestli to není málo, ale ČAS NÁS VŠECHNY JEDNOU DOHONÍ.. (19.10.2007)

Úžasně napsaná a zrežírovaná závěrečná kapitola šestičlenné ságy o legendárním boxerovi. A taktéž dokonalá poklona jeho osobnosti a zásluhám. Poklona, jíž si naprosto právem zaslouží. Ale také je tento snímek velmi posmutnělým, melancholickým a nostalgickým. Životem a boxem ztrhaný a stárnoucí Rocky bloumá osamocen životem a v neustálých bolestných myšlenkách vzpomíná na svou milovanou ženu. I na sebe, kým byl a kým je, na své začátky, prohry, výhry, na lidi, kteří při něm stáli a utvářeli jeho osobnost, a na dávné časy. Ale i přes ty "nejtvrdší rány, které dává život", dokáže Rocky v tomto díle pronášet vtipná slova, jimž jsem se upřímně zasmála, ale která už však nezní tak bezstarostně, jako tenkrát. Více pronáší spíše životní moudra, kterých během své kariéry nabyl. Pořád je to ten stejný, obyčejný chlapík s obrovským srdcem, italskou krví a slušivým kloboukem. Jen je o pár let starší a má od života více šrámů. Milo Ventimiglia coby Balboův synek je příjemný a sympatický (ach jo, ty černé vlasy:) na pohled, avšak když jsem si vzpomněla, jak to těm smradům ze školy v Rockym V pořádně nandal, jen těžko jsem si při pohledu na toho černovlasého, jemně vypadajícího mladíka dokázala představit, že je to ten samý, který kdysi dávno dokázal dávat tvrdé rány. Působil příliš jakoby sladce. Příjemně mě potěšil návrat postavy z prvotního dílu, "Malé Mary", která se zde s Rockym sblížila, a vzájemně si podali pomocnou ruku. Při závěrečných titulcích a nezapomenutelné melodii "Gonna Fly Now" jsem cítila mrazení po těle. Po zhlédnutí jsem si pomyslela, kéž by tak někde existoval člověk a boxer jako Rocky Balboa. Ale nejspíš nikdo takový není. To bychom o něm jinak věděli... Jen tak mimochodem, kdo z Vás má chuť si taky vyběhnout po těch slavných schodech, po nichž vždy běhával?:) "Ostatně, kdyby mi bylo 150 let, taky se rozpadám", "To je kapesník, někdy si připadám jako klokan, mám plný kapsy věcí", "Italský jídlo zprasený mexickým kuchařem není specialita." (04.12.2010)

"SEŠ BLÁZNIVEJ DĚDEK." - "TAKY TĚ TO ČEKÁ." Nejdřív jsem z toho byl trochu na rozpacích. Sly tvrdil, že se chtěl po slabší pětce důstojně rozloučit se sérií, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že pětku jen zopakoval. Opět návrat ke kořenům, opět vyrovnávání se s tím, že už nemůže boxovat, opět odcizení se synovi, opět nevýrazný protihráč... plus důchodcovská melancholie hustá jako klíh. Ale je to ideální epilog série, ve kterém Sly suverénně dojí emoce jako kdysi. (06.03.2007)