Piráti z Karibiku: Na konci světa

Překombinované, přehnané, zbytečně extravagantní, přesto konstantnější a zábavnější, než dvojka. I tak je to ale nuda k uzoufání. Příliš mnoho trikových sekvencí a zdlouhavý příběh prakticky o ničem. Je to prostě guláš pejska a kočičky. Všechno naházený dohromady a výsledkem je jen bolení břicha. Příliš mnoho jednoduchých a nepropracovaných postav (a většinou i oproti neskonale dlouhé stopáži dokonale nevyužitých), hloupý příběh prakticky o ničem, zaměření na zdlouhavé akčnědigitální scény, závěrečný láskyplný happyend, nevtipný humor a trapné hlášky. Je mi jasné, že vložené peníze to určitě několikanásobně vydělá, ostatně je to dnešní móda chodit do kina na tyhle kraviny, ale upřímně řečeno, Verbinski by měl přestat masturbovat a radši si přečíst nějakou knížku. Jinak k těm různě tu zmiňovaným překombinovaným změnám stran postav. Vyznat se v nich dá snadno, jejich potíží je, že jsou prvoplánové, jen aby se něco dělo a tak bezsmyslné. Jo a k hudbě, taky vám přišlo, že občasné motivy zněly jako ze Xeny? (07.01.2008)

Každé další pokračování komerčně úspěšného blockbusteru obvykle znamená, že jeho tvůrci chtěli ten předchozí trumfnout tím, že navýšili rozpočet, dali víc bombastické akce, víc triků, víc zkrátka všeho a přece jenom výjimečně přijde film, který překoná ten předchozí. Trojka Pirátů z karibiku není výjimkou. Je to případ scénáristických orgií, kdy se scénáristi doslova mohli přetrhnout, kolik "šokujících" zvratů, podrazů hlavních hrdinů a bleskurychlých změn situace dokážou do jednoho snímku vměstnat. Scénář díky tomu nefunguje a i když se jedná o komedii, místy to zavání sebeparodií. Ale pořád tu je ještě bombastická výprava se spoustou fungujících digitálních triků, relativně slušně fungující akce, vzájemné popichování a hodně drobných vtípků, díky kterým můžu se zamhouřenýma očima dát třetí hvězdičku. Je to typická popkornovka, u které je lépe nemyslet a vnímat ten vizuál a pohyb na plátně. Celkový dojem: 50 %. (09.06.2011)

Třetí stadium rakoviny. To, co se v první části zdálo jako čirá dobrodružná romantika, ve druhé části přerostlo v nesmyslné spřádání legend a demýtizací, které nad vodou drží jen kinematografie atrakcí, aby v té třetí definitivně nabobtnalo ve filmový nádor, který hubí sám sebe. Film má jedinou výhodu, dá se na něj jednoduše dobře dívat. Ovšem úplně jedno odkud a v jaké souvislosti. (09.01.2008)

Víte, co je nejhorší na těchhle letních blockbusterech, které vůbec nejsou chytré? Že si při nich uvědomíte, že jediná scéna, která ve vás dokázala vzbudit emoci, byla okázalá pocta Leonemu a Morriconemu,... abyste si pak uvědomili, že jsou vám postavy filmu ukradené, protože svoji motivaci mění z minuty na minutu a je jich tolik (jak hlavních, tak vedlejších), že se mezi nimi nedá pořádně orientovat a sympatizovat či je aspoň chápat. Zatímco Truhla mrtvého mužel neschopnost stvořit funkční filmový fikční svět zakrývala za tématizování druhých částí v rámci konceptu trilogie, Na konci světa se projevuje ve své bezradnosti už celý. Spousta scén, které by se daly bez problémů vypustit, nadbytečných postav a protahovaných konců, až to není hezké. Pokud se tvůrci v druhém díle báli diváků až tolik, že jim museli jít za každou cenu na ruku, ale pořád to bylo vtipné, i když cílené na děti, zde je to už vrchol trapnosti (kolikrát Depp?) a ještě větším potomněním a zvážněním ten film přišel i o svůj nadhled. Hoši z ILM a zvlášť Hans Zimmer si sice zaslouží snad jako jediní pochvalu, ale to je na očekávaný letní blockbuster setsakramentsky málo. Mimochodem, v celém tříhodinovém filmu je jedna jediná rytmicky dobře zvládnutá sekvence (závěrečná bitva lodí)! (24.05.2007)